Jak se kdysi závodilo ve slalomu


Při překladu Endicottových knih jsem narazil na krátký přehled historie slalomových závodů. Porovnal jsem to s tím, co je například na Wikipedii a zjistil jsem, že některé Endicottovy informace jinde jsou, ale mnohé taky nejsou. Proto jsem kapitolku přeložil a uvádím ji zde.

Historie slalomových závodů


  • První závody s “navigací”, tedy předepsanými místy průjezdu, se konaly na raftech na řekách Enns, Lech a Isar už v 19. století. Ale teprve vynález skládací lodi umožnil pořádat podobné závody na obtížnějších řekách v Tyrolsku a horním Bavorsku. Kolem roku 1880 se dostávalo stále větší množství kajaků a kanoí, vyráběných v USA a Kanadě, nejprve do Anglie a Francie, odkud se rozšířily do Německa a na území, kde je dnes Česko a Slovensko.
  • První mezinárodní závody na divoké vodě se začaly pořádat na začátku dvacátých let minulého století. Prvně to bylo vlastně přenesení rychlostních závodů na divokou vodu, ještě ne slalom. Paradoxně se ale slalom stal první disciplínou, ve které se pak pořádalo mistrovství světa.
  • V době rozmachu rychlostní kanoistiky i kanoistiky na divoké vodě se ukázala potřeba mít nějakou řídící složku na mezinárodní úrovni. V roce 1924 vznikl předchůdce dnešní ICF - “Internationale Repräsetantschaft für Kanusport “ (IRK). Tato organizace fungovala do II. sv. války, po válce byla nahrazena ICF.
  • V roce 1932 vzešel z Rakouska návrh na klasifikaci obtížnosti řek od I do VI, IRK tento návrh přijala a používá se dodnes.
  • První závod ve vodním slalomu se jel v roce 1932 na jezeru Hallwyl v roce 1932. Ano, na jezeře - nebyl to tedy slalom na divoké vodě.
  • O rok později přišel přímý předchůdce vodního slalomu, jak ho známe dnes. Byl to závod na řece Aar River ve Švýcarsku - na vodě hodnocené jako WW II a WW III, takže to byl první skutečný slalom na divoké vodě.


Hodnocení v prvních závodech


  • V těchto závodech bylo velmi zajímavé hodnocení: Nejrychlejší závodník dostal 100 bodů, každý další měl o bod míň. Lehký dotek se penalizoval jedním bodem a silný dotek třemi body. Tedy velmi subjektivní systém. Kdo se zvrhnul, měl možnost opakovat jízdu, ale dostal 20 bodů penalizaci (nezmiňuje se zde penalizace neprojetí branky, myslím, že se tehdy musely projet všechny branky - jinak diskvalifikace).
  • O něco později Ister Kayak Klub ve Vídni pořádal první slalom pro kajaky na Muhtraisenu. Rakouská metoda hodnocení byla jiná, než švýcarská. Hodnotilo se přičtením penalizace k dosaženému času. Dotek branky pádlem stál 2 vteřiny, dotek lodí nebo tělem 4 vteřiny.

Poprvé mezi barevnými tyčkami


  • Rakušané pověsili barevné tyče na lana nad vodou a vytvořili tak branky, jak je známe dnes.
  • První mezinárodní závody byly uspořádány v roce 1937 a v tom stejném roce se uspořádaly první závody v dalších třech zemích: Jugoslávii, Československu a Itálii.
  • Za války se ještě konaly závody nedaleko Paříže v roce 1941, kajaky a kánoe zde byly hodnoceny současně jako jedna kategorie. Pak IRK skončila činnost a závody do konce války už nebyly.
  • Po válce to byli Švýcaři, kdo obnovili závodění na divoké vodě. Snažili se od roku 1946 zavést mistrovství světa, ale neschopnost národních zastoupení dohodnout se na pravidlech to zablokovala až do roku 1948, kdy vzešlo oficiální ustavení z ICF.
  • Mezitím vzali Švýcaři věci do svých rukou a uspořádali v roce 47 velké mezinárodní závody, prohlašované za mistrovství Evropy.
  • Zúčastnilo se na 70 lodí - kanoí a skládacích kajaků ze Švýcarska, Lucemburska, Francie, Belgie, Rakouska a Československa. Toto mistrovství odmítla ICF uznat a ustanovila systém, kdy byla od roku 1949 do roku 2001 pořádána mistrovství každý druhý rok a od 2002 každý rok.

První slalomové trati


  • V začátcích slalomu se tratě zásadně lišily od těch dnešních.
    Měly jen 12-15 branek na poměrně lehké vodě, ačkoli turisticky se už tehdy sjížděly mnohem těžší toky. Od roku 1950 se tratě prodloužily a obtížnost zvýšila.
  • Na 18-brankové trati byly povodné, protivodné branky a branky k projetí pozadu. Ale byly tam i takové, které dnes už neznáme. Například 3 branky mohly být tzv. volné, které se mohly projet jakkoliv. Pak byly 360-stupňové branky, tvořené jen jednou tyčkou, které se musely objet kolem dokola. Protože se dávaly především do vracáků, odpovídaly dnešním protivodným brankám.
  • Pak byly takzvané zábrany, sada žlutých rovnoběžných tyček, tvořících přímku. Mělo to napodobit strom padlý přes řeku. Měly prověřit schopnost traverzu proti proudu - závodník obdržel 100 trestných vteřin, když špička lodi vjela pod překážku. Zábrany vydržely do MS v roce 1957.
  • Dříve také všechny kategorie nemusely jet nutně stejnou trať - například pro C2Mix a K1W byla trať lehčí.
  • V roce 1987 svolal Bill Endicott první konferenci trenérů slalomu, z ní vzešla myšlenka kromě mistrovství světa pořádat také světové poháry. Takže od roku 1988 jsou pořádána mistrovství i poháry.





Touto fotografií chci připomenout Chucka Lydu, který zemřel letos v létě. Kromě českých posádek byli s Mariettou Gillman jedni z nejlepších v kategorii C2Mix.

Foto zaslala Pamela Boteler (http://www.justcanoeit.com)