Kanoe.cz

Všechno nejlepší!

V letošním roce se dvě vodní slalomářky, závodnice, trenérky
a rozhodčí, nyní už bohužel „ve výslužbě“, dožívají fantastických
85 let.
Jména těchto dvou, na svůj věk nesmírně vitálních dam mnohým
mladým kanoistům asi příliš neříkají, ale ti o něco dříve narození
se určitě pamatují na paní Marii Šulcovou (nar. 29. 4. 1920)
z Prahy a paní Marii Horákovou (nar. 23. 10. 1920) z Třebechovic
pod Orebem.
Oběma kanoistika učarovala již v mládí a tak jejich celý život
zůstal nerozlučně spjat se sportem, který mají stále rády
a kterému věnovaly téměř všechen svůj volný čas.

Marie Šulcová zápolila s peřejemi nejdříve jako závodnice na
kajaku žen a později na C2mix se svým manželem Janem.
V roce 1951 se stala mistryní ČSSR v kategorii K1ž. Svojí pílí
a úsilím se vypracovala až do reprezentačního družstva.
V reprezentačním dresu absolvovala dlouhou řadu meziná-
rodních závodů. Její úspěšná vystoupení na mistrovstvích
světa jsou toho dokladem: MS 1953 v Meranu – 4. místo
na F1 ženy (skládací kajak) a 1. místo v hodnocení národů
(družstva), MS 1955 v Tacenu – 5. místo C2 mix a na MS 1957
v Augsburgu – 6. místo C2 mix. Po skončení své vlastní závodní
kariéry se ujala úlohy trenérky našich reprezentačních kajakářek,
se kterými absolvovala mistrovství světa v roce 1961 v Drážďanech.
Potom po dlouhá léta působila jako vysoce kvalifikovaná ústřední
a mezinárodní rozhodčí. Vídali jsme ji na břehu odolávat nejen
rozmarům počasí, ale s nonšalancí jí vlastní i výkyvům nálad
některých trenérů či závodníků.

Marie Horáková začínala jako vodní skautka na pramicích a brzy
potom přešla na hladké tratě na rychlostní kajaky. Tady okusila
závodění a to ji už nepustilo. Jenže v Třebechovicích na Orlici se
na rychlostních lodích moc jezdit nedalo – sice klidná voda, ale řeka
samá zatáčka není tím správným terénem pro dlouhé rychlostní lodě.
A tak spolu se svými kamarády objevila romantiku vodního slalomu.
K té tenkrát neodmyslitelně patřila především amatérská stavba lodí,
která u nás byla svého času na poměrně vysoké úrovni – tehdy se
dobré závodní lodě skoro jinak než svépomocí pořídit nedaly.
Nejdříve to byly lodě dřevěné, potažené plátnem, které se muselo
několikrát natírat lakem, aby nepropouštělo vodu, později skládací
kajaky. Marie byla několikrát krajskou přebornicí ve slalomu a později
předávala své zkušenosti mladým závodníkům a závodnicím - jako
jejich trenérka působila v rámci celého Východočeského kraje.
Stejně jako Marie Šulcová byla i Marie Horáková později velmi aktivní
ústřední a mezinárodní rozhodčí a dokonce ještě donedávna
pomáhala mateřskému oddílu s organizací jeho závodů ve vodním
slalomu.

Chtěli bychom oběma Mariím touto cestou poblahopřát k jejich
významnému životnímu jubileu a popřát jim především hodně
zdraví a přinejmenším stále stejnou vitalitu a dobrou náladu.

U příležitosti jejich životního výročí a za jejich dlouholetou činnost
v kanoistickém hnutí jim bude v neděli 5. června 2005 při Českém
poháru v Praze – Tróji udělena medaile za práci ve prospěch
tělovýchovy a sportu.