Kanoe.cz

Klobouk dolů, pánové a dámy!!

BORJA 11. října - Nejsem nijak extra dobrý raftař, ale na vodě jezdím rád a s profíky úplně nejradši. V úterý sem ale trochu znejistěl, když jsem se chystal poprvé vyzkoušet si nástrahy řeky Quijos na mistrovství světa. Právě se totiž vrátila posádka, která vezla redaktora a kameramana České televize, jenž z vody natáčel záběry ženské posádky. Prý si pěkně zaplavali...
Přeci z toho ale teď nevycouvám, řekl jsem si a sebral jsem odvahu. Dvakrát se to za sebou nemůže stát, utěšoval jsem se. Ale jistý jsem si tedy vůbec nebyl. Trochu mě uklidnila až přítomnost dobrodruha Roberta Kazíka alias Kazoura, který sjel snad všechny řeky na světě a těžkou Zambezi nepovažuje za obtížný tok... Tak sem se posadil vlevo na háčka. Děj se vůle boží, řekl jsem si po prvním záběru.
Zabírám skoro na plný pecky, ale zadáci v klidu živě diskutují i v peřejích a vlnách. Snad to tam mají pod kontrolou, věřil jsem. „Zaber, Alfi!“ křikli na mě, až jsem měl pocit, že si ze mě dělají legraci. „Chlapi, já už skoro nemůžu!“ opáčil jsem s úsměvem. „Až přijedeme do Čerťáků, tak budete muset trochu jinak pádlovat. Já se nechci znovu koupat,“ vykládal Zbyněk s úsměvem směrem k háčkům. Čerťáky!? Zhrozil jsem se při představě jízdě v peřejích podobných obávaným proudům pod Lipnem...
Celou cestu, zdá se, máme raft pod kontrolou. Peřeje střídají odpočinkové úseky, pátý člen naší posádky Tomáš Slovák stíhá natáčet vedle jedoucí mužský tým. Kámen! Hlásím, ale pozdě. Jsme na něm. „Nebyl vidět,“ bránil jsem se. Nemuseli jsme však ani vystoupit, sjeli jsme ho bokem. Tak tudy příště ne, slyším zezadu. Nezbývá než souhlasit...
Blíží se "Čerťáky" - tři skoky, jeden třímetrový a pořádný spád asi padesát metrů. „Je tam třeba zavěsit nebo udělat něco jinýho než pádlovat? Koukejte mi poradit, ať se kvůli mně nepřevrhneme,“ otáčím se na zadáky. „Hlavně se nezapomeň nadechnout,“ prohlásil Kazour. „Vole,“ usmál jsem se.
Pádluju, seč mi síly stačí. Jedna peřej, pohoda, jen to trochu houplo. První skok, nic nevidím, jsme snad celí pod vodou, ale zabírám o sto šest. Největší skok a peřej, letíme dolu tak rychle, že sem si málem vystoupil. Není to od věci, ty oka na přední nohu, říkám si, když jsem se vrátil do původní polohy. „Doleva!“ slyším kohosi. Dělám co můžu, přesto jsme se v poslední peřeji drobet zasekli. Ale co, jsme dole a bez újmy.
Zbývá projet slalomovou trať. Nevěřím vlastním očím. Vážně tam visí ty novodurové trubky… „Deme do toho, ne?“ slyším zezadu. První dvě branky v klidu, do třetí protivody jsme se nevrátili. Jedeme dál, ale „kulí“ bychom nasbírali dost. Dřu jako mezek, ale voda je silnější. „Co tady, jak se tohle jede?“ ptám se při pohledu na kombinaci dvou povodných branek asi v polovině trati. „Nijak, budeme rádi, když trefíme tu další,“ slyším odpověď a hurónský smích.
 
Jsme dole. Necítím ruce, v nohách a v kyčlích mám křeče, sotva dýchám. A to jsme jeli 'na pohodu' sotva hodinu. Obrátím se a vidím mužskou posádku, jak si kombinace projíždí několikrát za sebou. Pádlují o sto šest, jsou jako jeden muž. Radost pohledět na tu souhru. Ale při sjezdu je čekají nejen "Čerťáky", ale hlavně hodina a čtvrt pádlování naplno.

Smekám, pánové a dámy!

Autor: Tibor "Alfi" Alfoldi

Mistrovství světa R4 - rafting

Mistrovství Evropy - rafting

Logo ERC 2015 BiH 300x225

 

Facebook IRF

 

Facebook SVoČR - Rafting