Splouvání řek a překonávání toho, co nás na řekách čeká


V této kapitole si ukážeme, jak se jezdí různé typy terénů a dost podrobně se budeme věnovat jezům a válcům pod nimi. Slalomářům nejde o to sjet nebezpečnou vodu, ale jezdí náročnou vodu a náročným způsobem. Při sjíždění jezů a úseků řek označovaných jako WW3 nebo WW4 některým začátečníkům narostou ramena a myslí si, že to na vodě umí, to je na Hameráku nebo na Toušické kaskádě velmi zřetelně vidět především u jezdců na nafukovačkách. Úplně elementární klička mezi dvěma kameny, jako je třeba Martin na Doubravě, ovšem ukazuje, že se věci mají trochu jinak.
Snahou této školy je ukázat, jak lze jezdit úseky s rezervou, kdy si voda s lodí nedělá, co chce. Vedu děti k tomu, aby na nejtěžší vodě, kam je ještě pustím (Ema 7 let - WW2, Matěj 12 let, WW3+) uměly i v největších peřejích najet za kámen, najet zboku i do největšího proudu, udržet se ve válci. Je to trochu stará škola proti dnešnímu rychlostylu “sjel jsem v Červenci Vyšák-Boršov, takže jsem už vodák a v srpnu jedu na Čerťáky”, ale podle mě to stojí za to se takto technikou prokousat.

Některé techniky popsané v této části nepocházejí z vodního slalomu, jsou jen nezávazným návodem na zpestření vodní turistiky.

Návrat na začátek stránky