Otrava plynem a pobyt v nemocnici. Michal Jáně si před slalomářskou nominací vybral smůlu
Kanoista Michal Jáně patří mezi horké kandidáty na olympijskou místenku do Ria de Janeira. Vystudovaný fyzioterapeut se v nominačních závodech popere s dalšími vodními slalomáři, kteří jsou letos ve velmi vyrovnané formě. Ale chybělo jen málo a nadějný olympionik se závodů ani nemusel dožít.
„Všichni máme stejnou startovací čáru, bude to hlavně o štěstí,“ říká o blížícím se nominačním závodu Českého poháru ve vodním slalomu ve Veltrusech devětadvacetiletý Jáně, který si v úterý snad už vybral svojí smůlu.
V pražském bytě, kde žije s přítelkyní a dvouletým synem jen těsně unikli katastrofě. „Když jsme se večer sprchovali, syn byl velmi neklidný a hodně brečel. Pomalu začal omdlívat, tak mě hned napadlo, že může unikat plyn z plynového kotle,“ popisuje děsivou situaci slalomář, který s partnerkou očekává už druhého potomka.
„Okamžitě jsme zavolali záchranku, otevřel jsem všechna okna a začal větrat, protože plyn byl bez zápachu.“ Když přijela ambulance, začali jim na vestách pípat senzory na oxid uhelnatý. „Rychle nás z bytu vyhnali ven. Nejdřív jsem myslel, že půjdeme se synem do nemocnice jen jako doprovod. Ale všem nám změřili saturaci a zjistili, že jsme toho nadýchali hodně,“ popisuje událost slalomář, který začal aktivně trénovat v jedenácti letech. „Takže jsme nakonec museli všichni do nemocnice. Nepříjemné bylo, že nás každého odvezli někde jinde – mně na Vinohrady a ženu se synem na Karlovo náměstí.“ Nakonec musel v nemocnici zůstat do rána na kyslíku na pozorování.
Teď se už Michal cítí v pořádku. „Celou dobu jsem se cítil docela dobře, ale až později mi docházelo, že to asi nebylo úplně v pořádku. Ne nadarmo se tomuto plynu říká tichý zabiják. Doktorka mi doporučila, abych se alespoň tři dny vyvaroval jakékoliv námaze.“ Což pro slalomáře v plné přípravě není ideální. „Připadám si občas trochu zadýchaný. Ale možná si to jen vsugerovávám. Uvidíme, jestli to bude na tréninku delší trati pak znát.“
Rodák z Hradce Králové před několika lety vstoupil do světa velkého vodního slalomu excelentně. Jako nováček v české reprezentaci nastoupil do prvního velkého závodu Světového poháru v roce 2010 a hned zvítězil. V závodu kanoistů v Praze – Troji jako třiadvacetiletý nenašel přemožitele. Vloni skončil na mistrovství světa v Londýně před branami finále na 15. místě.
Letenka na Olympiádu je zatím ale nejistá. „Je nás tam docela dost adeptů. Je to asi nejvíce otevřený závod ze všech kategorií. Mezi singl kanoisty je tak pět až sedm kluků, kteří umí zajet dobrý výsledek. Takže bude záležet, jak se komu povedou závody.“
Také bratr Jakub bude bojovat o olympijskou místenku. Dlouho se věnoval gymnastice, ale teď tvoří s Ondřejem Karlovským jeden z našich nejlepších debl kánoe. „Před závodem jsme se často sešli a řešili jsme co a jak. Jako „singlíř“ jsem jezdil závody před nimi, tak jsem jim radil, na co si mají dát pozor. Ted už jsme dospěli do stadia, když po závodech maximálně zhodnotíme, co jsme jak zajeli, ale už to moc neřešíme,“ popisuje vztah s mladším bratrem.
Po jarním soustředění v Arabských Emirátech se cítí v dobré kondici a připraven. „Panuje pozitivní nálada. Ale všichni mají natrénováno asi tak stejně. Nemůžu říct, že by mi Veltrusy nějak vadily, ale ani že bych je nějak miloval. Takže nevím. Výkonnost na to má každý, jde spíš o to, kdo si jak poradí sám se sebou. To, jak zajedu, ostatní nemůžou ovlivnit. Takže vím, že když zajedu dobře, můžu vyhrát. Je to tedy takový závod sám se sebou,“ uzavírá Jáně a věří, že teď se na něj už bude usmívat jenom štěstěna.
Foto: Jan Homolka
