Kanoe.cz

Míša Strnadová a OH 2004

Když jsem před dvěma lety poprvé usedla do rychlostního kajaku, nebyla Olympiáda to co mě k tomu vedlo, jak se tradovalo kolem vody.

Měla na kontě tři tituly Mistryně světa ve sjezdu na divoké vodě a motivace začala slábnout.

Až v letošním roce jsem si nominaci na OH určila za cíl, a přestože jsem moc nedoufala v jeho naplnění, byl to silný motor do dalšího tréninku. Vynechala jsem účast na MS ve sjezdu, abych se mohla plně věnovat přípravě. Byla jsem především zvědavá. Je Olympiáda opravdu tak skvělý zážitek?

Podařilo se mi vyladit formu na nominaci a nakonec to byl i kousek štěstí, který vedl k tomu, že jsem 20. srpna seděla v letadle do Athén. Odjížděla jsem plna očekávání. S rychlostní kanoistikou jsem neměla velké zkušenosti. Soupeřky jsem neznala vůbec, a tak úroveň mých aspirací byla přiměřená. Pro výsledek jsem byla rozhodnuta udělat maximum.

Můj závod, v disciplině K1-500m, probíhal ve třech dnech vždy s denním odpočinkem na regeneraci. Postoupit do semifinále nebylo těžké, do finále se ale probojovaly už jen zkušené závodnice. Já skončila na 7. místě ve své semifinálové jízdě. Odstup od soupeřek nebyl propastný. Nejásala jsem, ale ani jsem nebyla zklamána.

Teprve po závodech jsem začala plně vnímat atmosféru Olympijských her. Navštívila jsem jako divák několik sportovišť a zafandila těm, kteří měli své "hlavní" teprve před sebou. Sportovci mohli najít vyžití v olympijské vesnici, zaplavat si v bazénu, zacvičit ve fitness centru či využít atletický ovál... Velikánská jídelna nabízela nepřeberné spektrum pokrmů. Byla zde kavárna, diskotéka a hlavně všude spousta sportovců, trenérů a funkcionářů. Možnosti byly velké a být zde s týmem sportovců, člověk si atmosféru naplno užil.

Jsem ráda, že jsem měla možnost se na OH podívat a získat tak další zkušenost, byl to impuls do dalšího tréninku.

         

  

MEJ & U23 Račice

 

RSS rychlost