Z vody nejen za mikrofon aneb Tisíc a jedna role Lukáše Rohana
Jako kluk vypínal zvuk u počítačových her a s kamarády komentoval zápasy. Tvořil vlastní týmy a do mikrofonu improvizoval jako profík. O pár let později stříbrný olympijský medailista z Tokia znovu za mikrofon usedl. Kanoista Lukáš Rohan se do reprezentačního týmu neprobojoval, a tak na Světovém poháru v Praze místo vody naplno zkusil svět médií.
Jednak coby píšící novinář připravil úvodní tiskovou zprávu pro Český svaz kanoistů a působil také jako spolukomentátor České televize. „Baví mě to. Možná bych to jednou chtěl dělat víc naplno,“ řekl.
Na tiskovce z druhého břehu
„Tisková zpráva nebyla žádné velké dílo,“ smál se. „Ale byla to moje první tisková konference v roli novináře, a ne v roli závodníka. Bylo zajímavé tohle sledovat z opačné strany – jen poslouchat a přemýšlet o tom, aby člověk všechno zaznamenal, a ne o tom, co chci říct.“
Jako expert pak pro Českou televizi komentoval svěťák v Troji. „Role komentátora je něco, co jsem chtěl vždycky dělat. Nebyla to má první zkušenost, ale jsem strašně rád, že jsem si to mohl po nějaké době zase zkusit. Těžko říct, jestli to někdy opravdu dělat budu, ale vodní slalom bych v budoucnu komentoval docela rád.“
Komentování jako dětská vášeň
Zájem o komentování v něm klíčil od dětství. „S kamarády jsme hráli FIFU nebo NHL, vypli jsme si zvuk a komentovali si to sami. Já s jedním svým spolužákem jsme se u mikrofonu střídali, protože nás dva to bavilo nejvíc. A když jsem hrál sám, vytvořil jsem si svůj tým a komentoval. Bavil jsem se tím.“
Původně chtěl po maturitě studovat žurnalistiku, zajímalo ho zpravodajství a aktuální dění. „Tehdy jsem se opravdu viděl v klasické žurnalistice. Zajímal jsem se o Watergate a podobné věci. Chtěl jsem být spíš investigativec než sportovní novinář,“ zavzpomínal. „Jenže jsem se tenkrát dostal do reprezentace a pochopil jsem, že pokud chci jezdit na nejvyšší úrovni, musím tomu začít dávat víc. Do té doby byla škola na prvním místě a trénoval jsem odpoledne ve volném čase.“
Postupně svou pozornost nasměroval na sportovní prostředí. „Tím, že jsem v něm už dlouho a znám ty lidi, vidím sport možná trochu jinak než běžní fanoušci nebo novináři,“ uvažoval.
Komentování ho baví, ale dobře si uvědomuje, že je stále na začátku. „Nevím, jestli mi to vyloženě jde, ale mám na své komentování docela pozitivní ohlasy, toho si vážím. Chtěl bych se v tom ještě hodně zlepšit. Třeba ve slovní zásobě, nerad opakuju stejná slova. A chtěl bych být i vtipnější, i když ne na sílu. To mi nepřijde dobrý.“
Hokej? Proč ne!
Za komentátorský pult letos usedl po sedmi letech, po svém boku měl ostříleného profíka Tomáše Budku. „Občas mi k tomu něco řekl, toho si hodně vážím. Mám rád, když mi poradí lidi, kteří rozumí svému řemeslu. Tomáš je třeba pes na přechylování jmen,“ řekl s úsměvem Rohan.
„Komentování vůbec není jednoduché a je navíc časově náročné. I tak je to něco, co by mě bavilo a chtěl bych si zkusit i pozici hlavního komentátora.“
A kdyby si měl k vodnímu slalomu přibrat další sport? „Jednoznačně by mě nejvíc bavil hokej. Nikdy jsem ho sice nehrál – maximálně na rybníku – ale sleduju ho dost a vyznám se v něm. Umím si představit, že bych vedl hokejové studio nebo na začátku dělal reportéra, ale k tomu by vedla hodně dlouhá cesta.“
Nové role a plány
Lukáš Rohan zkouší i další roli. Společně s Vítkem Přindišem se věnuje mladým nadějným závodníkům v rámci přípravných kempů. Coby trenéři vodních slalomářů se představí také na Evropském olympijském festivalu mládeže. Ale o tom zase jindy.
Tagy: vodní slalom, top
