Jak jsme pádlovali v Thajsku
Když jsme se s Ondrou Cviklem, olympijským trenérem vodní slalomářky Gabči Satkové, vydávali na dovolenou do jihovýchodní Asie, netušil jsem, že se ani tentokrát neobejdeme bez pádla v ruce. I když jsme původně vyrazili jen s malým batohem prozkoumat Vietnam, monzunové podnebí nám, jak to tak bývá, nečekaně změnilo plány. A tak teď sedíme v Thajsku u piva s partou českých slalomářů v jednom z nejmodernějších tréninkových center pro vodní sporty. Za takové zařízení by se nemuseli stydět ani evropské velmoci jako Francie, Německo nebo Velká Británie. A co na tom, že je to jen kousek od asijského města neřesti s názvem Pataya?
V posledních letech se destinace pro zimní přípravu vodních slalomářů začínají rapidně rozrůstat. Doby, kdy se vyráželo starou Avií za teplejším počasí, a to nejdál do Francie nebo Španělska, jsou dávno pryč. Také řecké Athény už jsou bohužel mimo provoz, a tak se trenéři profesionálních závodníků předhání v tom, kdo najde lepší trať, kde na umělé dráze najezdit (dnes už nutné) hodiny v teple. Začalo to tréninkovými kempy v australském Penrithu, kam se v zimě podívala jen hrstka vyvolených. Následně se slalomářskému světu otevřely i Spojené arabské emiráty, které jsou už dnes dostupnější širšímu okruhu závodníků včetně juniorů. Na popularitě získaly v posledních letech i další dvě exotické destinace - brazilské Rio de Janeiro nebo francouzský ostrov Reunion, které leží u Madagaskaru.
Jiří Prskavec, současný šéftrenér české reprezentace vodních slalomářů, byl dlouhá léta průkopníkem v hledání nových tréninkových destinací. Já sám si pamatuji si doby, kdy se skupinou vyrazil do Mexika, Afriky nebo Číny. To však byla spíš dobrodružná výprava – například v Jihoafrické republice si závodníci museli trať prakticky postavit sami.
Čeští vodní slalomáři vždy udávali a dodnes udávají trendy, no a tak se opět dostáváme k thajskému centru vodních sportů, tentokrát však s jinými dobrodruhy!
Projíždíme skrze ostře střeženou bránu do vojenského areálu, který na první pohled připomíná spíše rychlostní, či veslařský areál v Račicích. Parkujeme vedle největší budovy, která slouží jako loděnice a ubytování zároveň. V šífárně si nás trochu podezřívavě prohlíží thajská veslařská reprezentace, která se zrovna zabývá důkladným oplachováním svých skifů. To ale jen do chvíle, než nás vítá Filip Jančar (Fík), který se zrovna vrací z běhu. Právě on, společně s Vláďou Galuškou, využil vánočních svátků a se svými svěřenci vyrazil za přípravou do Thajska. A co na tom, že kapra s bramborovým salátem tentokrát pravděpodobně nahradí nudle Pad Thai nebo pekelně pálivé červené kari?
O kvalitě místní kuchyně se můžeme přesvědčit hned u večeře, ale pojďme se detailněji kouknout na areál vodních sportů. Jeho přednosti jsou právě v samotné komplexnosti, protože je vše situované jednom místě. Hned u kanálu se nachází ubytování, stejně jako prostorná jídelna, ve které vám připraví plnou penzi. Nechybí zde ani posilovna, která zahrnuje jak cyklistické, tak kajakářské i veslařské trenažéry.
V nejbližším “Seven Eleven” marketu si nakupujeme pár místních Changů (lokálních piv), které jsou hodně podobné evropskému Heinekenu a ptáme se na detaily tohoto netradičního soustředění na velmi netradičním místě.
A kdybych to měl shrnout v bodech?
Let byl poměrně jednoduchý: přímo z Prahy (se společností China Airlines) do Taipei a pak kratším letem do Bangkoku.
China Airlines prozatím bere lodě bez problémů a počítá je jako jedno ze zavazadel do 23 kg.
Letiště v Bangkoku je od areálu vzdálené necelé dvě hodiny cesty, ale ani v takové skupině nebylo půjčení aut potřeba. Trenérem thajské reprezentace je totiž už přes deset let francouz Niko, který celou skupinu vyzvedl minibusem a pickupem s vlekem přímo na letišti. Obecně jsou zde náklady na dopravu velmi levné a auto se prakticky nevyplatí půjčovat. V areálu je o vás velmi dobře postaráno a auto se tak stává spíše přítěží, než pomocníkem.
Slalomová dráha na pohled nejvíce připomíná Lipsko (Markkleeberg) nebo Reunion. Překážky jsou pevné (z betonu), jako třeba v Emirátech. Voda se poměrně hodně mění a pulzuje, takže může připomínat třeba i Ivreu. Cena tréninku se odvíjí od cen elektřiny, což je dost zvláštní, ale tlačí to skupiny chodit v brzkých ranních hodinách od 7:30 a pak zase k večeru od 17:00.
Tyto časy jsou zároveň vhodné i vzhledem k velmi teplému počasí přes poledne, kdy teploty přesahují 30 stupňů. Při tomto rozestavení vyšel trénink pro cca 10 závodníků na 15 EUR za trénink, přičemž na kanále je tahle skupina prakticka sama. V ceně tréninků navíc můžete využívat posilovnu!
Komunikace s místními se nemusíte obávat. Rád vám se vším poradí trenér thajské reprezentace Niko, nebo stačí zajít do sekce rychlostní kanoistiky. Tam najdete i českou stopu v podobě Milana, který vyrostl v brněnské loděnici a už více než 15 let se věnuje rychlostní kanoistice v Thajsku.
A jak se nové destinace vlastně loví?
Na světě zatím bohužel neexistuje mapa míst, kde se vodní slalom jezdí. Tedy alespoň né oficiální mapa. Ale to by nebyli Češi, aby svojí mapu přeci jenom neměli.
Fík mi ochotně sdílel rozsáhlý seznam v Google maps, který dlouhá léta buduje veltruský slalomář Petr “Gory” Gorecký. Díky své práci vodohospodářského inženýra se podíval k vodním dílům po celém světě a většinou s sebou bere i svůj kajak. Celý seznam zahrnuje více než 600 destinací po celém světě, kde se slalom jezdí nebo jezdil. Díky kamarádům v seznamu přibývají i fotky a videa z jednotlivých míst.
A pokud chcete spojit své cestování po světě s návštěvou některé ze stovek zakreslených tratí, nebo si jen cestu na závody obohatit tréninkem v jiné, než cílové destinaci, tak zkuste napsat autorovi třeba na Instagram (themrpepe666).
Rád se o své dílo podělí.
Pro Czech Canoe,
Ludvík Medřický
Tagy: slalom, vodní slalom, top, reprezentace
