„Není to skvělé, ale úplně špatné to také není,” říká Paloudová o svém návratu
S Anežkou Paloudovou o proběhlých závodech a o návratu po mateřské pauze.
Anežka Paloudová se začala věnovat rychlostní kanoistice až v dospělém věku. Bývalá sjezdařka si velmi rychle vybudovala pozici české jedničky. V roce 2024 se ji jako jediné kajakářce podařilo vybojovat místo na OH. V Paříži skončila na patnáctém místě. V červenci 2025 porodila syna Jonatána. Nyní se usměvavá kajakářka vrací k závodění. Na prvním nominačním testu dojela pátá v disciplínách K1 500 m a K1 200 m, druhá na K2 500 m a K1 1000 m. Těmito výsledky si zajistila účast na SP v Szegedu a SP v Brandenburgu.
Anežko, máš za sebou první závody po mateřské pauze, jak by si hodnotila své výkony?
„Jsou to pro mě první závody po porodu. Šla jsem do toho s tím, že nevím, co od sebe čekat. Pokud to vezmu jako celek, s pětistovkou jsem moc spokojená nebyla. Ani ne tak co se týče umístění, ale s mým projevem v závodě. Deblkajak se nám také moc nepovedl. Středeční dvoustovka už byla lepší a kilometr bylo to nejlepší, co jsem tady předvedla. Jsem ráda, že se to pomalu zlepšuje, a věřím, že se to bude zlepšovat i dál.”
Co tě nejvíce překvapilo při návratu k tréninku?
„Na začátku byl pro mě šok, jak jsem na tom po porodu byla. Poté bylo docela pozitivní, že jsem se každým dnem a týdnem cítila lépe. Snažím se to nesrovnávat s minulými sezónami. To jsem řešila jen to, zda závod vyhraju, a když se mi to nepovede, tak budu pravděpodobně stále dost vepředu. Nyní bojuju, co to dá, abych se dotahovala na nejlepší holky a snažila se být alespoň v polovině finále. Není to skvělé, ale úplně špatné to také není.”
I tak jsi si svými výkony zajistila místo v české reprezentaci. Jak se těšíš na mezinárodní závody?
„Jsem na to zvědavá, zatím se to těžko představuje. Nebude to jen o mně, ale i o tom, že tam budu mít Jonatánka. Kromě své přípravy na závody budu muset pořád zajišťovat i jeho životní funkce. Moc se ale těším na návrat.”
Měla si o návratu k trénování nějaké představy? A čím se nejvíc lišily od reality?
„Snažila jsem se nedělat si představy. Nevěděla jsem, jaké to bude s miminkem. Jak moc budu nebo nebudu schopná skloubit mateřství a trénování. Nechtěla jsem se upínat na návrat, aby pak nepřišlo nějaké velké zklamání.
Šla jsem den po dni v těhotenství i po návratu. Musím ale říct, že přestože jsem celé těhotenství pádlovala, tak mě překvapilo, jak jsem po porodu a po krátké pauze na tom byla špatně. Věřila jsem, že když jsem se hýbala celé těhotenství, tak to přeci musí jít. Až když jsem se pověsila na hrazdu a nevytáhla se ani v náznaku do shybu, jsem si uvědomila, jak velká rána pro tělo to byla.”
Návrat sportovkyň po mateřské pauze je čím dál častější. Dávala ti nějaká sportující maminka rady?
„Rady mi nikdo nedával. Spíš jsem dostávala přání a povzbuzení od různých lidí, že to půjde a že mi drží palce. Ale vyloženě radu si nevybavuju.”
Tagy: press, rychlostní kanoistika, top
