Skateboard, bodysurfing, koupání pod vodopády. I to patří k soustředění vodních slalomářů
I když je vodácká sezóna ještě daleko, vodní slalomáři už o sobě dali letos vědět na prvních závodech v australském Penrithu. Skupina s mistrem světa Jiřím Prskavcem si předolympijskou přípravu chválí. Kromě tréninků zvládají i relaxovat při turistice, koupání nebo večerním grilování.
Náročná cesta a ne příliš pěkné přivítání v Austrálii. Tak odstartovalo měsíční soustředění našich adeptů na olympijské medaile v Riu. Nejlepší kajakář loňského roku Jiří Prskavec bojoval hned s několika problémy. „Po tom co jsme v Dubaji při přestupu zjistili, že máme asi sedm kilo přes váhu, jsem si musel skoro všechny věci vzít na palubu. V Sydney jsem přešel kontrolou snad nejrychleji, ale pak jsme zjistili, že auto dostaneme až za dvě a půl hodiny. No a nakonec chvilku po příjezdu do Penrithu přišla hrozná bouřka. Krásný den to byl, ale byl jsem rád, že jsem v pořádku na místě,“ popisuje takřka dvoudenní cestu k protinožcům.
V Austrálii už byl mnohokrát. „Dny tady se mi letos přehouply do takového domácího formátu. Přeci jenom jsem tady už po sedmé a není to jako na začátku. Dřív jsem chtěl tak nějak pořád prozkoumávat okolí nebo jet do Sydney a projít si město. Letos už je to opravdu spíš o tom tréninku a připadá mi to podobné jako doma.“
Pobyt v Austrálii ale není jenom o tréninku. „První volný den na pláži jsem si strašně užil. Navíc bodysurfovat v tak nádherném prostředí jako je Garie Beach s neskutečně průzračnou vodou bylo parádní,“ pochvaloval si Prskavec. „Na začátku února jsme vyrazili i na výlet do Modrých hor a nebylo to vůbec špatné. Koupačka na závěr pod vodopádem Wentworth Falls jako pořádná odměna. Až na tu studenou vodu.“
Trénink je samozřejmě na prvním místě a snaží se mu podřizovat maximum. Dohlíží na něj ten nejkompetentnější – trenér a táta v jedné osobě. Vycházejí spolu ale spíš jako dobří parťáci. „Táta mě asi nemá moc proč hlídat, jedině snad, že jsem letos začal jezdit na skateboardu a to se mu moc nelíbí. Tak dvakrát do týdne se jedeme s Ondrou Tunkou povozit do místního skateparku a to mě hrozně baví.“
Austrálie se zdá být ideální destinace pro slalomářský tréninkový kemp v zimním období. Ale občas se musí naši reprezentanti poprat i s věcmi, které je normálně u nás doma nepotkají. Například jako jiná fauna a flóra. „Havěti je tady opravdu hodně, ale já naštěstí žádné jedovaté zvíře za těch sedm let ještě nepotkal. Ale když jsem letos byl ještě doma, tak jsem na facebooku zaregistroval fotku s druhým nejjedovatějším hadem, jak se koupe v kanálu v Penrithu. Dokonce jsem zaslechl, že ho museli přijet odchytit hasiči,“ obával se 23letý reprezentant, který se v Austrálii cítí jako doma a nevadí mu už ani jiné časové pásmo. „Posun času je pro mě vždycky jedna velká loterie. Někdy se cítím po třech dnech v pohodě jako třeba letos a jiné roky mi to trvalo až týden. No zaklepu, ale doufám, že jak jsem to letos zvládnul v pohodě tak už to bude pořád.“
Jediná věc, která se vodákům na Austrálii nelíbí, že je to hrozně daleko. „Do Emirátů se dá jet na dva týdny, ale do Austrálie je to na tři týdny skoro málo, když zvážíme časový posun, let a finance,“ zhodnotil jeden z adeptů na zlato z Ria a dodává: „A ještě jednu slabinu to letos má. Tím že je olympijská sezóna, tak tady je mraky lidí.“
Foto: Archiv Jiřího Prskavce
