Další zdokonalení záběru


  • Pokročilí kanoisté, kteří nedělají chybu protahováním pádla dozadu a pro záběr se zcela samozřejmě natahují dopředu, mohou záběr dále zdokonalit: Ve chvíli zasazení pádla do vody mírně pokrčí horní ruku, to záběr ještě o kousek prodlouží.
  • Kromě prodloužení záběru ohnutí horní ruky “kolem hlavy” nastaví pádlo kolmo k hladině, což je pro dobrý záběr žádoucí, přitom nemusíme záběru uhýbat hlavou.
  • Dále spodní ruka může být při začátku záběru velmi mírně pokrčená, přesněji tak zanoří list pádla do vody a umožní to vložit do záběru víc síly.
  • Kent Ford, bývalý reprezentant USA, doporučuje vnímat záběr ne jako “táhnu za pádlo dozadu”, ale spíš “dám pádlo do pevného bodu ve vodě a posunu spodní částí těla loď dopředu”. Ford říká, že standardní postup výuky, kdy se učí táhnout za pádlo dozadu, je chybný. Je potřeba se natáhnout maximálně dopředu a pak neřešit dráhu a pohyb pádla, ale odpor, který voda klade pádlu. Trénovat se to dá tak, že si najdeme pevné body na hladině a kritériem správnosti je, že pádlo “neprokluzuje”, ale pevně se zaboří do vody. Je to jistě věc pocitu, fakticky se pádlo vodou posunuje, ale právě jakási “důvěra v pevnost umístění pádla” je pro kanoistiku zásadní, od přímého záběru přes řízení až po eskymáka. Kent Ford dále nabádá, že rychlost a délku přímého záběru si vyladíme právě podle toho, jaký celkový odpor pádlo během záběru klade, například vzadu, kde už se tělo nemůže dál posunout, odpor ustává a proto je nutné záběr ukončit. To víme, ale Kentův postup nám pomůže si uvědomit, kdy přesně odpor vody ustává a bod vytažení pádla si zpřesnit. Pro úplnost uvádím, že Kent Ford je všestranný jezdec na kanoích i kajaku, v současné době například jezdí na creekovém kajaku těžkou vodu a na základě těchto zkušeností píše, že uvedený přístup je vhodný pro kanoe i kajaky při všech typech ježdění. Je jen dobře, že se tento přístup rozšířil a dnes ho většina trenérů praktikuje i u nás.
  • Nejlepší návod pro přímý záběr napsal Emmanuel Brugvin, protože se jedná o velmi dokonalý a přitom ne moc rozsáhlý dokument, uvádím ho v přesném překladu jako dodatek. I když pojednává o záběru na C1, všechna uvedená doporučení platí i pro C2.


Canoe_Symbol_1
Do 90. let minulého století se ruce pro záběr úplně natahovaly dopředu. Pak se záběr prodlužoval mírným pokrčením horní paže. V dalším vývoji se dospělo k tomu, že spodní ruka není úplně napnutá, ale pozor, není ani příliš pokrčená. Kdo ve škole nespal a ví, jak vypadá funkce kosinus ví, že při velmi malém úhlu se vzdálenost dosahu změní jen zanedbatelně.


Hands

Zatímco matematicky je to střední škola, na vodě jsou tyto nuance na úrovni kanoistické univerzity :-) Pokrčená ruka tedy nezkrátí záběr, ale umožní citlivější zasazení (vložení pádla do vody).

Pro špičkový záběr je dobré znát i trochu teorie, najdete ji na konci této stránky o silách na loď a pádlo.


Postup při výcviku

Při výcviku musíme naučit sebe nebo začínající vodáky postupně oba způsoby pádlování - prvně s maximálním předklonem, nataženýma rukama. Následuje techničtější záběr, kdy klademe důraz na dodržování dalších zásad techniky - kam se díváme, jestli nestříká voda od pádla, jestli je pádlo blízko u lodi a kolmo k hladině. Styl s větším předklonem a nataženýma rukama je také použitelný při akceleraci, dojezdu při závodech - pro krátkodobé zvýšení výkonu.

IMG_8966IMG_8803
První fáze - natažené ruce. Vzhledem k mnohem menší výšce a kratšímu dosahu můžeme dítě nechat pádlovat s rukama úplně nataženýma v začátku záběru. Také větší předklánění díky zanedbatelné váze dítěte nerozhoupe loď. Když už háček pochopí, jak se maximálně natáhnout pro nejdelší záběr, může se soustředit na citlivější zasazení pádla.
Přehnaný předklon také vede k tomu, že se kanoista nedívá dopředu - to lze akceptovat krátkodobě, při akceleraci nebo dojezdu, jinak je potřeba mít hlavu zvednutou.


IMG_2306IMG_6903
Přiměřený předklon, hlava zvednutá, mírné pokrčení horní ruky také umožní mít list pádla blíž u lodi bez ohýbání hlavy


Štěpánek - Volf

Nejlepší česká posádka. Všimněte si rozdílu mezi zadákem a háčkem. Tento rozdíl je sice stejný, jako na našich fotografiích, ale tam jsme to mohli přisuzovat rozdílné síle, velikosti a zkušenosti háčka a zadáka. I u těchto vynikajicích jezdců je vidět, že háček má míň pokrčené ruce a naopak víc vyklenutý hrudník dopředu, jak píše Brugvin. Obojí je dáno mimo jiné prostorem, který má zadák omezený.


SV4SV2
SV1SV3



Další poučení ze slalomu: Cvičíme jízdu “naplno”
Ať už cvičíte záběr kvůli turistice nebo pro slalom, kvalitní záběr si zafixujete krátkými úseky s maximální rychlostí jízdy, na klidné i divoké vodě.


IMG_8046c

Děti musí mít už od začátku výcviku představu o tom, co to znamená “teď jedu naplno” i za cenu drobných chyb v technice. Chybičky se odstraní, schopnost se rychle rozjet zůstane.


Návrat na začátek stránky