Rozdíl v technice na C2 a C1


Dětem někdy říkám, že singlíř musí dělat to, co háček a zadák na C2 dohromady. Co se týká znalosti záběrů, je to pravda, ale celkový styl jízdy je jiný.
Podívejme se na trojnásobné olympioniky bratry Hochschornery a našeho nejlepšího singlíře Standu Ježka. Myslím, že představují ty krajní body stylu a vše ostatní je někde mezi tím.
  • Hochšici jedou záběrově poměně jednoduchou a konzistentní jízdu. Dráha je plynulá, souhra bezchybná, loď stále jede dopředu.
  • Jéža je schopen se svýma rukama a pádlem udělat snad úplně cokoliv. Pádlo natažené přes ruku do protivodné branky, pak jeden záběr s neuvěřitelnými parametry a loď se skokem ocitá za brankou natočená špicí ve správném směru.

Je to jen náhoda - prostě nejlepší současná dvojice a nejlepší náš singlíř jezdí velmi rozdílným stylem? Nebo je úspěch těchto závodníků dán tím, že přesně vystihli specifikum své kategorie a dotáhli to k dokonalosti?

Já se přikláním k druhé možnosti. Jízda na singlu je v záběrech rozmanitější, ta rozmanitost se ještě vynásobí dvěma, protože všechny situace na ruku je potřeba umět i přes ruku. Singl lépe točí, takže řídící záběry musí být rychlejší - u deblu prostě musí projet brankou oba a to vyžaduje déle jet dopředu, rychlost otočky má své meze. U deblu hraje roli rozdělení všech úkonů mezi dvojici, náklon, řízení, pohánění lodi. Někdy může řídit jeden, někdy oba, někdy má větší podíl na náklonu háček, jindy zadák, kromě optimálních záběrů se dá optimalizovat i dělba práce.

Také v turistickém splouvání je singl v záběrech rozmanitější (nejen ve srovnání s C2, ale i s kajakem), řada vodáků považuje singlířskou techniku za nejsložitější a tím i nejzajímavější. Na deblu jsou ale zase jiné věci k zvládnutí a především obrovská výhoda pádla na obou stranách. Bohužel zadáci většinou neumějí vylívat a proto nemohou jet přesně současně s háčkem a tím je konec s dobrou technikou už od začátku. V dalších kapitolách se to pokusíme napravit.

Hlavně si ale musíme uvědomit tuto věc:
Rozmanitost a náročnost záběrů na singlu není výhoda. Naopak, pro pádlování jednolistým pádlem je nejlépe uzpůsobená deblovka, proto na ní lze vystačit s menším počtem typů záběrů. Singl je velmi asymetrický, jezdec musí víc rovnat směr a mít mnoho prvků techniky jen proto, že na druhé straně nikoho nemá.

Singlíř = zadák nebo háček?


A když zvládneme singlířskou techniku, uplatníme ji spíše na háčku nebo jako zadák?

Na to může mít každý svůj názor, budu rád, když mi ho pošlete. Já začnu vlastní zkušeností.
Když jsem začal závodit, trenér nás posadil dost nešťastně do C2 tak, že můj slabší a lehčí kolega byl zadák a já háček. Byl to pozůstatek doby minulé, kde na lodích s dírami na koncích byl silnější jezdec lepší vpředu, u lodí s dírami u sebe je to jinak - bude v kapitole o praxi kanoisty. Takže jsme takto trénovali a závodili, pak jsme ale vyrazili s naší slalomkou s turistickými vodáky na pořádnou vodu, trenér s námi nebyl, takže na první trojkové a čtyřkové řece jsme se vyměnili a pak jezdili všechna splutí takto naopak.
Po odchodu kolegy jsem jezdil v singlu a snil o tom, že potkám někoho, kdo by mi dělal závodního háčka na C2, ale to se nestalo. Tak jsem ve velmi krátké době vystřídal všechny tři možnosti.

Takže z pohledu jedince a ne závodní klasifikace, kanoista má na výběr 3 disciplíny:
  • Háček
  • Zadák
  • Singlíř

Na základě výše popsaných zkušeností smyslím, že u začátečníků dělají totéž spíše zadák a singlíř. Naopak jízda na singlu u zkušeného vodáka je mnohem podobnější s jízdou dobrého háčka. Samozřejmě, navíc je tady vylívání a ulamování, ale pokud jdeme do hloubky, tak úhly těla a paží, jízda přes ruku i reakce lodi na záběr na tekoucí vodě - to vše je blíž k háčkovi než k zadákovi. Subjektivně se mi zdá úplně jiná jízda s krátkou špicí před sebou, to je na háčku a singlu, než když mám před sebou dva metry lodi i s háčkem, loď se chová úplně jinak. V tom jde spíš o pocit než o techniku. Můžete opět napsat svůj názor.

Závodník se musí rozhodnout a zvolit si, jestli bude jezdit singl, háčka nebo zadáka. Na špičkových závodech někdy vidíme závodníky, kteří jezdí dvě kategorie (David Florence C1/háček - obrázek vpravo, Denis Gargaud Chanut C1/zadák), na závodech nižší úrovně je to úplně běžné. Já s tím souhlasím a všem doporučuji, nejvíc vodákům v turistických oddílech - střídejte tyto tři možnosti a dokonce se nebojte sjet lehčí řeku na druhou stranu, než jste zvyklí, když se na lodi sejdete s vyhraněně jednostranným kanoistou. (Neberte vše doslova - během studií jsme jezdili s Petrem Budíkem univerzitní závody na rovné řece oba na jednu stranu, oba neschopní jet naopak, i tak jsme vždycky vyhráli :-)))


Ema a Matěj, kteří vás provázejí touto školou, se také prohazují mezi singlem, zadákem a háčkem.


Návrat na začátek stránky