Banja Luka, místo divoké vodě zaslíbené, z pohledu sjezdařů
Banja Luka je druhé největší město Bosny a Hercegoviny hned po Sarajevu a jedná se o největší město srbské části této země. Je umístěno na severozápadu Bosny a leží na řece Vrbas. Počet obyvatel je lehce pod 200 000 a úroveň žití je zde nadprůměrná. Celé město je samozřejmě silně zasaženo válkou a Banja Luka přežila opravdu těžké boje. Místní se z této situace pomalu sbírají, ale bude to ještě pár let trvat.
Samotná řeka Vrbas je typem horskou řekou s několika skoky a divokými úseky. Řeka protéká dvěma kaňony - Tijesno (délka 5 km) a Podmilacje (délka 8 km). Obtížnost vody je WWIII - WWIV a průtok řeky je velice proměnlivý, 25 - 120 m3 za sekundu, na jaře dokonce až 500 m3 za sekundu. Teplota vody má v průměru 17 stupňů a délka slalomového úseku je nastavitelná od 400 po 800 metrů.
Banja Luka letos hostí už třetí akci tohoto formátu. V letech 2012 a 2013 se zde konaly světové poháry ve sjezdu a po letošním evropském šampionátu se sem za rok vrátí závodníci z celého světa. Na řeku Vrbas se ale netěší pouze sjezdaři, oblíbenou trať tu mají jak raftaři, tak slalomáři a i turisté.
Město Banja Luka (foto: Jan Homolka)
A co na vlastní mistrovství říkají čeští závodníci? Zeptali jsme se kajakáře Tomáše Slováka, singlíře a trenéra Lukáše Novosada a kajakáře Kamila Mrůzka.
Tomáš Slovák:
Tomáši, jak se Ti mistrovství zatím líbí z pohledu závodníka?
Je to tu fantastické, sice se každý den mění průtok, ale vždy to má něco do sebe a řeka je krásná za jakéhokoliv vodního stavu. Zejména prostřední sprintová pasáž je zajímavá svým profilem a obtížností. Úskálí sprintové trati tvkí ve stále se měnící proudnici, s čímž se závodníci musí vypořádat. Je vidět, že jsme na balkáně a místní pořadatelé řeší jiné věci než jsme my zvyklí ze střední Evropy, ale to k tomu patří. A i když se občas objeví nějaké organizační komplikace, mají závody vysokou úroveň.
Lukáš Novosad:
Lukáši, jste v Banja Luce už skoro týden, co tě tu uchvátilo a naopak zaskočilo a co zatím na organizátory říkáš?
Obecně bych rád pochválil práci organizátorů kteří se snaží vrátit region do původního života který tu byl před válkou. Držím jím palce, aby získali dostatek financí a chuti na obnovu lávek které smetla loni povodeň. Jestli se jim to podaří, bude se jednat o velmi atraktivní úsek a pěknou závodní trať. Co se týče toho uchvácení a zaskočení, tak asi nemám co bych vypíchnul. Jedná se nějaký standard, který se už pár let drží. Těší mě vysoká úroveň našeho mužstva, která je už pár let stejná a máme velký počet kvalitních závodníků. Jakmile někdo odpadne, najde se junior, který může ihned vhodně doplnit místo v manšaftu.
Kamil Mrůzek:
Kamile, letos slavíš jubilejní dvacátou účast v reprezentačním týmu, co říkáš na konkurenci a vývoj, který se ve sjezdu během té doby uskutečnil?
Když jsem začínal před dvaceti lety, jednalo se o reprezentační zájezdy a spíše o dovolené pro všechny. Nejezdilo se o medaile, ale bylo to spíše hobby bez velkého očekávání. Pamatuji si na své první MS, kdy jsem začínal bez pořádného treninku a skončil na 35. místě. Od té doby začal trénovat Robert Knebel, který je v týmu dodnes a je důvodem vysoké úrovně a všech týmových úspěchů. Co se týká vývoje, tak nahoru šly samozřejmě lodě, pádla a obecně materiál. Hodně se změnil systém závodů. Dřív se jezdil jen dlouhý sjezd, sprint se jezdí od roku 2002, kdy byla premiéra na MS ve Sesii v Itálii. V roce 2003 se jelo první ME v Karlových Varech a od té doby se drží systém rozestupu MS a ME. V roce 2007 na ME v Bihači přibyla čtvrtá disciplína, sprintové hlídky. Vývoj jde tedy opravdu dopředu a je to znát.”
V tuto chvíli mají závodníci pauzu, jsou za nimi kvalifikace a ve 21:00 se pojede finále sprintu, ve kterém máme 12 závodníků.
ME ve sjezdu Banja Luka 2015 (foto: Jan Homolka)
Napsal: Jan Homolka
