Šampion Fuksa se připravuje na další sezónu
Olympijský vítěz Martin Fuksa je zpět v tréninkovém procesu. Již tradičně se se svými parťáky připravuje v kolumbijským Guatapé. Jak se mu v Kolumbii daří, jak se mu hledala další motivace k tréninku a jak to vidí se svou účastí na ME v Račicích?
Jak dlouho budeš v Kolumbii a co tě čeká po soustředění?
Letos jsme tu dohromady pět a půl týdne, doma budeme 31. března. Pak budu klasicky trénovat a připravovat se na český nominační závod, abych uspěl a pokračoval ideálně ve své neporazitelnosti.
Jak bys zatím zhodnotil svůj pobyt v Kolumbii?
Jsme tu popáté a každý rok se mi tu zatím líbilo. Proto ta volba padla i letos. Od roku 2021 jsem si to tu oblíbil, jsou tu super podmínky na trénování. Letos je nás tu ze skupiny nejvíc, takže super.
Měl jsi možnost se letos v Kolumbii kouknout někam, kde jsi ještě nebyl?
Tady je to rozvětvené jezero, takže tu neustále vzniká spoustu “fancy” míst, restaurace, kavárničky. Letos jsme objevili dvě super místa s hezkým výhledem, dělají tam skvělou neapolskou pizzu, kterou máme rádi, tak tam jezdíme často. Okolí máme prozkoumané a furt se více chystáme do Medelínu. Ten je dvě hodiny odtud, vždycky jsme tam byli den, a pak pospíchali na trénink. Říkal jsem si, že teď po olympiádě bych mohl víc cestovat a strávit tam třeba dva dny, ale moje hlava mi to nedovolí, trénink má přednost.
Byla Kolumbie jasná volba? Rezonovalo tam nějak tvé olympijské zlato?
Tím, že jsme měli trošku se zařizováním Kolumbie trable, poohlíželi jsme se i po jiných destinacích. Připadala v úvahu Jižní Afrika, ale nemáme s tím žádné zkušenosti. Prioritně jsem chtěl sem. Je tu vyšší nadmořská výška, a to je podle mě takový detail, který nám v posledních letech pomáhá výkonnost posouvat ještě výš.
Pokud jde o mé olympijské zlato, ne že by mi připravovali dort, ale všichni mi tu gratulovali a plácali mě po zádech.
Jak si využil volno po olympiádě?
Po konci sezóny bylo volno fyzické, ale nebylo volno “mediální”. Když jsem chtěl naskočit zpět do tréninku, onemocněl jsem a docela se to se mnou táhlo. Nakonec jsem měl volno delší, než jsem původně plánoval. Nejdelší za mou kariéru. Ale říkám si, že všechno špatné je pro něco dobré, alespoň jsem si víc odpočinul. Uvidíme, co to letos přinese.
Jak vypadá tvá příprava v poolympijské sezóně?
Podzim a zima byla určitě ve volnějším režimu. Plánoval jsem, že začnu trénovat v listopadu, odjel jsem na soustředění do Turecka, ale tam jsem se v tom plácal. Rozjížděl jsem se, ale furt jsem se necítil ideálně. Po návratu jsem na tom nebyl dobře. Pár týdnů jsem si poležel a tréninku moc nebylo. Na Vánoce jsem do tréninkového procesu naskočil na sto procent. Začátky byly krušné, ale to tělo si tu tvrdou dřinu z posledních let pamatuje. Dostal jsem se do toho docela rychle. Jsem zvědavý, jestli to manko v sezóně něco udělá.
Jak to vidíš s účastí na ME v Račicích?
Momentálně jsem nastavený tak, že chci dělat všechno pro to, abych se na ME ukázal. Přeci jen je to doma, budou tam čeští fanoušci. Já i brácha uděláme vše pro to, abychom v Račicích byli.
Furt je pro mě ale priorita MS v Miláně. Tím, že tréninku nebylo tolik, tak nevím, jestli formu dokážu udělat tak dobrou už na ME, ale budu se o to snažit.
Jak se hledala motivace k těžkým tréninkům poté, co jsi dosáhl ve svém sportu na olympijské zlato? Bylo to složitější?
Největší rozdíl jsme pociťoval na podzim a v zimě. To jsem se tak poflakoval, léčil nemoci a přemýšlel jsem: Co teď? Asi každý, když nejen ve sportu dosáhne něčeho, po čem roky touží, zažívá takové prázdnější období. Ale nejvíc se mi osvědčilo nic neřešit a trénovat, to je pro mě nejlepší terapie. Dělám, co mě baví, u toho zapomenu na všechny věci. Trénink je alfa omega. Říkám, že vyhrát olympiádu je ta nejlepší věc na světě, ale zároveň ta nejhorší.
V čem je vítězství na OH nejhorší?
Právě proto, že dosáhneš vytouženého sportovního cíle a říkáš si, co dál. Když vyhrajete Světový pohár, mistrovství Evropy nebo i světa, pořád vás to nenakopne jako olympiáda. Jestli vyhrajete mistrovství světa třikrát nebo desetkrát, svět se nezboří. To všechno už jsem zažil předtím, vyhranou olympiádu poprvé. A bylo to neuvěřitelné. Je to takový vrchol, dávka endorfinů, euforie. Ale tak měsíc dva, pak je vše od začátku. A ta laťka už se těžko posouvá. Jedině zkusit vyhrát dvakrát na jedněch hrách.
Jak to máte s bráchou a tréninkem na deblu?
V Kolumbii jsme párkrát byli. Rádi bychom se na ME v Račicích na deblu ukázali. Já jsem se chtěl po olympiádě věnovat spíše singlu. Kilometr je jasný, ale singl 500 m je má srdeční záležitost. Bohužel, většinou singl 500 m a debl 500 m se těžko kombinuje. Na ME bych ale určitě chtěl debla jet. Snad to program umožní.
Jak snáší tvá dcera Emily, že jsi tak dlouho pryč?
Nejsem typ, který by si pořád chtěl volat, to by se mi stýskalo ještě víc, snažím se držet city na bodě mrazu. Ne na holky zapomenout, ale spíš si je co nejméně připomínat. Manželka mi posílá videa, když malá řve u okna „táta, táta“, tak je to takové smutné. Ale říkám si, že šest týdnů v roce to vydržíme. Já to zvládám hůř, Emily dobře, snad mi to někdy nevyčte.
Tagy: press, rychlostní kanoistika, top, reprezentace
