Zapomeneme na třídění záběrů
- Běžně se vodák učí jet dopředu, ulomit, přitáhnout.
- Když toho ví víc, tak umí od každého řídícího záběru pasivní (drženou) i aktivní (cyklickou) variantu.
- Když pochopí všechny možnosti práce s pádlem, může naprosto přesně a efektivně ve kterékoliv poloze pádla vzhledem k lodi ovlivnit směr jízdy, neuvažuje, jaký záběr dělá, ale intuitivně natočením pádla řídí loď.
To si nyní vysvětlíme.
Představte si loď jedoucí určitým směrem vůči vodě (zelená šipka), pádlo držíme v nějakém úhlu (červená šipka) a táhneme určitým směrem (žlutá šipka).
Vypadá to strašlivě, určit z těchto tří směrů, kam loď pojede. Fyzika takového šikmého záběru s natočeným listem je tak jednoduchá, že se tomu ani nechce věřit:
Síla je vždy kolmo na pádlo, vůbec nezáleží na tom, kterým směrem pádlem pohybujeme, jak teče voda, jak jede loď.
Kolmice ještě může mít dva směry, ale to už je jednoduché - síla je na opačnou stranu, než ze které na list tlačí voda.
Tato síla, kolmá k pádlu, se přenáší na loď, To je ta fialová šipka, tím směrem je loď popoháněna. Když ještě vezmeme v úvahu i polohu této síly vzhledem k těžišti lodi, zjistíme, kam záběr s pádlem v dané poloze loď bude otáčet.
A teď přichází důvod, proč je tento přístup lepší, než systém “přitáhni-ulom-zaber”. Podívejte se na následující obrázky a určete, jaký vliv na směr lodi bude mít záběr s pádlem v daném úhlu
- pokud táhneme za pádlo podél lodi
- pokud táhneme za pádlo kolmo směrem k lodi
Podle pojmenovaých záběrů bychom uvažovali takto: První záběr je přitažení, točí loď na ruku, druhý je přímý záběr, rozjíždí loď dopředu.
Ani jedno z toho není pravda! V obou případech je síla na kolmá na pádlo, působí tedy našikmo dopředu a záběr má v danou chvíli v obou případech naprosto stejný účinek.
Logicky se teď zeptáte, k čemu tedy pohybovat pádlem různým směrem, když stejně záleží jen na úhlu listu.
Odpověď: pádlo táhneme tím směrem
- abychom měli pro jeho daný úhel co největší sílu
- aby se dostalo do polohy, kde je následně chceme mít