Kanoe.cz

ME v raftingu očima závodníka + foto

Letošního Mistrovství Evropy jsem se zúčastnil jako člen týmu William&Delvin. Do Bosny jsme odjížděli jako druhý český tým trochu s obavami z letos výborně jezdícího týmu Hájos/Kenvelo a s drobnou ambicí dostat se alespoň v naší královské disciplíně, slalomu, na bednu. Reprezentovali jsme již mnohokrát, ale s výjimkou ME 2000 v Itálii jsme většinou platili daň z přílišné snahy a z nervozity. Krásná, ale nepříliš obtížná řeka Vrbas nám moc do karet nehrála, jsme spíše technici než rychlíci.
Po minulých neblahých zkušenostech jsme všechno úsilí napnuli k úvodnímu sprintu. Povedla se nám výborná jízda, kterou jsme obsadili druhé místo za skvělými Slováky, jimž navíc v záludných vírech pod peřejí Biely Bug perfektně vyšla voda. Díky tomu jsme měli výborné rozlosování do H2H (vyřazovací závod dvojic Head to head) a přes poměrně slabé domácí reprezentanty a velmi rychlé Maďary jsme se dostali až do finále. Hájkům se sprint nepovedl, takže hned do první rozjížďky H2H nastupovali z horší pozice. Přesto se jim podařilo mazácky předjet chybující Dánsko a postoupit do dalšího kola. Tam ovšem proti výborným Slovákům neměli z horší pozice šanci, stejně jako o hodinu později my, když jsme ve finále ze Slovenskem poměrně jasně prohráli.
 
Byl to první životní úspěch týmu William&Delvin v H2H. Tradičně se nám v této kontaktní disciplíně nikdy nedařilo, o to víc jsme byli nabuzení na zítřejší slalom.
 
Slalomovou trať během noci částečně poškodila velká voda, některé branky se stavěly až na poslední chvíli. První kolo jsme projeli velmi povedenou čistou a plynulou jízdou, ovšem s výjimkou povodky č. 8, kam se nám nepovedlo přetraverzovat z protivodné sedmičky. Jak se nakonec ukázalo, byli jsme jeden ze dvou týmů, kterým se podařilo se osmičky alespoň dotknout. Byla postavena tak nešťastně, že ji neprojel žádný tým a většina ji míjela z uctivé vzdálenosti. Alespoň jednu padesátku tedy měli všichni, takže jsme po první jízdě vedli s poměrně velkým náskokem.
 
V raftingu se ovšem počítá lepší jízda a bylo jasné, že ve druhé jízdě se bude muset jet jinak. Zkusili to hned Slovinci, kteří za sedmičkou vysedli na břeh, vyběhli z raftem nahoru nad peřej a teprve potom sjeli do osmičky. Tak to posléze udělali ještě asi dva týmy, ovšem podle našeho měření jim toto přenesení trvalo nejméně 45 – 65 sekund. Taktika byla tedy poměrně jasná: pokud vynecháme protivodnou sedmičku, ztratíme 50 trestných vteřin, ale ušetříme minimálně 45 vteřin přenášení + spoustu sil. Tímto rozhodnutím se řídily všechny ostatní týmy s výjimkou Hájos/Kenvelo týmu, který se i ve druhé jízdě opět pokusil o traverz, ale neuspěl. Všechny další týmy včetně nás už sedmičku vynechaly. My jsme po velmi dobrém úvodu bohužel udělali osudnou chybu v poslední protivodě, kde nás velmi silný vracák poslal daleko pod bránu. Tato chybička nás stála několik sekund, které nám pak chyběly na vítězné Slováky. Sice jsme se radovali z druhého stříbra, ale v koutku duše nás to mrzí doteď.
 
Do sjezdu jsme nastupovali s největšími obavami. Nejsme žádní sjezdaři a téměř hodinový, asi patnáctikilometrový sjezd po poměrně hladké vodě s několika peřejemi nás děsil. Startovalo se po pěticích hromadným startem. Nejvýhodnější pozici si přirozeně vybírají týmy podle průběžného pořadí. Stáli jsme na startu vedle velmi rychlého slovenského HazardTeamu s jediným cílem: za každou cenu se jich co nejdéle udržet a pokud možno se nenechat předjet Bosnou, Slovenskem2 nebo Hájky. Hned od startu jsme nasadili rychlý sprint a podařilo se nám zavěsit se těsně za Slovensko a zároveň utrhnout třetí Bosnu. Téměř čtyřicet minut jsme velmi těsně zezadu dotírali na slovenský tým a znervózňovali je tím, že nám nemohli ujet, i když to několikrát zkoušeli. Naopak oni dělali stále více chyb při čtení vody a nejeli tou nejlepší stopou, takže se zezadu pomalu začal přibližovat tým Hájos/Kenvelo, který mezitím zkušeně předjel Bosnu i Slovince. Nechtěli jsme se předčasně zahltit, a trpělivě jsme čekali na vhodnou příležitost. Ta přišla na začátku kaňonu, kde začínaly peřeje. Ostrým nástupem jsme Slováky předjeli a okamžitě zaujali tu nejvýhodnější proudnici, čímž jsme získali asi desetimetrový náskok. To nás povzbudilo tak, že jsme se vypjali k téměř desetiminutovému finiši, na jehož konci bylo naše první velké sjezdové vítězství. Porazili jsme Slovensko o 10 sekund, třetí dojeli Hájci po skvělém výkonu, kdy několik set metrů před cílem dokonce útočili na druhou pozici Slováků.
 
Náš naprosto nečekaný závěr mistrovství vedl nejen k naší nezměrné euforii (jen v koutku duše zůstává ten prokletý vracák ze slalomu...), ale i k dalšímu velkému úspěchu českého raftingu, po letech opět zásluhou našeho týmu William&Delvin z Prostějova.
 
Ke skvělému úspěchu nám blahopřáli poražení Slováci stejně jako právem zklamaní Hájci. Z vedení našeho raftového svazu, které se po celou dobu závodu pohybovalo kolem nás v reprezentačních tričkách Czech Raft Team, nám nepogratuloval ani jediný…
 
Jiří Vrba, William&Delvin
Další fotky ze závodů najdete zde.
 

Adidas Sickline

Olympijské naděje

SP La Seu

Mistrovství Evropy U23 a juniorů ve slalomu

ME juniorů a U23 2017 - Sprint

Instagram #czechcanoe

Paddleboarding

logo CFSUP 2017 8.-9.4. SUP START
13.5. Prague Marathon
10.-11.6. SUP Mácháč
30.7. SUP Slapy-Praha
26.-27.8. Lipno Fest
9.9. Týn nad Vltavou
14.10. Krumlovský maraton

Napsali o nás

Články o vodních sportech Koncentrovaný a bez zástavy srdce. Jak Třeštík fotil sportovní hvězdy
08.12.2017, sport.idnes.cz
Malá vesnice na Vysočině bojuje proti velkým městům
08.12.2017, regiony.impuls.cz
Špatný dárek dává Jihočeský kraj svým obyvatelům jezdícím vlakem na Šumavu
07.12.2017, blog.idnes.cz
Přišly hvězdy, vyhrál Švarc
07.12.2017, plzensky.denik.cz
Lukáš Červinka vybojoval bronzovou medaili na MS ve freestylu
06.12.2017, padler.cz

všechny články