Jak Francouzi objevili Ameriku


Při jedné diskusi jsme se s Billem Endicottem dostali k tomu, jak vlastně vznikla dnešní slalomová deblovka, zvaná také Amerika. Poslechněte si tento příběh tak, jak ho Endicott vypravuje, něco z toho je známé, ale některé skutečnosti se dozvíte jako první. Na internetu je mnoho dotazů a mnoho otazníků kolem prvních lodí dnešního typu, ale jen málo odpovědí.
* * *

Here's the story:

Na mistrovství světa v roce 1971 jsem si všimnul, že jedni Francouzi měli otvory v lodi znatelně blíž, než ostatní deblovky té doby, ale zase ne tak blízko, jak je mají dnešní C2. Už jsem zapomněl jména těch závodníků, dalo by se to najít ve výsledcích. Ale moc dobře si nevedli, takže jejich loď nikoho příliš nezaujala.
Další důvod, proč se o to nikdo moc nezajímal, byla tehdejší pravidla: Mnohem přísnější penalizace (10 s za dotek jedné, 20 s za dotek obou tyček a 50 za dotek zvenku). Další pravidlo platilo pro výšku lodi - musela být nejvyšší blízko u přídě a zádi, aby se “zachoval tradiční tvar kanadské kanoe”. Dále branky musely být co nejníž nad vodou.

Když si to dáme dohromady, netroufnuli byste si tehdy podhodit tyčku, protože to bylo příliš obtížné a kdyby se prohození branky zvenku nepovedlo, dostali byste padesátku. Takže tehdy se ještě to, co se pak stalo velkou výhodou lodí s jezdci u sebe, nemohlo využít.

To pravidlo o koncích výš než střed lodi nikdy neplatilo pro kajaky, jen pro kanoe. Takže kdyby to tehdy kajakáře napadlo, mohli si navrhnout lodi s tenkými konci a mohli podhazovat branky, dokonce mohli dělat i pivoty (rychlé otočky se zádí pod vodou). Ale z nějakého důvodu se to nestalo a teprve až to začali dělat kanoisté, přidali se také kajakáři.

Pravidlo o vysokých koncích bylo zrušeno po Olympiádě 1972, v době přípravy na mistrovství světa 1973. Zatím ale ještě nikdo nepochopil, že by mohlo jít podhodit branky (a samozřejmě ani použít pivoty). Takže i když to pravidla umožňovala, nikdo si to neuměl představit a proto se nikdo nepokoušel navrhnout loď, která by to mohla dělat.

Na tomhle mistrovství byly konce všech lodí zkoseny, takže se tam objevily všelijaké bláznivě vypadající lodi, obzvlášť u Francouzů, ale nikdo neměl druh lodi, jaký se používá dnes. Všechny lodi měly “díry” na konci, francouzská loď s dírami u sebe z mistrovství 1971 se tentokrát neobjevila.

Skutečným vynálezcem moderní lodi s jezdci u sebe byl Američan jménem John Evans, říkali jsme mu Johnny. Byl na mistrovství na divoké vodě v roce 1969, ale ne ve slalomu. Léta 1970-71 vynechal, protože byl na vojně, takže nemohl vidět francouzskou loď s jezdci u sebe. Ale nevím, jestli se o ní nedoslechl.

Tento Johnny Evans (není to ten kajakář Evans - nemají nic společného) se vrátil a dal dohromady posádku, která startovala za olympijský tým USA v Augsburgu v roce 1972, jeli pak i na mistrovství 1973.
Od té doby se Evans začal zabývat stavbou lodi s otvory u sebe. Evans je ale samotář a nikdo neví, jak se s ním sblížit, aby se dozvěděl tento příběh. Já jsem byl v roce 1975 manažerem týmu USA a tak jsem viděl, jakou loď chystá. Takže jsem se ho zeptal a on mi pověděl, jak to bylo.

Říkal, že pochopil, jak nová pravidla umožňují podjíždění branek. Chtěl loď, která by mohla projet branku bočně a nedotknout se tyček. Takže udělal loď, která měla úplně plochou nízkou palubu. Otvory měla u sebe a to ještě blíž, než dnešní C2. Ony byly vlasně dokonce spíš vedle sebe.

John Evans a Carl Toeppner jeli na této lodi mistrovství světa ve Skopje v roce 1975, ale dojeli 23. z 26 lodí. Takže to opět nikoho nezaujalo. Lodi se tehdy začalo říkat Monitor, podle lodi Unie, která se ve válce Severu proti Jihu roku 1862 proslavila bitvou proti Merrimacu, byly to první dvě ocelové lodi v historii, Monitor měl úplně rovnou palubu a uprostřed dvě děla, takže bylo obtížné se do něj trefit. Tak první loď s dírami u sebe byla nazývána Monitor.

Johnny Evans zanechal sportu a poslední, co o něm vím je, že žije v domě postaveném v koruně stromu na nějakém místě v Kalofornii.


A pak se na scéně objevil chlapík jménem Steve Chamberlin. Postavil pro mistrovství v roce 1977 loď nazvanou Gemini (blíženci, tu už pamatujeme i v Československu). Byla to vylepšená verze Monitoru a vypadala víc jako dnešní C2.

To byl můj první rok trenéra reprezentace USA a měl jsem dva mladé jezdce na C2, Mika a Steva Garvise, dvojčata, říkalo se jim Garvi. Tito Garvi pádlovali na Gemini na mistrovství v roce 1977 a byli čtvrtí. Měli nejrychlejší čas, ale příliš velkou penalizaci. Ale věděl jsem, že jsou ještě hodně mladí a jejich čas stát se světovými šampiony teprve přijde (to se stalo v roce 1981, v roce 1983 bylí třetí).  
To už bylo každému jasné, že všichni závodníci na celém světě budou jezdit na C2 s dírami u sebe.

Další částí příběhu je pivot turn, obrátka na místě. Jon Lugbill, Davey Hearn a několik dalších špičkových singlířů objevili pivoty někdy v této době. Všichni jsme si uvědomili, že právě nový typ deblovky s dírami u sebe umožňuje rovněž tento rychlý způsob točení a proto jsme to intenzivně začali nacvičovat.

V určitém okamžiku Davey Hearn navrhnul kvůli pivotům novou loď, nazval ji Paramax. Pak už se Garvi a další deblíři naučili nejen pivoty zádí, ale i přídí. Fungovalo to opravdu dobře na určitých přímých přesazených brankách. Dalo se rovnou vjet do branky a prudce podhozením tyčky stočit loď. Nejlépe o fungovalo háčkovi přes ruku, ale šlo to i na přitažení.

Pak jsem ale neviděl pivot přídí už mnoho let. Tratě jsou otevřenější než bývaly, takže takové prudké otočky nejsou tak nutné jako dřív.

Od mistrovství v roce 1983 lodě prodělaly ještě určité změny, po první z nich vyhráli Strausbaugh a Jacobi olympiádu v roce 1992, jméno lodi si nepamatuji.

* * *
Obrázky jsou ilustrační, na prvním je Johnny na “vysoké lodi”, na dalším Monitor, na třetím je Paramax a na posledním původní Gemini.

Za Endicotta opravdu Američané ovládli design lodí a také stupně vítězů, především v kategorii C1 po Petru Sodomkovi byli na všech mistrovstvích v letech 1977 - 1989 na prvních místech Američané, stejně tak po několika prvenstvích Čechoslováků v těchto letech až do zrušení kategorie excelovali na C2 Mix. Nový design lodí jim v tom určitě pomohl. Následovaly další typy lodí (Paramax, Torrent - Sweet Composites, Whupatar, Hammerhead - Dagger Composites, další verze Gemini), postupně ale americké firmy přestaly závodní lodě vyrábět a výroba lodí pro slalom se přesunula do Čech a na Slovensko. Moderní slalomové lodě pro celý svět nyní vyrábí v Bratislavě Vajda, v Tedražicích Galasport, v Praze Charles, v Nučicích Caiman, ale jen první dva teď dělají C2. Zásadními změnami v designu C2 od první Gemini do současnosti je jistě zmenšení objemu zádi, změna sezení z laminátové sedačky v límci přes lavičku na blok z tvrdé pěny vlepený do lodi. Dále zvětšení otvorů a zrušení pravo-levého přesazení a nyní zkracování podle nových pravidel slalomu.
A stejně jako design lodí, i prvenství na olympiádách a světových pohárech se z Ameriky přesunulo do Evropy s velmi výrazným podílem českých a slovenských závodníků.

S Billem Endicottem a Kentem Fordem se snažíme vypátrat ten strom, kde podivínský vynálezce placatých lodí žije, a dozvědět se od něj něco víc. Pokud se to podaří, určitě si to nenecháme pro sebe - sledujte Hydromagazín.