Rovnováha


V předchozích částech naší školy jsme se zabývali technikou, kterou je možné a dokonce žádoucí cvičit na klidné vodě. Nyní se dostáváme k technice, která je spojena s pohybem na divoké vodě.

První, nejviditelnější kritérium úspěchu na tekoucí vodě je, jestli kanoista udrží rovnováhu a nepřevrhne se. Pro turistického kanoistu je to alfa a omega celé jízdy - jestli se cvakne na šlajsnách, obklopených desítkami přihlížejících, nebo ve vyhlášených místech vodáckých akcí, obklopených rovněž mnoha pozorovateli s foťaky a kamerami, připravenými zdokumentovat a následně připomenout každou rozplavbu.

Takže každý vodák, kromě rodea, preferuje jezdit všechny terény s hlavou směrem nahoru. Aby to dokázal, musí umět loď naklonit, když je to potřeba a musí umět loď srovnat, pokud se naklání nechtěně. Udržení rovnováhy tedy znamená naklánět loď.

Pokročilý vodák to dělá automaticky a také dodržování dobré techniky záběru, kterou jsme si v předchozích částech probrali, mu k tomu velmi podstatně napomáhá.

O rovnováze pojednáme trochu do hloubky teoreticky, protože je potřeba pochopit, jak to celé funguje. Pak ale přidáme praktické návody, které velmi urychlí tuto cestu ke správným náklonům.

Převrácení lodi ale nesmí způsobit šok, odradit děti a začátečníky od dalšího ježdění, proto se budeme zabývat i tím, co by po převržení mělo následovat.

Naše škola vychází z vodního slalomu. Proto pár slov o tom, jak přistupuje slalomář k udržení rovnováhy.
Díky stálému, na C2 současnému záběru, má slalomář při rovné jízdě po proudu i napříč s rovnováhou méně práce - záběr stabilizuje. Při nájezdech má nacvičené přesné náklony. Pokud náklon pokazí, má naučeno, jak loď vrátit do rovnováhy, s tím se také seznámíme. Filosofie slalomu je přesně opačná, než filosofie některých dnešních plastových kajakářů stále s kolíčkem na nose - eskymácký obrat není pro slalomáře součástí běžné jízdy, slalom se jezdí tak, aby se eskymovat nemuselo. My se bavíme o C2 a díky typům lodí i (ne)sehranosti posádek pro eskymování je slalomářský postoj deblířům bližší, než kajakářský nebo i singlířský. A i při téměř úplném převrácení, doporučuji bojovat a nevzdávat to, než opustíte loď, jak vidíte na obrázku :-)

Pro začátečníky mě napadlo při jízdě na kole po lese toto přirovnání: Pustit na divoké vodě pádlo a chytnout se lodi je jako při jízdě na kole v těžkém terénu pustit řídítka a držet se za “štangli”.


Na konci této kapitoly se budeme zabývat i eskymováním na C2