Kanoistky z Přerova zachránily tříletou holčičku. Mají cenu fair play
Na vodě tráví hodiny každý den. Vědí, jak ji číst, kdy zabrat nebo kdy vydržet. Tenkrát však v přerovské loděnici nešlo o trénink ani o medaile. Šlo o život. Rychlostní kanoistky Michaela Bílková a Laura Csomová z klubu Kanoistika Přerov převzaly od Českého klubu fair play ocenění za záchranu života. Cenu jim předal olympijský vítěz Martin Doktor.
Byl to obyčejný tréninkový den. Dvě studentky přerovského gymnázia sedly do kajaku a vyrazily na Bečvu. Nic nenasvědčovalo tomu, že za pár minut budou klečet u malé holčičky a snažit se ji přivést zpátky k životu. „Když jsme jely kolem, vůbec jsme ji neviděly,“ popisuje Laura. „Splývala s hladinou. Až když tam skočil jeden pán, došlo mi, že to asi nebude nějaká věc ve vodě, ale člověk.“
Tříleté dítě už bylo ve vodě delší dobu. Děti, se kterými si hrálo, běžely pro dospělé. A právě tehdy si situace všimly i mladé kanoistky. Laura bez váhání vyskočila z lodi do vody. Hlavou jí přitom běželo jediné – dostat holčičku na pevný povrch. Přesně to totiž slyšela jen pár hodin předtím na školení první pomoci.
Kurz první pomoci
Ten den měli ve škole kurz první pomoci. Někdy se říká, že podobné věci člověk v krizové situaci zapomene. Jenže Laura s Michaelou dokazují pravý opak. „Postupně mi naskakovalo, co mám dělat,“ říká Laura. „Zaklonit hlavu, vyčistit dýchací cesty, dostat ji na tvrdý povrch… Ale pořád jsem měla v hlavě jednu myšlenku: Co když už ji neoživím?“
Holčička nereagovala. Byla bezvládná. Laura zkoušela postupy pro malé děti, které se ten den učili – údery mezi lopatky, uvolnění dýchacích cest. Michaela je jistila z lodi. „Všechno se seběhlo strašně rychle, ale zároveň to bylo nekonečně dlouhé.“
Pak přišel moment, na který obě nikdy nezapomenou. Holčička začala brečet. „To byla obrovská úleva,“ usměje se Laura. „Do té chvíle jsem si pořád říkala: ještě není konec, musíš vydržet.“
Záchranáři dorazili až poté, co dívky dítě oživily. Možná právě proto působí celý příběh tak silně. Žádní profesionální zdravotníci. Žádní superhrdinové. Jen dvě mladé sportovkyně, které v rozhodující chvíli nezpanikařily.
A právě to vystihla Michaela úplně nejpřesněji. „Hlavní je nezpanikařit a nebát se.“
Obě přitom nejsou úspěšné jen mimořádnou odvahou. Před dvěma lety se staly dorosteneckými mistryněmi republiky na čtyřkajaku a vybojovaly si nominaci na prestižní závod olympijských nadějí v maďarském Szeged.
Tentokrát ale předvedly výkon, který se nedá měřit stopkami ani medailemi.
Na Bečvě totiž vyhrály ten nejdůležitější závod.
Začátek formuláře
Konec formuláře
Tagy: rychlostní kanoistika, top
