Medailistka Kožíšková nachází krásu kanoistiky v dobrodružství i na posledních metrech závodů
Bez adrenalinových dobrodružství si nedokáže představit život. Prostřednictvím závodů v divočině si kajakářka Anna Kožíšková zpestřuje kariéru, na těch maratonských zase sbírá medaile. „Ale chtěla bych se zlepšit na pětistovce. Každý má daný nějaký limit rychlostní i silový, ale chci to zkusit," řekla osmadvacetiletá kajakářka, která by na nominačních závodech, jež proběhnou od pátku do neděle v Račicích, ráda obhájila vítězství na K1 500 metrů z velikonočních kontrolek.
Na Světovém poháru v Račicích získala v květnu stříbro na pětikilometrové trati a udržela tak šňůru medailí z elitního seriálu závodů, kterou drží tři roky. Dlouhé tratě jí sedí, jenže ty nepatří mezi olympijské disciplíny. I když české kajakářky momentálně nedosahují na světovou špičku, největší šanci na zisk místa pro olympijské hry v roce 2016 mají společně na čtyřkajaku.
„Na něm je to nejblíž, uvidíme, jak dopadneme na druhých kontrolních závodech, od toho se to bude celé odvíjet," mínila Kožíšková. „Olympiáda mě láká, ale je mi osmadvacet a zažívám spoustu jiných dobrodružství, i to mě už nějak naplňuje. Uvidíme, jak se to vyvrbí."
Pro letošní sezonu by ráda dobyla pěkný výsledek na mistrovství světa v rychlostní kanoistice. „Ať už na singlu nebo na čtyřkajaku, v olympijské nebo neolympijské disciplíně." Pak plánuje cestu na zářijový světový šampionát v maratonu v americké Oklahomě. „Jsem nominovaná díky dvěma medailím z loňského světa," dodala kajakářka, jež ráda závodí ve vytrvalostních kláních i v běhu a v běhu na lyžích.
V zámoří by pak sestra kajakáře Jakuba Adama chtěla zůstat, a tak oželí Fish marathon, jenž se koná v Jižní Africe a který loni vyhrála společně s Abby Adieovou. „Rok předtím jsem tam byla poprvé a cvakla jsem se třeba patnáctkrát. A pak se loni z plaváčka stal vítěz," dodala Kožíšková.
Letos už zažila v JAR pořádné dobrodružství na Dusi Marathonu, kde skončila druhá opět s Adieovou. „Mám to asi po tátovi, nevydržím, neposedím. Člověk něco zažívá, překonává sám sebe," řekla Kožíšková, která si však dokáže najít krásy i v rychlostní kanoistice. Líbí se jí momenty, kdy se v samém závěru závodu musí přemáhat v totálním vyčerpání. „Mám ráda ty poslední metry. Ať je to pětistovka, kilák, cokoli, tam se člověk taky dostane do divných stavů, hodně to bolí. Ale baví mě i samotný trénink. Je to hezký sport."
Text Barbora Žehanová, Foto Ivana Roháčková