Vodáctví neumělců


Na vodě se rozšířil dost podivuhodný úkaz:
DSCF9075a
Neschopní a neumělí vodáci se nestydí za svou směšnou jízdu, někdy jsou na ni (i díky své opilosti) dokonce hrdí. V jiných sportech by se styděli vytáhnout patu z domu, aby se jim někdo nevysmál, na vodu se ale klidně vydají. Když parta vyholených mladíků v černých brýlích bez vesty sjíždí hráz v Podhradí, Tuhnice nebo jiný topící jez, pádlo přitom drží jednou rukou, kromě občasného volání záchranky by je měli všichni ignorovat, to nejsou vodáci.

Takže pokud vám stačí se nechat unášet vodou, zafrajeřit na jezech, brát loď jako pojízdnou hospodu a jinak nic víc, tak ani nečtěte dál...


Adrenalin


Toto slovo se slýchá v souvislosti s vodáctvím až příliš často. Já je nemám rád. Někdy bez problémů a v klidu projedeme úsek, ze kterého jde děs a hrůza, Jindy se v téměř klidné vodě cvakneme, nezvedneme, zasekneme se v lodi, připlácne nás to na kámen pod ním, ztratíme pádlo, narazíme si koleno, napijeme se. Co z toho je adrenalin? Myslím, že nic. Jestli mám za sebe říct, kdy se klepu hrůzou, buší mi srdce a běhá mráz po zádech, tak to je zcela jistě na vodě potmě a pak u různých velkých vodohospodářských zařízení. Cvaknutí se bojím, když mrzne. Kdyby mi šlo jen o ty hormony, tak o půlnoci v lednu vyjedu nad nějaký dunící jez a budu mít svou dávku vybranou na 20 let dopředu. Na vodě by ale mělo jít o něco jiného...

Pokud vám tedy jde jen o adrenalin, nic se neučte, čím víc toho umíte, tím míň se musíte bát.

IMG_3516a