Ničeho nelituji, tvrdí po olympijské hektice kajakář Prskavec
Nejhektičtější léto ve svém životě má za sebou český kajakář Jiří Prskavec. Po napínavé nominaci o jedinou olympijskou letenku, kdy si účast v Riu definitivně zajistil titulem mistra Evropy, dokázal v olympijském závodě i s trestným dotykem vybojovat bronzovou medaili. To, co ho po příletu do vlasti čekalo, si dle svých slov ani ve snu nepředstavoval. Mediální i fanouškovské povinnosti však sympatický kajakář v pohodě zvládl a od půlky října se znovu pustil do plného tréninku. Aby byl na nadcházející sezónu připraven stejně dobře jako na tu letošní, absolvuje několik soustředění v zahraničí. Kromě tréninkových dávek ho čekají i studijní starosti.
Jířo, mohl bys nejdříve popsat, jak ti olympijská medaile změnila život?
Život medaile sama o sobě nezmění, ale samozřejmě, že v tak chudém sportu je potřeba udělat něco pro propagaci, takže prvních pár týdnů po olympiádě bylo dost náročné. Byl jsem zvyklí z tréninku chodit domů úplně hotovej a fyzicky vyčerpanej, ale tohle bylo naprosto něco jiného. Domů jsem chodil vyčerpán především psychicky a pohybu jsem měl nedostatek, takže jsem i blbě spal a vůbec. Ale to k tomu patří. Kdybyste se zeptali, jestli mě lidi poznávají na ulici, tak opravdu ne. Občas mě někdo pozná, ale pro podpis nebo pro fotku si chodí opravdu jenom na akcích k tomu určených, což je taková malá záchrana. Nicméně to byla skvělá zkušenost a jsem rád, že jsem ji zažil, ale přiznávám, že po měsíci už jsem toho měl plné kecky.
Sám jsi říkal, že jsi měl od pádlování nejdelší pauzu v životě, jaký byl návrat do plného tréninku?
Plný trénink byl takové malé vysvobození z toho víru akcí. Ze začátku to samozřejmě bolelo, ale už se do toho pomalu dostávám. Nakonec jsem ani nepřibral tolik, kolik jsem čekal, takže to není jiné než v loňském roce. Hlavně jsem rád zpátky na vodě a moc si užívám ježdění.
Kam se v rámci své zimní přípravy chystáš?
V letošní sezóně chci trávit víc času suchou přípravou, kterou jsem v minulých letech trochu zanedbával, ale i tak budu měsíc a půl v Austrálii a po dvou týdnech v SAE a ve Francii.
Už pořetí máš zajištěnou nominaci na všechny mezinárodní závody, jak moc velká výhoda to pro tebe je?
Jsem hlavně rád, že se můžu plně připravovat na ME v Tacenu a navíc si místo tréninku na nominace udělám soustředění ve Francii, takže výhoda to samozřejmě nějaká bude. Na druhou stranu z toho nominačního kolotoče vypadnu a může to být nevýhoda do dalších let.
Nebyla pro tebe naopak nevýhoda při letošní nominaci o OH, když si dva roky před tím nemusel vůbec nominační boje absolvovat?
Ano rozhodně to bylo něco nového a nevýhoda to byla.
Po úspěšně zvládnuté maturitě jsi nastoupil na vysokou školu. Kde studuješ a jak zatím studium zvládáš?
Studuji na Palestře a musím říct, že zatím v pohodě, ale měl jsem teprve dva víkendy přednášek, takže o tom jestli to zvládám nebo ne se bude dát mluvit až po prvních zkouškách.
Od olympijského závodu už uběhlo hodně času, přemýšlíš někdy o chybě na protivodné brance, kde si kvůli trestné penalizaci přišel o zlatou medaili?
Stále si stojím za tím, že kdybych do toho závodu nastupoval dneska, udělal bych to stejně. Ta voda se v té brance měnila, ale většinu času tam byl vracák. Holt jsem do toho vjel ve špatný okamžik a zrovna tam byl proud, který pro můj tip průjezdu prostě nesměl přijít, zpětně si říkám, že je zázrak, že jsem nakonec tu branku projel.
