Kanoe.cz

Ekvádorská degustace

BORJA 12. října - Jedli jste někdy pečené morče? Ne? Tak šup do Ekvádoru! Raftaři vskutku kvalitně degustují v přípravě na světový šampionát. A já samozřejmě nejsem pozadu, i když mám trochu výhodu. Zatímco závodníci se drží při ochutnávkách alkoholu zpátky, já zatím ne. Ale desinfikovat žaludek se přeci po takových pochoutkách a hlavně ráno musí... Více než padesátiprocentní slivovice, která nechybí v našich batozích, vždy po jídle putuje do našich žaludků. Dělají to i závodníci, nechtějí opakovat střevní potíže, které je přepadly krátce po příjezdu. "Asi z toho berana," krčil rameny háček Jan Vlček. Prý už to odchází, i díky práškům. Prášky? Ale prd, slivovici si dejte! Chlapi, drobet jste do podcenili, říkám si. Nejen beranem jsou v Ekvádoru raftaři živi. Nalovili si v jezírku pstruhy, kuchař na farmě jim je připravil, že se všichni olizovali ještě druhý den. Nejradši ale všichni chodí do blízké příjemné a levné hospody rázné domorodkyně kyprých tvarů, která si říká Doňa Cleo. Celá září radostí, když vidí "kompaněros čekos" a už utíká pro vybrané speciality.
Nadšením přímo zářila, když jsme si objednali ta pečená morčata. Museli jsme den dopředu, neboť to prý vyžaduje speciální přípravu. S napětím jsme čekali, co nám na tom talíři přinese. Ten pohled na vyvalené oči všech kolem, když začala roznášet, byl vskutku děsivý. Hlodavci na talíři ležely i s končetinami a hlavou, z které čouhaly dva přední zuby...
„Tak to je hustý.“ Na jiný komentář jsme se nezmohli. Hurónský smích a cvakání spouští foťáků Doňa Clea přivítala s pyšnou tváří a tvrdila, že už indiánští šamani toto jídlo doporučovali svým bojovníkům, prý kvůli síle. Jak trefné, když si český tým mužů říká Šamani podle svého člena s přezdívkou Šaman...
Chuť zvláštní, hodně slaná, přesto dobrá. Jen to je trochu nedopečené, zdálo se mi. Ale všech deset porcí s bramborem se zvláštní omáčkou se snědlo. Tedy až na hlavu a končetiny. „Ale v pět ráno mě probudily divné pohyby v žaludku,“ hlásil háček David Lisický zvaný Lisoň. No, vždyť to říkám, byla nedopečená. Asi se ještě hejbalo, odpovím mu se smíchem...
A co je v Ekvádoru k mání za pití? Hlavně pivo, ale také všechny různé z Evropy známé míchané drinky. „Tak si snad dámo něco zdejšího, ne?“ znělo ze všech stran poté, co jsme do sebe vylili panáka piňa colada. To bylo něco pro Doňu. Přinesla "lampy" zdejšího pití zvaného Aguardiente. Zacpat nos, otevřít záklopku a všechno naráz. Jinak to nešlo...
Ale jí to zjevně nestačilo, když jsme jí naznačili, že dalšího už vážně nechceme. Přitancovala s věncem usušených banánových listů kolem hlavy a vysvětlovala princip přípravy speciálního pití. Rozuměli jsme jí sotva polovinu, tak jsme svolili. Jaká to byla chyba! Horkou vodou zalité banánové listy smíchala s panákem Aguardiente...
„To má snad šedesát voltů a nejhorší je, že teplý to člověk ani necítí,“ modlil se kameraman České televize. Zaplaťpánbůh, že se blíží zavíračka, říkal jsem si. „Chlapi, mám na pokoji Jacka Danielse, dáme si, ať si spravíme chuť, ne?“ povídám. Dostalo se mi všeobecného souhlasu. Tak jsme se té flašce podívali na zoubek. Moc v ní nezbylo...
Říkáte si, že tady strašně chlastáme? Možná. Ale my musíme. Každý večer. Proč? Páč pod okny začíná pravidelně v půl třetí ráno kokrhat místní kohout a jinak se člověk nevyspí. Ale kohouta jsme ještě v Ekvádoru nejedli, říkám si když usínám. Už se těším na tu ranní slivovici...
 
Autor: Tibor "Alfi" Alfoldi
 

Mistrovství světa R4 - rafting

Mistrovství Evropy - rafting

Logo ERC 2015 BiH 300x225

 

Facebook IRF

 

Facebook SVoČR - Rafting