Kanoe.cz

O ztracených pádlech, dobrém pivu a trubkách z novoduru

BORJA 10. října - Rájem na zemi se dá s trochou nadsázky nazvat farma Campiňo ve městě Borja, kde „přežívají“ raftaři na mistrovství světa. Hodně mě překvapilo, jaké renomé v Ekvádoru Češi mají. Když jsem poprvé spatřil oficiální plakát šampionátu, uviděl jsem fotku české posádky z loňského závodu na řece Quijos. Otevřu letáček místní společnosti organizující výlety do nedalekého amazonského pralesa a co nevidím: pod jednou z fotografií podpis - David Lisický...
Češi mají vskutku nejluxusnější bydlení v okolí. Dřevěné a kamenné chatky rozeseté ve svahu nad Borjou, okolí zkrášlují jezírka, fontány, bazén, altánky, travnaté hřiště na volejbal a nohejbal, personál farmy plní jakékoliv přání. Dokonce prý kvůli Čechům postavil majitel novou restauraci. A hned první večer musel doplnit zásoby. Na dračku šlo pivo Pilsener. Lahváč o obsahu šest deci za dolar. No nekupte to... Zkrátka žijeme si tady jako v bavlnce.
Přesto prostějovští mladíci žili první dva dny v nejistotě. Nepřijela jim totiž pádla. První tréninky tak museli využít vypůjčené. Když ale v pondělí v Borje zjevil mezi raftaři známý dobrodruh Robert Kazík, hlavní rozhodčí šampionátu, přivezl klukům radost.
„Čekám na letišti na svůj batoh a co nevidím, pádla kluků. Tak sem je přivezl,“ vykládal s úsměvem, když se za nim s radostí malých dětí raftaři rozběhli. Radoval jsem se s nimi, už jim nic nebrání útočit o víkendu na medaile.
To Slovenky se modlí pořád. Některé z nich nemají totiž vůbec nic, nepřijely jim celé batohy. „Už tři dny chodím v jedněch hadrech, peklo,“ kroutila hlavou Eva Hoschornerová, sestra od olympijských vítězů v deblu „Hochšíků“.
Byl jsem zvědavý, jak dokáží Ekvádorci tak velkou akci zorganizovat. Už je mi to ale tak trochu jasné. Když jsem přijel do kanceláře technického ředitele, Američana jménem Mark, nejdřív jsem kroutil hlavou, ale pak už jsem se jen smál.
Obrovská plechová bouda, v ní dva kajaky, dva rafty, žádné pádlo a hromada novodurových odpadních trubek na vodu o průměru 10 centimetrů. „Stačí už jen nařezat a natřít,“ vykládal Mark s úsměvem a čile telefonoval.
Nevěřil jsem mu, ale když mi ukázal na připravenou červenou, zelenou a bílou barvu, musel jsem. A hned jsem dostal záchvat smíchu. Nechtěl bych při slalomu šťouchnout hlavou...
Snad se těm tyčím české posádky budou v sobotu při mistrovském závodu vyhýbat a pokud možno, co nejtěsněji. Včera trénovali, viděl jsem je. A šlo jim to náramně!
 
Autor: Tibor "Alfi" Alfoldi

Mistrovství světa R4 - rafting

Mistrovství Evropy - rafting

Logo ERC 2015 BiH 300x225

 

Facebook IRF

 

Facebook SVoČR - Rafting