Kanoe.cz

Ekvádorská fotbalová radost

QUITO - Když jsem po více než dvaceti hodinách letu konečně spatřil Ekvádor, radoval jsem se, jak si užiju exotiku. Jak si užiju mistrovství světa v raftingu, jak si u řeky Quijos v Amazonii užiju adrenalin, zábavu a koneckonců i trochu té práce. Radoval jsem se, jak si odpočinu od fotbalu, o němž se na mě doma valí zprávy že všech stran. Dokonce až za mořem v New Yorku jsem si přečetl na mobilu o porážce českého týmu v kvalifikaci na MS doma od Nizozemců. Sláva, řekl jsem si, když sem uviděl na letišti v Quitu plakáty zvoucí na raftingový šampionát. Omyl. Alespoň pro první noc.

Už v letadle při mezipřistání v Panama City pilot oznámil pasažérům, že Ekvádorci remizovali a postoupili na MS. Ozval se křik a hromadný potlesk. Ježíšikriste, problesklo mi hlavou.
Jak já ten fotbal nemusím, uklidím se před ním na druhý konec světa a teď tohle...
Je něco po půlnoci a já přijedu taxíkem do centra k hotelu. Moje obavy, že v noci se není radno po Quitu promenádovat s batohem na zádech, však rozptýlili místní fanoušci, kteří si mě ani za mák nevšímali a slavili jak se patří.
Přeci teď nepůjdu spát, řekl jsem si s úsměvem, když sem to viděl. Můj organismus má přeci sedm ráno...
Kafeina Lounge, jeden z neluxusnějších klubu v samém centru Qiuta. Šup a už sem tam. Dostala mě tam zadarmo Česká Bety, s níž sem se už stihl úmyslně potkat. Pracuje tam jako číšnice a víte kdo je její strýc? Nevíte? Luboš Hilgert, Štěpánky manžel. Svět je vážně malej...
"Odkud seš?" křikl na mě borec, oděn stejně jako všichni ostatní do žlutých ekvádorských dresů a domáhal se plácnutí si dlaněmi. "De la republica Checa," zamachroval jsem svoji chabou španělštinou a "pětku" sem mu samozřejmě dal. Co říkal dál už nevím, zaslechl jsem jen Poborský, Baroš, Nedvěd, Rosický...
Proč mě to ani trochu nepřekvapilo? Tahle jména sem slýchával už loni při návštěvě Etiopie. Fotbal je prostě celosvětový fenomén, jakkoliv proti tomu budu protestovat.
To pivo se jmenuje Bráhma. Dal jsem si čtyři. Celkem dobrý. Mají ještě Club a dokonce Pilsener. Ochutnám jindy, ještě bude určitě příležitost...
Z hospody mě vyhodili ve tři ráno místního času, sedmadvacet hodin od mého startu v Ruzyni...
Ale co, říkám si, když se mi už začaly klížit oči. Ta oslava za to stála. Snad se budou moci takhle radovat ze stejného důvodu někdy i čeští fanoušci...

Autor: Tibor "Alfi" Alfoldi

Mistrovství světa R4 - rafting

Mistrovství Evropy - rafting

Logo ERC 2015 BiH 300x225

 

Facebook SVoČR - Rafting

 

Facebook IRF