Petr Sodomka dnes slaví 70 let!

Napsal Ivo Eichler dne 19. květen 2017.

Petr Sodomka, mezi vodáky známý spíše pod přezdívkou "Kula", dnes slaví významné životní jublieum. Několikanásobný mistr světa je legendou kanoistiky na divokých vodách a Český svaz kanoistů mu přeje Vše nejlepší a hlavně hodně zdraví! V článku si přečtěte více o Petrovi vydané ke 100. let České kanoisitky.

 Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Sodomka

Petr Sodomka - lovec zlata z divokých řek

Když vklouzl do své kanoe, peřeje na divokých řekách si zpravidla hned začaly šeptat, že se nejspíš bude závodit pouze o druhé místo. Vodní slalomář Petr Sodomka si dopádloval během své udivující kariéry pro osm zlatých medailí a vstoupil do společnosti nejuznávanějších vodáků světa.

Správní kamarádi by měli být nejspíš tři. Jako byli na počátku příběhu Dumasovi mušketýři anebo třeba muži ve člunu Jeroma Klapky Jeroma. Tři byli také daleko nejlepší vodní slalomáři světa sedmdesátých let - Jaroslav Radil, Karel Třešňák a nejslavnější z nich - Petr Sodomka.

Sodomkovi se od nepaměti říkalo Kula a u divokých řek ho dodnes jinak osloví málokdo. Přezdívku mu ušil jistý pan Řehák v pardubické čtvrti Ležánky. Na zahradě mu rostlo plno švestek, modrých jako himálajské nebe a šťavnatých jako holky na jaře, a Petr mu na ně tajně chodil. Starý Řehák to moc dobře věděl, ale protože na Petra držel, nikdy mu nenatloukl. Jen ho občas strašil. Držel nad ním ochrannou ruku možná i proto, že moc dobře věděl, že mu v jeho sedmi letech umřela maminka na rakovinu. Jednou si vzal do ruky nablýskanou kudlu, schoval se za roh, a když se malý Petr vyšvihl na plot, vyběhl a křičel - "Kuli, kuli, uříznu ti kuli!" Tak se narodila jeho přezdívka.
Pro osmou zlatou, která by ho v té době pasovala na nejlepšího vodáka světa, si měl dojet do rakouského Spittalu v sedmasedmdesátém roce. Jenže, co čert nechtěl. Na své narozeniny se mu na Labi pod Špindlem zlomila hlavička u pádla a Petr se v soutěsce, kde se napěněná voda propadá o několik pater níž, zvrhl. Eskymácký obrat se mu se zlomeným pádlem nepovedl. Vzápětí ucítil prudký úder do ramene. Druhý den ráno se probudil v nemocnici a měl pocit, že mu ruku někdo ukradl. Visela bezvládně podél těla a rameno ztuhlo jako beton na stavbě. Denně chodil na injekce a prosil doktory, ať něco vymyslí. Když mu ruka přišla k sobě, zkusil se lehce projet. Radil s Třešňákem kolem něho jezdili jako kachna kolem svých mláďat a hlídali každý jeho záběr. Pro případ, že se Petr zvrhne. Moc dobře věděli, že loď nemůže kvůli bolavé ruce otočit zpátky břichem dolů a že nedokáže ani plavat.
Na mistrovství nakonec odjel a při závodě hned po prvních záběrech chytil rytmus. Brankami projížděl s elegancí baletního mistra. Žádný jiný kanoista se nerval s proudem v tak fascinující atmosféře. Díky hlasateli totiž všichni diváci věděli, v jakém zdravotním stavu tento bohatýr světových vod jede. Dvacátá branka po vodě, trochu šikmo proudem, jednadvacátá, složitá returka. Pěkně naklonit loď po proudu a zabírat po vodě. Ještě dvě branky, jedna, cíl! „Na prvním místě je Petr Sodomka z Československa," hlásil místní rozhlas. Jeden kanoista za druhým projíždí cílem a Sodomka stále vedl. Na startu nakonec zůstal už jen Jarda Radil. V tu chvíli bylo jisté, že zlato zůstane doma. Jarda rozkýval třetí branku od cíle a vše bylo jasné. Mistrem světa se stává Petr Sodomka. Radil už ví, kolikátá bije, a navzdory tomu, že ztratil všechny šance, projíždí cílem s pádlem nad hlavou a řve ještě z vody gratulaci.
O téhle trojici se říkalo, že sbírala medaile na divokých řekách nejen kvůli svému výjimečnému umění, ale také kvůli tomu, že spolu chodili za holkama i na pivo a hlavně - za každých okolností si pomáhali. Karlovi Třešňákovi táhlo teprve na dvacátý rok, když poprvé zamířil do Francie. Se Sodomkou si pár kilometrů pod horským střediskem Val d´Isere jednou vyjel na trénink. Sodomka přejel jako první traverzem přes celou šíří řeky a proud ho hezky na svých zádech svezl dolů, pod velký kámen, kde v klidu čekal. Voda u mohutného balvanu zlověstně hučela, ale Karel nikde. Najednou se na protějším břehu vyrojili lidé a vzrušeně ukazovali nahoru do míst, kam Sodomka neviděl. Karel se v dravém proudu zvrhl a nedokázal loď eskymáckým obratem otočit zpátky. Tři minuty se díval do království vodníků a v uších mu sílily tóny rajské hudby. Sodomka se vykopal ze své kanoe a skákal nahoru po obrovských kluzkých kamenech. Pouhé centimetry od příšerného ryku valící se masy. Když uviděl otočenou kanoi s uvězněným tělem pod hladinou, skočil do vody a svojí medvědí silou Karla vyrval ven. Splul s ním v náručí až dolů a napůl mrtvého ho vyvlekl na břeh. V čirém zoufalství ho začal fackovat a řval: „Karle, Karle, proboha, otevři oči nebo se zblázním!“ Za chvíli je Karel slabě otevřel a začal dýchat. Petr ho chytil za plovací vestu a řekl: „Ty vole, tohle mi už podruhé nedělej.“
Svoji úžasnou kariéru Sodomka odstartoval na mistrovství světa ve vodním slalomu na Lipně v roce 1967. „Závodilo se v citelném chladu a k medaili mi na čtvrtém místě chyběla vteřina,“ vzpomíná.

Ve slalomu stihl Sodomka během své kariéry vylovit na světových šampionátech pět zlatých medailí (dvě individuální, tři z hlídek) a ve sjezdu tři zlata (dvě individuální a jednu z hlídek). V roce 1972 nechyběl při premiéře vodního slalomu na olympijských hrách v Německu. V Augsburgu se ale jeho sen o medaili nenaplnil. Na trati, kde vodu svázaly na tu dobu nezvyklé umělé břehy, na něj zbylo až osmé místo.

Když se Sodomka se závoděním rozloučil, založil si firmu a začal vyrábět kapotáže pro autobusy, ale také turistické kajaky a deblovky. Podruhé se také oženil a s manželkou Lenkou vychovával i dva nevlastní syny - dvojčata Indruchovy. Vedl je také k vodnímu slalomu, přičemž Tomáš se dokonce probojoval na olympijské hry v Sydney.

Více o úspěších Petra Sodomky pojednává kniha

Mušketýři v peřejích:Petr Sodomka,Karel Třešňák-Jaroslav Radil

Tagy: slalom, sjezd