Fuksa si poprvé vyzkoušel „dřevěný nábytek“ a chystá se za tréninkem i do Kolumbie
Díky focení v retro stylu pro jeden z magazínů si kanoista Martin Fuksa poprvé vyzkoušel, jaké to je pádlovat na dřevěné lodi. Naleštěnou deltu mu v domovské loděnici v Nymburce zapůjčil dědeček Josef. „Má ji ve futrálu nahoře na krakorcích. Ani mě nenapadlo, co to tam je za loď. Je super hezká, byl to zážitek ji vybalit,“ líčí Martin Fuksa. „Jako malý jsem začínal na laminátové lodi, na dřevěném nábytku jsem se doteď neprojel.“
Nová zkušenost byla obohacující. „Záběr na tuhle loď musí být jiný. Začátek je v pohodě, ale jak se loď rozšiřuje u zadku, pokaždé jsem se uhodil do ruky. Musel bych si zvykat. Teď jsou lodě jiné, mají různé designy. Dřív byly stejné, ale každý typ má něco do sebe. Je přinejmenším zajímavé si vyzkoušet, jak se to dělalo dřív,“ líčí dvojnásobný mistr světa. „A těším se i na fotku s lodí, kterou měl pan Vokněr. Ta byla úplně tlustá, indiánská.“
Neobvyklé focení pro něj bylo zpestřením jen pár desítek hodin před odjezdem na soustředění. Po deseti letech se chystá trénovat v americké Chula Vistě. Ovšem vzhledem k protipandemickým opatřením musí s týmem zavítat nejprve do Kolumbie.
„Ve čtvrtek v šest ráno vyrážíme do Amsterodamu. Pak letíme do Bogoty a Medellínu. A odtamtud pojedeme autem do Guatape.“ V nadmořské výšce 2000 metrů nad hladinou moře by měl strávit dva týdny před cestou do amerického olympijského centra Chula Vista, kde plánuje trénovat dalších pět týdnů.
A jak se „Fuksič tým“ dostal zrovna do Kolumbie? Díky sociálním sítím. „Na instagramu mě začalo sledovat tamní tréninkové centrum. Viděl jsem, že tam jezdí některé soupeřky kanoistky Jany Ježové i další kanoisté. Nadchlo mě, že je to ve velké nadmořské výšce, co jsou detaily, které chceme dohnat. Tak jsem se zeptal, jaké tam mají k dispozici lodě nebo posilovnu. Když se nedá jet do USA napřímo, tak proč ne touhle cestou.“
O změně přemýšlel už loni v Portugalsku, kde mu v zimních měsících chybělo víc tepla. Jenže v průběhu olympijského cyklu zůstával destinacím pro trénink věrný. Ovšem díky tomu, že se olympijské hry kvůli pandemii nezvykle posunuly o rok, změnil i program. „To abych ten olympijský cyklus dodržel,“ říká.
V lednu ovšem tradičně trénoval v bulharském Belmekenu, také ve vyšší nadmořské výšce. „Minulý rok to tam bylo lepší, bylo nasněženo a sluníčko svítilo skoro celý měsíc. Letos ještě průběžně sněžilo, stopy nebyly kolikrát projeté. Ale těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ A to i když se úplně poprvé chystá na sedm týdnů na americký kontinent. „To bude taky premiéra. Ale na sluníčku to uteče rychle. A hlavně musíme makat.“
Tagy: press, rychlostní kanoistika, Olympijské hry, top, reprezentace
