Skákání jezů bokem


Dnešní plastoví a gumoví vodáci zcela samozřejmě jedou všechny jezy přímou jízdou. Kdyby si především ti na pevných lodích prohlédli jezy, když přes ně neteče voda, u některých by se podivili, kolik je tam vymletých míst, želez, kamenů a dalších překážek, kde se loď může špičkou zaseknout. Zaseknutí špičky se vyhneme jízdou bokem a nebo našikmo.

Skákat jez nebo přesněji řečeno stupeň bokem je celkem jednoduché. Stačí dodržet tato pravidla:
  • Bokem skáčeme ty jezy, kde hrozí zlomení lodi a kde je dost místa. Na slalomce skáčeme bokem stupně už od půl metru (záleží samozřejmě na množství vody), otevřená laminátka snese o něco víc jízdou rovně. U plastových kanoí, které se při jízdě rovně nezlomí při žádné výšce stupně, je skok bokem výhodnější tam, kde by posádka při jízdě předem vypadla z lodi (Rozbité nosy zadáka o záda nebo přilbu háčka nejsou na našich řekách vzácností).
  • Naopak neskáčeme ty jezy, kde se voda vrací. Naštěstí je vždy jedna podmínka splněná - kde se voda vrací k jezu, je velká hloubka a lze jet předem, kde je naopak na skok předem málo vody, tam voda odtéká.
  • Při skákání se z lodi příliš nevykláníme, nezakláníme, nepředkláníme.
  • Pokud se cvakneme, je to velmi nebezpečné směrem od stupně - tělem po proudu před lodí - a téměř nemožné směrem k jezu. Proto udržujeme náklon k jezu, ale zde se jedná o náklon těla - sama loď se po přehoupnutí přes hranu má sklon naklánět od jezu. (Přesněji řečeno, cvaknutí od jezu je nebezpečné tehdy, když proud pokračuje šlajsnou, pokud jsou pod jezem kameny a podobně. Zkuste si představit že plavete tělem napřed a síla proudu tlačí na vás loď a vy se “zarazíte” o kámen, o nějaký práh a podobně).
  • Dopad našikmo (záď nebo příď dopadne dřív) nevadí.
  • V mnoha šlajsnách následuje po vysokém stupni, skákaném bokem, další proud a na konci válec. Nemusíme se bát, dobrá posádka otočí loď s využitím proudu téměř na místě po dopadu. Používáme široké záběry dopředu nebo dozadu a po pár metrech už loď může jet do válce rovně.

Nácvik


Skákání se dá nacvičit nejprve na nižších stupních a také tam, kde neteče moc vody. Nejlépší je, když se někdo postaví ke špici nebo zádi lodi, pomoc je spíše psychologická, protože ani menší stočení lodi ničemu nevadí. Když učím někoho, kdo skáče úplně poprvé, chytnu ho za ruku a nechám si mezi stupněm a svýma nohama místo na šířku lodi, rukou pak zajistím stabilitu a také to, že loď nespadne na mě.






Při mělkých přepadech začátečníkům pomáháme držením lodi nebo za ruku. Zkušenější si srovnají loď širokým záběrem v hluboké vodě nad skokem.

Návrat na začátek stránky