Jízda nejlepší trasou



V kapitole o záběru jsme si popsali, jak jezdit rovně. Nejkratší, přímá trasa ale není nejrychlejší ani nejlepší.

Nejprve tedy jak si vybrat nejrychlejší trasu. Víte, jak se šíří světlo?
Tam, kde je jeho rychlost menší, si cestu maximálně zkracuje a tam, kde je rychlost větší, putuje po delší dráze, aby celkově byla trasa co nejrychlejší.
A to je přesně ta správná strategie i pro kanoistu. Rychlejší nebo pomalejší, to je dáno proudem a hloubkou řeky. Proto si volíme výhodnější cestu, než přímou - například nahoru jedeme menším proudem a velký proud přetraverzujeme (přejedeme napříč se špicí mírně našikmo proti proudu).

Trasa pro jízdu dolů po proudu je závislá na dalších faktorech - jestli chceme jet nejrychleji, největší hloubkou v mělké řece, co nejbezpečněji a podobně. Problematiku hledání stopy při expediční nebo turistické plavbě tady neřešíme, tím se zabývá jiná literatura.

Kdo má větší ambice, než jen jezdit po proudu dolů, musí umět kalkulovat i s trasou pro přejezdy. V naprosté většině případů je potřeba všechny obraty a natočení dělat co nejvýš proti proudu - nad brankou, nad vracákem. Prostě si to chystat. To při přejezdech znamená, že je potřeba vyjíždět z vracáku setrvačností co nejvýš, otočit loď a pak jet dolů s lodí natočenou tak, aby se projelo to, co je o několik desítek metrů po proudu. Opakem tohoto správného postupu je, že si to vodák namíří rovnou tam, kam chce jet, a přijíždí k brance v nevýhodném natočení nebo k vracáku rovně, takže zbytečně podjede a nebo se ani nestačí otočit.



  • Cvičte na tekoucí vodě, nejlépe tam, kde se střídá proud a protiproud.
  • Asi znáte slalomový kanál v Tróji - dobrým cvičením je vyjet si ho na dvě nebo na tři části proti proudu nahoru s minimem námahy.