Vodní slalomářky jsou krásné ženy, říká fotograf Jan Homolka
Už léta se věnuje sportovní fotografii a letos opět pracoval i na Světovém poháru ve vodním slalomu v Praze – Troji. Má za sebou cestovatelský rok po Novém Zélandu a Asii, ale k vodákům ho to stále táhne. Jan Homolka patří mezi dvorní fotografy našeho sportu.
Kolik let už fotíš vodní slalom a jak si se k tomu dostal?
Celkově fotím od roku 2011, když jsem si koupil první zrcadlovku k vánocům. Prvotně jsem fotil v jedné českobudějovické redakci a později jsem se díky tomu, že jsem od mala vyrůstal okolo vody a chodil do vodáckého oddílu, vyskytl u vody. Chvilku jsem i závodil, poté jsem již jenom jezdil jako řidič/fotograf a následně jen fotograf. U vodního slalomu jsem od roku 2014, nicméně poslední dva roky (2017 a 2016) byly volnější, protože jsem byl pryč.
Jak těžké je vyfotit dobrou fotku ve sportu a zejména na vodě?
Obecně považuji sportovní fotografii za nejtěžší odvětví fotografie. Může za to technika a i cit. Nicméně cit pro dobrou fotografii je potřeba mít všude. Na vodě vidím problém v omezení fotografa. Foťák se nedá ponořit pod vodu, fotograf nemůže jít blízko ke sportovci, nebo nad něj. Za ty roky jsem viděl spousty krásných fotografií od vody, mnohdy od lidí, kteří se okolo ní nepohybují. Profíci naopak často sjedou do stereotypu a fotí jen to, co musí. Ale zase, i s normálním vybavením se dá udělat super fotka, když fotograf ví.
Co fotíš nejraději?
Jelikož jsem byl teď rok a něco pryč, trochu jsem od sportu utekl ke krajinám a posléze portrétům. Byli jsme s přítelkyní rok na Novém Zélandu, kde je krajinářská fotografie krásným koníčkem a v Asii jsem si přičuchnul i k portrétům. Na jaře tohoto roku jsem měl dokonce i výstavu portrétů. Teď fotím, co mě baví. Primárně jen tak pro radost kamarády a občas nějaký sport či svatbu.
Co jsi už všechno ve sportu fotil?
No bude toho hodně. Okolo vody jsem fotil sjezd, slalom, rafting, dračí lodě. Poté fotbal, hokej, volejbal, florbal, různé závody na kolech, závody na skateboardech. Nicméně většina akcí byla do novin, volejbalu a vodním sportům jsem se věnoval primárně v soukromém čase.
Co děláš kromě focení?
Aktuálně chodím do práce, která mě docela dost zaměstnává, takže se focení opět přesunulo na druhou kolej jako koníček, za což jsem z části rád. Byl jsem po těch pár letech docela ufocený a každá změna je fajn.
Kdo je podle tebe nejfotogeničtější slalomář?
Každý závodník má to své. Pokud někdo vyhraje na MS zlato, je pro každého fotografa super motiv na fotku, protože z něj lítají emoce. Dobře se mi fotilo s Vávrou Hradilkem, protože je to uvolněný borec, co už má něco za sebou. Nicméně i focení s Mikem Dawsonem na Zélandu, nebo s Jířou Prskavcem, či Vítkem Přindišem v ČR bylo super. Slalomáři jsou dobrý a přátelský kluci, se kterými byla vždy sranda.
Co ženy slalomářky - mohly by být modelkami?
No jejej. :) Dělali jsme dokonce na SP v Praze galerii slečen od vody a byla to radost. Pamatuji si, jak před pár lety holky raftařky nafotili poměrně odvážný kalendář, který měl velký úspěch. Slalomářky jsou krásné ženy a dovedu si představit, že by tenhle nápad stál za to.
Kde by si chtěl jít fotit, co je tvůj sen? A cestovatelský sen?
V aktuálním rozpoložení mysli a priorit bych se hrozně rád věnoval cestovatelské fotografii, spojenou s krajinami a portréty. Focení portrétů v Barmě mě hrozně bavilo a otevřelo hlavu. Bál jsem se ptát, fotit, ale lidé tam byli příjemní a focení také. Cestovatelský sen? Navštívit každou zemi na světě. Snad se povede. :)
Kde můžeme vidět tvoje fotky?
Trochu jsem se teď flákal, takže moc nových galerií nemám, ale všechny mé fotografie můžete najít na webu www.janhomolka.cz .
Foto: Archiv Jana Homolky
Více foto i na www.slalomtroja.cz
Tagy: Český pohár, slalom, Světový pohár, Skupina ČEZ
