Olympiáda je i pro rozhodčí vrcholem, říká odbornice na vodní slalom Lenka Kutá
Už příští rok budou nejlepší sportovci z celého světa bojovat o olympijské tituly na letních olympijských hrách v Tokiu. Česká republika bude mít své zástupce nejen na straně závodníků, ale i v řadách funkcionářů. Jednou těch, které se tak splní jeden ze životních snů, bude Lenka Kutá, která bude rozhodovat olympijská klání vodních slalomářů na nově vybudované slalomové trati. Rodačka z Olomouce se bude účastnit již druhé olympiády.
Sportovní rozhodčí Lenka Kutá pojede letos v říjnu na testovací olympijský závod do Tokia, což je zároveň potvrzením nominace na letní Olympijské hry 2020. Na zářijovém finále Světového poháru ve vodním slalomu v Praze - v Troji působila jako asistent vrchního rozhodčího.
Jinak se tato povoláním učitelka účastnila také několika evropských i světových šampionátů (dokonce i jako vrchní rozhodčí) a na olympiádě v Riu de Janeiro v roce 2016 působila jako brankový rozhodčí.
Jak těžké je dostat se jako rozhodčí na Olympiádu a kolik tam zhruba Čechů bude takto působit?
Olympijské hry jsou nastavené tak, že z každé země jede jeden rozhodčí. Pro mě je to velká čest protože jsem měla možnost už rozhodovat na olympijských hrách v Riu de Janeiro a rozhodčí se zvyknou střídat.
Jaký zážitek je takové sportovní pro člověka v pozici rozhodčího?
Já bych řekla, že to je velmi podobné, jako pro sportovce. Měli jsme i nějaký čas podívat se na další sporty, takže to bylo velmi intenzivní a ráda na to vzpomínám. Jet na olympiádu je čest a zažít tu atmosféru je skvělé. Stejně, jako pro sportovce, je to pro mě to „nej“. Je to takový vrchol kariéry.
Časově to musí být hodně náročné, když se člověk věnuje takovému koníčku. Jak to zvládáte?
Je to tak. Od jara do podzimu trávím většinu víkendů na českých závodech a do toho musím absolvovat i nějaké světové soutěže. Takže minimálně o prázdninách jsem tři týdny mimo domov na závodech.
Čemu se profesně věnujete? Jak je to náročné?
Jsem učitelka, takže přes školní rok je docela složité dostat volno. Celý týden člověk učí, v pátek odjede na závody, v neděli v noci se vrátí a pak celý týden kolotoč. Mám dvě děti a manžela. Děti jsou ještě malé, ale už jsme je posadili na loď a zkoušejí to. Manžel je trenérem sjezdu na divoké vodě.
Máte před takovými velkými závody, jako je olympiáda, i nějaký předepsaný harmonogram, kdy tam musíte dojet?
Pro Hry zatím itinerář nemáme, ale na velké závody, jako bude teď testovací závod v Tokiu, tak máme předepsaný harmonogram. Musíme dojet minimálně dva dny předem. Je to z důvodu letů, kdyby se vyskytlo nějaké zpoždění. Po závodě se pak zas odlétá, takže i když trvá závod třeba tři dny, my tam musíme být celý týden. I po závodě se totiž nechává rezerva, kdyby se soutěž musela odložit třeba kvůli špatnému počasí.
Do Tokia se tedy podíváte hned dvakrát?
Ano. Podmínkou účasti na olympiádě je kromě účasti na mistrovství světa a Světových pohárech právě účast na testovacím předolympijském závodu, který bývá vždy půlroku nebo tři čtvrtě roku před samotnou olympiádou. Letím teď v říjnu a příští rok o prázdninách.
Měla jste už možnost Japonsko navštívit? Jak se těšíte na závody?
Těším se moc, protože jsem tam ještě nikdy nebyla. Asi bych se normálně na dovolenou do Japonska nevydala, takže je to pro mě taková odměna. Většinou nám místní zorganizují nějaký výlet na hlavní památky. Takže se snad někam mimo sportoviště také dostaneme.
Jak se člověk dostane rozhodovat na olympiádu?
Nominuje nás Mezinárodní kanoistická federace ICF ve spolupráci s Mezinárodním olympijským výborem.
V Riu nebyla taková divácká kulisa, jak by se možná na tak renomovaný závod patřilo. Těšíte se, že možná zažijete konečně tu pravou olympijskou atmosféru?
To je pravda. Moc se těším, protože jsem zvyklá na ten kotel z Prahy – Troje, kdy člověk přes diváky neslyší ani vlastní slovo. V Riu jsem proto byla překvapená, že tam v podstatě žádní diváci nebyli. Doufám, že atmosféra v Tokiu bude taková nabitější.
V čem je jiné rozhodování na olympiádě a na jiných závodech?
Pro mě je to stejné. Akorát je tam méně závodníků, takže to není tak náročné, jak třeba na mistrovství světa. Na mistrovství vidíte třeba 150 závodníků a na olympiádě je ten počet omezený na 60 lodí.
Jaké další mezinárodní závody jste měla možnost absolvovat, nebo kde ráda jezdíte?
Každým rokem jezdím na mistrovství světa juniorů a závodníků do 23 let. Také Světové poháry, kde už několik let dělám zástupce vrchního rozhodčího a mistrovství Evropy jsem rozhodovala i jako vrchní rozhodčí. Nejezdím na světový šampionát dospělých, protože to bývá na konci září a to si z pracovních důvodů nemůžu dovolit.
Sama jste se vodnímu slalomu prý nevěnovala. Tak jak jste se k takové zálibě dostala?
Pocházím z rodiny vodáků, ze silné generace z Olomouce, takže jsem od malička u vody a tak nějak to vyplynulo. Moc jsem nejezdila, ale dala jsem se na tuto dráhu. V osmnácti jsem skládala první zkoušky a v pětadvaceti jsem začala už rozhodovat dlouhodobě a pak jsem si udělala i mezinárodní zkoušky na rozhodčí a od té doby jezdím po mezinárodních závodech.
Kdybyste to měla porovnat, kde se vám líbilo ze závodů nejvíc?
V Praze je super atmosféra a závod je tak připravený, jak nikde jinde ne. Organizátoři se starají o rozhodčí v Troji tak, jak jsem to nikde jinde nezažila, ani na mistrovství světa. Je tu skutečně světová úroveň.
Foto: Jan Homolka
Tagy: slalom, sjezd, Mistrovství světa, Světový pohár