Sbírají medaile a na nervy si nelezou. Českému slalomu vládnou sesterské klany
V loděnici jako doma a doma jako v loděnici. Český vodní slalom ovládají sesterské klany. Stačí nahlédnout do startovních listin nedávno proběhlého mistrovství Evropy, v Tacenu spolu závodily sestry Satkovy. V peřejích září i další sourozenecká jména.
„Mladší sourozenci rádi následují starší, takhle to bylo i u nás,“ vykládá Gabriela Satková (22), sestra o tři roky starší Martiny. „V naší rodině nikdo nikoho nenutil. Já dělala dlouho plavání a Marťa aerobic, ale nakonec nás obě naplno pohltila voda.“
Obě? Vlastně všechny tři. Gabriela s Martinou mají ještě bratra Adama (29), který se věnuje sjezdu a sestrám nikdy nezapomene před jejich závodem napsat nebo zavolat. Ozval se i do Tacenu, kde se o víkendu jelo i o olympijská místa.
Gabriela před ME vedla české pořadí kanoistek o pouhý bod před svojí nejlepší kamarádkou Terezou Kneblovou (21), ale drama z toho nebylo. Do Paříže se dostala už díky povedené kvalifikační jízdě a ve finále brala stříbro. „Vyjet si olympiádu pro mě bylo spíš přání než cíl. Ještě jsem si ani neuvědomila, co všechno mě vlastně čeká. Moc se těším,“ nadšeně líčí Gabriela, která se už v osmnácti stala mistryní Evropy.
S Martinou, dvojnásobnou světovou šampionkou z hlídek a milovnicí nejrůznějších sportů, jezdí s heslem: my dvě proti světu. „Navzájem si přejeme úspěch a podporujeme se. Hádaly jsme se jen když jsme byly malé. Teď si spíš užíváme, že můžeme trávit společný čas aspoň na vodě, když už spolu několik let nebydlíme,“ vypráví Gabriela. „Se ségrou se mi jezdí příjemněji a když k tomu připočtu ještě nejlepší kámošku…“
S Terezou Kneblovou a sestrou Martinou si v Tacenu vyjely zlato v týmovém závodě. „Je fajn být spolu v reprezentaci. V týmu je moc příjemná atmosféra, užíváme si to,” říká Tereza Kneblová, v civilu studentka FTVS.
Mladší Klára (19) je taky nepřehlédnutelná. Tento týden úspěšně odmaturovala na olomouckém gymnáziu a z loňského MS juniorů se vracela s pěti medailemi, včetně tří zlatých. „Za svoje úspěchy vděčíme i rodičům. Když se můžete opřít o dobré zázemí, máte větší šanci, že to dopadne dobře,“ říká Tereza a pobaveně dodá: „S Klárkou se lišíme snad úplně ve všem. Barvou očí i vlasů nebo přístupem k tréninku. Klárka je spíš technický jezdec a zaměřuje se na pečlivé provedení detailů, já jdu hlavně do objemu.“
Do Slovinska jela jako vítězka posledního nominačního závodu, nabrala sebevědomí. „Nabudilo mě to do další práce, ale i já vím, že jsme s holkamaobrovsky vyrovnané. Snažila jsem se primárně nesoustředit na olympiádu, brala jsem to jako každý jiný závod,“ nabízí svůj pohled slečna, která v Tacenuskončila osmnáctá. „Opakovala jsem si, že na olympiádu pojede ten, kdo to na Evropě zvládne nejlíp.“
Mezi kajakářkami to zvládla nejlíp Antonie Galušková (23). I ona si olympijskou místenku vyjela už díky prvnímu místu v kvalifikaci a ve finále skončila sedmá. „Někteří mi k olympiádě blahopřáli už po nominacích, ale já je brzdila, ať nejsou tak hrr. Absolutně jsem si nepouštěla do hlavy, že už to mám vyjeté. A teď? Paříž je pro mě splněný sen a otevřené dveře k dalším možnostem a zkušenostem,“ líčí prostřední z vodáckého rodu Galušků.
Určitě si pamatujete na nejstarší Karolínu (29), třetí kajakářku z finále Světového poháru 2014. Vystudovaná psycholožka si teď plní svůj profesní sen, věnuje se psychoterapii a psychodiagnostice. Nejmladší Bára (17) se loni stala juniorskou mistryní světa na kajaku. „Buď razíte konkurenční přístup a přenášíte to do rodiny, nebo jste v pohodě a navzájem si to přejete. My zastáváme druhou možnost: máme radost, že děláme stejný sport. Upřímně, Bářiny závody prožívám ještě víc než ty svoje, pokaždé mám nervy,“ usmívá se Antonie, dvojnásobná juniorská mistryně světa.
Tatínek Vladislav všem třem dcerám opakoval: pádluj hlavou a nebudou tě bolet ruce. „Já nikdy nebyla silový typ, takže se mi tahle poučka hodí. Ideální je samozřejmě kombinace obojího, řídit loď hlavou a v pravou chvíli si pomoct silou,“ popisuje Antonie.
Kromě divoké vody miluje letadla. Od osmnácti má pilotní průkaz na ultralight, na ČVUT studuje technologii údržby letadel a jednou by chtěla řídit i klasické dopravní letadlo. „Máloco se vyrovná letu třeba při západu slunce,“ zasní se. „Ale teď jsem musela dát přednost vodě, mám tam ještě nedodělanou práci.“ A nejen ona.
