Kanoe.cz

Perun všem kanoistům dobré vůle!

Náš milovaný pohanský bůh Perun tomu chtěl, aby kněžna Libuše a její lid, tedy prakanoisté PraČechové, vyrazili poslední listopadovou sobotu letošního roku ne na hrad, ale jako správní Slované do Slovanského domu do Olomouce na Kanoistu roku.
Jelikož tam kvůli bohatému programu a bujarému veselí nezbylo prostoru na představení jednotlivých zúčastněných kmenů a promeškali jsme tak jedinečnou příležitost na uvedení historie na pravou míru, rádi bychom to udělali  teď.

Praotec Čech v těch dávných dobách připlul se svým kmenem po Labi na kánoích (i když zřejmě proti proudu, ale to svědčí o tom, jak moc dobrými kanoisty PraČeši už tehdy byli) a když zjistil, že tato země oplývá dostatkem přírodních vodních toků a dokonce i USDéček pro pěstování rodové záliby kanoistiky, na nemalý nátlak svého lidu se nakonec rozhodl usadit se tady. Teprve potom pro svůj rod vybral doplňkový sport mountain-climbing a aby ho prosadil, tak jako první vyrazil na Říp, doufaje, že cestou objeví dostatek strdí a medu na medovinu. Tam ke své velké radosti zjistil, že se jim povedlo vybrat suprovou lokalitu, protože už cestou na vrchol Řípu, kráčeje po vrstevnici, se mu severozápadním směrem odkryl pohled na úžasnou slalomovou trať v Roudnici. Poté pohlédl směrem východním na Starou Boleslav a jeho srdce zaplesalo.

Když konečně dorazil na vrchol a podíval se směrem jihovýchodním, došlo mu, o čem že to asi čtrnáct dní před jejich příchodem do těchto krajů blábolila jeho nejmladší vnučka Líba. Byla tehdy tak trochu v transu a vykřikovala před celým rodovým shromážděním, že vidí město veliké, v jehož Troji a na Trojském koni bude plno slavných světových sportovních hvězd. Tehdy tomu nepřikládal velký význam, Líba vždycky hodně četla a měla bujnou fantazii a tak si myslel, že si zase listovala v oblíbených starých řeckých bájích a pověstech, kde se o Troji i plném Trojském koni mluvilo, Odysea, že si spletla s nějakými hvězdami a protože se kolem toho sportu pořád motá, tak to smotala všechno dohromady.

Vždyť i jejich chrabrému vladykovi Bivojovi nakukala, aby na kanoi pilně trénoval a Šárku si k tomu přizval, že se mu to všechno bude jednou moc hodit. My všichni už dávno víme jak tomu bylo a co všechno se v této České kanoistické zemi odehrálo. Co ještě bude následovat to ví jenom Perun a Líba.

Již během jejich dlouhého putování musely všechny tři setry, Kazi, Teta i Líba, jako malé dívenky a později i dorostenky, tvrdě trénovat na kajacích.

Jenže Tetu a Líbu časem ta dřina přestala bavit, a tak se rozhodly pro méně namáhavou disciplínu a levou rukou si udělaly zkoušky na rozhodčí.

Kazi, svým dědečkem Praotcem Čechem nazývaná Kazuška, se s vervou sobě vlastní kanoistice věnovala dál a dotáhla to až k metám nejvyšším.

Když se konečně jejich rod usadil v Čechách, jak tento kraj nazvali po svém velkém vůdci, a k moci se konečně dostala Líba, měla zase nějaké ty svoje vidiny a přinutila stařešiny rodu, aby se vydali k Vltavě, protože vidí, že je plná obtížných a hůře sjízdných míst (což byla pro prakanoisty PraČechy lákavá výzva), kterým se bude říkat Prahy a tam na tom místě, na vysoké skále nad Vltavou ať začnou budovat hrad a později i město.

Jako první vyzkoušel výhody Vyšehradu nad řekou Vltavou Horymír, který byl vášnivým vyznavačem extrémních sportů. Rozhodně z Vyšehradu neskákal na koni, jak se traduje. Existují věrohodná svědectví o tom, že to byly pokusy, jak se z Vyšehradu dostat co nejdříve na vodu, a tak to Horymír zkoušel na deblovce a Šemík nebyl kůň, ale Horymírův parťák - což ovšem sklerotický Kosmas, který vůbec nerozuměl sportu, ve svých vyprávěních trochu popletl a Jirásek to pak vzal za bernou minci.

Spor bratrů Chrudoše a Šťáhlava o dědictví se sice konal, ale rozhodně v něm nešlo o ornou půdu. Jednalo se o několik velmi dobrých a komerčně velmi dobře využitelných kopyt na výrobu slalomových i sjezdových lodí. Šťáhlava tehdy Líba docela dojala , když usoudila, že právo je na straně mladšího Chrudoše a že právě on by se měl zabývat slalomem a na Šťáhlava že zbude sjezd. Docela mu to vadilo, tehdy ještě víc frčel slalom, ale to ovšem netušil, že Líba bude mít další ze svých vidění, že sjezd se také stane českou parádní disciplínou a Češi, že z ní budou vozit zlaté, stříbrné i bronzové medaile. Raději, než aby své kněžně pořádně naslouchal, mlel cosi o dlouhých vlasech a krátkém rozumu. Líba dobře věděla, že to je jen slepá závist týkající se právě těch vlasů, kterými Šťáhlavova hlava příliš neoplývala.

K horší situaci však došlo později přímo uprostřed sezóny při jednom veledůležitém rodovém slalomovém klání. Při průjezdu jednoho ze svěřenců Chrudoše brankou se Šťáhlavovi nelíbilo rozhodnutí sudího a tak opět podal žalobu k soudkyni nejvyšší - Libuši. A Perune div se, Líba zase rozhodla v Chrudošův prospěch. To tedy citlivého a jinak mírumilovného Šťáhlava tak nakrklo, že vzteky pronesl svoji památnou Větu: "Běda mužům, kterým žena vládne". To tedy pro změnu zase naštvalo Líbu, už měla té jejich mužské ješitnosti plné zuby.

Diplomaticky však využila situace ve svůj prospěch a poručila Přemysla Oráče na hrad lodí okamžitě dovézti, aby ho za manžela pojala a knížetem tak pro Českou zemi ustanovila. Jednoduše a rychle tak dosáhla svého, jelikož Přemysl jejímu nátlaku, aby se k ní už konečně přestěhoval, dlouhou dobu odolával.

  

  

Kdyby se Vám snad zdálo, že nástup Čechů do světových kanoistických dějin znáte trochu jinak, věřte tomu, že tato verze je tou pravdivou. Protože historii tvoří národy. A národ jsme my - prakanoisté PraČeši !

Perun s Vámi !

Momenty sportu

Momenty sportu

 

Partneři ČSK DV

logo CEPS

letenky na míru


www.monada.cz
zajišťuje fyzioterapii reprezentačnímu týmu vodních slalomářů

ME slalom Tacen

Tacen 2017