Kanoistky makají sedm týdnů v Montemoru
Závodní dráha v portugalském Montemoru je mezi kanoisty známá svými těžkými povětrnostními podmínkami, kvůli kterým se někdy ze závodů stává už od rozjížděk taktický boj o dráhy v závětří. Pro jarní přípravu jsou ale v Portugalsku výborné podmínky a právě Montemor vybral pro své svěřenkyně trenér Viktor Jiráský.
Tým kanoistek vyrazil do Portugalska v první polovině února ve složení Denisa Řáhová, Martina Malíková, Klára Studničková a Kamila Šímová. Pod vedením trenéra Viktora Jiráského zde tráví sedm týdnů. „Holky trénují tak, jak mají,” hodnotí Jiráský zatím odvedenou práci děvčat. Spokojené s tréninkem jsou i samotné závodnice. Ty si užívají hlavně mezinárodní spolupráci s dalšími kanoistkami. „Tréninky jsou náročné, ale je super, že tu můžeme občas trénovat s Portugalkami a Polkou,” pochvaluje si mezinárodní tréninky naše nejlepší kanoistka Denisa Řáhová. Stejný názor má i Martina Malíková. „Trénuje se tu dobře, můžeme jezdit tréninky s portugalskou C2 a také s polskou reprezentantkou Dorotou Borowskou.” Děvčata tak mají i srovnání se světovou konkurencí.
Ačkoli se na jarní soustředění jezdí “za teplem”, počasí holkám zpočátku moc nepřálo. „Nejprve tu nebylo tak hezky, jak jsme předpokládaly, ale teď je tu nádherně,” okomentovala počasí Martina Malíková. „První čtyři týdny byl často déšť a vítr, kvůli kterému jsem onemocněla, ale teď už je jen hezky,” zmínila zdravotní komplikace v první části soustředění Denisa Řáhová.
Zatímco Denisa a Martina jsou v kategorii dospělých už zkušené, Kláru Studničkovou čeká v seniorkách první sezóna, Kamila Šímová dokonce ještě zůstává rok mezi juniorkami. „V Portugalsku se mi líbí, v Montemoru už jsem byla loni na ME a taky se mi tu líbilo,” říká Klára Studničková, která právě na Mistrovství Evropy juniorů v Montemoru získala bronzovou medaili na C2 500. Juniorka Kamila Šímová, která si loni z Montemoru odvezla dva bronzy, přiznává, že je pro ni trénink s dospělými celkem velká změna. „Nejsem doma zvyklá trénovat dvakrát i vícekrát denně, protože pravidelně chodím do školy.” Na časté tréninky si ale postupně zvykla. „Na začátku to bylo těžší, protože mi vždycky trvá se rozjet, ale teď si myslím, že už se v pohodě s holkami držím.”
Obě mladé závodnice ještě navštěvují střední školu. Naštěstí ani jedna z nich neměla problém s uvolněním na tak dlouhou dobu. „Moje škola mě ve sportu podporuje a učitelé se mě ptali, jak se těším, a vypadalo, že je zajímá, až přijedu, jaké to tu bylo,” pochvaluje si Studničková kladný přístup její školy. „Od letoška mám individuální plán, takže školu dělám online a když přijdu, tak si dopíši všechny testy,” popisuje Kamila Šímová své řešení kombinace školy se sportem.
Holky ale sedm týdnů v Portugalsku jen netrénují. Volno se snaží trávit aktivně, jezdí na výlety, poznávají okolí, nebo dokonce i surfují. „Jelikož jsme tu 7 týdnů, tak jsme měly celý jeden týden volnější. Zdejší fyzioterapeut Gonzálo, který se tu o nás stará, je takový náš místní průvodce. Posílá nám nejrůznější tipy, co si nenechat ujít v okolí Figuery, kde máme naše ubytování. Jednou to ale vypadalo, že se mu povedlo nás zbavit, po výletě na horu Bocaco, kde jsme se dokázali všichni navzájem ztratit, ale pak i v noci najít!” líčí zážitky Martina Malíková.
Po návratu čeká kanoistky volnější týden, následně pak přesun do Račic, kde už budou ladit formu na první nominační závody.
Tagy: rychlostní kanoistika
