Převrácení lodi


neboli cvaknutí. Pro určité stupně dovednosti a v určitých situacích je kritériem úspěšnosti zvládnutí terénu nebo překážky se nevyklopit. Někteří pokročilejší vodáci, především kajakáři (protože jen velmi málo turistických kanoistů na C2 umí eskymovat) zastávají názor, že převrácení lodi není zase takový problém. O tom budeme polemizovat v další kapitole, zatím si řekneme, jak se převrácení vyhnout.

Zde je tedy návod na to, jak zbytečně neplavat. Většina už byla řečena, je to tedy pro zopakování:

Při jakémkoliv pohybu lodi kolmo na proud je samozřejmostí správný náklon. Začátečníci se cvaknou většinou proto, že náklon neudělají.

Cvaknutí kvůli nedostatečnému náklonu:


  • Podcenění teorie relativity: Nezáleží na samotné rychlosti lodi ani na samotné rychlosti proudu, vždycky záleží na relativní rychlosti lodi vůči vodě. Proto rychle rozjetá loď, která se z jakéhokoliv důvodu dostane do vody klidné a zatáčí, musí naklánět stejně, jako kdyby jela z klidné vody do proudu.
  • Po průjezdu válcem zešikma si válec “podrží” záď lodi. Někdy si ani vodák neuvědomí, že je ještě záď ve válci a zruší náklon.
  • Projíždění překážek kolmých k toku (peřeje, jezy, válce) teoreticky nepřevrací loď na žádnou stranu, přesto se zde mnoho posádek cvakne. Dokonce ani loď zapíchnutá hluboko do vln nevystřelí nahoru jen tak na náhodnou stranu. V těchto případech je loď “rozhozená” z přímého směru a pak reaguje nesymetricky, přitom strana, na kterou voda loď převrací, se dá odhadnout ze směru natočení. Učebnicovým příkladem je plavání letních vodáků pod šlajsnami s válcem, kdy je válec natočí z přímého směru. Těmto vodákům ani teoreticky nelze poradit - protože se vůbec nerozjíždějí, není jasné, jestli jedou pomaleji než proud a ten jakoby podrazí loď směrem k jezu, nebo jestli je naopak rychlý proud ve šlajsně rozjel a oni při vjezdu do pomalejšího proudu pod jezem jakoby přepadnou směrem od jezu.

Pokročilí se často cvaknou proto, že náklon přeženou:


  • Při nájezdu do protiproudu (protivodné branky) se loď naklápí na stranu zatáčení. V určité chvíli ale může být záď lodi ještě v proudu a ten zvětší jinak správný náklon na příliš velký, takže se loď převrací dovnitř oblouku.
  • Při bočním průjezdu válcem je správný náklon směrem od válce. Pokud pádlo v závěsu je v proudící odtékající vodě, je možné se o ně opírat i při velkém náklonu. Ve zpěněné vodě se ale pádlo propadne a loď se cvakne směrem od válce. Náklon úplně ve válci musí být s ohledem na úhel přitékající vody o něco menší, než jaký je při vjezdu do proudu, za který se můžeme pádlem zavěsit.
  • Někdy je příčinou cvaknutí i to, že se opíráme o pádlo a ono tam není to, co čekáme - místo dna, o které se odpichujeme, je tam díra, místo proudu na jednu stranu je tam jiný proud, místo vody je tam skála. Náš náklon už počítá s tím, že se pádlo o něco opře - když tam to něco není, převrátíme se.

Vystřelování plochých lodí a další nechtěná přetočení v proudu


Dalším důvodem kromě nesprávného náklonu může být i to, že loď vjede bočně nebo zešikma někam, kde by při rovném průjezdu bez problémů projela i s nulovým náklonem.

U slalomových a obecně plochých lodí to nastává ustřelováním předku nebo zadku lodi, když se vynořuje z hloubky. Zřejmě neexistuje žádná finta, která by to vyřešila. Je potřeba dávat pozor, kam loď vystřelí, mírně se zaklánět, aby se zanoření špičky zmírnilo, pádlovat pořád dopředu - na C2 při současném záběru tah pádel dost dobře ustřelování zamezí. Opět výhoda C2. U C1 nevyrovnáváme v této situaci stočení z ruky ulomením, ale přímým záběrem přes ruku.

U všech lodí: Další nechtěné stočení lodi nastává vjezdem do jinak směřujícího poudu, na karfiloech (zespodu vyvěrající voda v řečišti), nadhození vlnou a podobně. Zde mimochodem mají ploché lodě naopak výhodu, průjezd pod vlnami je stabilizuje.
Prostě jedete a najednou vás to hodí napříč. Ohrožení stability je hned při tomto přetočení a nebo proto, že takto bočně jedete tam, kam se má jet rovně. Vždy je potřeba tomuto přetočení zamezit současným záběrem a okamžitými reakcemi. Když už se to stane, je potřeba to brát jako nájezd bokem do proudu a udělat patřičný náklon a řídící záběry. Nejrychlejší srovnání je pak širokým záběrem vpřed u jednoho a širokým záběrem vzad u druhého kanoisty.
Přesně stejný postup platí při sjíždění jezu nebo propusti, kde proud zatáčí: Zabírat, rovnat, a když to nejde, tak náklon podle proudu.



Instinktivní předčasné opouštění lodi je potřeba vymýtit pravidelným tréninkem, při samostatné jízdě na divoké vodě je první eskymák a nebo první záchrana téměř převrácené lodi přelomovým okamžikem v životě vodáka, ale mnozí se k tomu dopracovávají velmi dlouho a obtížně.


Zásady pro to, aby se loď nepřevrátila:


  • Správné náklony při nájezdu a výjezdu do proudu
  • Velikost náklonu lodi citlivě nastavovat koleny
  • Přiměřeně vyklánět tělo a využívat opory pádla
  • Pořád pádlovat a nečekat s pádlem mimo vodu
  • Do válců, jezů, šlajsen se maximálně rozjíždět, jedeme-li rychleji než proud, je klopení zatáček snadné - na stejnou stranu, jako třeba na kole, tedy dovnitř oblouku.
  • Vědět, co udělají jednotlivé druhy záběru s náklonem
  • Při extrémním náklonu chytat na pádlo





  • Na klidné vodě se naklánějte lodí až o 90°, pak použijte uvedené záběry
  • Pro začátek je možné trénovat na mělčí vodě a když náklon přeženete, odrazíte se ode dna
  • Při vjezdu do proudu si udělejte schválně špatný náklon a naučte se loď vyrovnat
  • Jestli toto umíte nebo ne, to se dozvíte až k nechtěnému náklonu dojde opravdu nečekaně na tekoucí vodě. Podle mé zkušenosti dost dlouho trvá, než instinktivně uděláte to, co při nácviku děláte vědomě.



Podrobný rozbor sil, působících na loď a faktory, ovlivňující stabilitu, naleznete zde.

Návrat na začátek stránky