V nejlepším se má přestat, a tak kanoista Radoň ukončil kariéru. Láká ho trénování v cizině
Ačkoli se rozhodl ukončit kariéru, po olympijských hrách si kanoista Jaroslav Radoň dopřál paradoxně nejkratší volno, jaké kdy po sezoně měl. „Začal jsem po měsíci trénovat. Jeden den jsem šel s klukama z Nymburka na vodu, druhý den do posilovny. Ale když se mi místo tréninku na vodě chce jít běhat, jdu běhat. Chodím na box, na kolo. Trénuju relativně hodně, každý den, někdy i dvoufázově. Ale nemám daný tréninkový plán a když se mi nechce nebo se mi to nehodí, přizpůsobím si trénink, což mi naprosto vyhovuje,“ říká třicetiletý Radoň. Ke dvěma bronzovým medailím z mistrovství světa na deblkanoi s parťákem Filipem Dvořákem, s nímž byl pátý na olympijských hrách v Londýně a sedmý v Riu, už další medaile přidat nehodlá. U vody však chce zůstat, nejlépe v roli trenéra – a pro začátek v zahraničí.