Máte starý test! Překvapení na letišti málem zdrželo Dostála v USA
Dlouhý! Opravdu dlouhý. Tak shrnuje kajakář Josef Dostál osmitýdenní soustředění v americké Chula Vistě. „Ale i když jsem ke konci byl hodně unavený, měl jsem perfektně chycenou techniku na vodě, jak jsem měl napádlováno hodně kilometrů. Jen bylo vidět, že mi chybí síla. Cítil jsem, že si potřebuju tři čtyři dny odpočinout nebo dát lehčí tréninky, což bohužel nešlo, protože to bylo přípravné soustředění, ne ladící. Takže jsem se ke konci dost trápil, ale věřím, že na závodech to bude jenom a jenom dobré,“ říká trojnásobný olympijský medailista.
Do USA odlétal krátce po prodělaném covidu, díky speciálním vízum letěl s týmem napřímo. „Cestování do Ameriky bylo v pohodě, paradoxně jsou lety přes oceán příjemnější než když dříve, protože létá málo lidí a člověk si může vzít celou třísedačku pro sebe a schrupnout si tam,“ líčí osmadvacetiletý Dostál.
Zato chvíle před cestou zpět byly napínavé. „Na přepážce jsme zjistili, že se změnila pravidla pro tranzit v Německu.“ Pro cestu do Česka stačil negativní PCR test mladší 72 hodin, Němci ale vyžadovali 48 hodin. „Takže na letišti nám řekli, že nás nepustí. Bohužel byla Velikonoční neděle, skoro nikdo nepracoval a hrozilo, že tam zůstaneme o čtyři dny déle kvůli tomu, že máme starý test.“
Po delších peripetiích se však česká skupinka dovolala na speciální testovací službu, která dorazí na místo a zvládne výsledky ten samý den. „Ten pán byl naštěstí pět minut od letiště, což je v San Diegu úplně neuvěřitelná náhoda. Přijel, udělal nám testy, odjel. Stihli jsme to tak, že kdyby výsledek přišel o minutu později, tak už nás nepustili do letadla,“ popisuje čtyřnásobný mistr světa.
Těšil se domů na rodinu, kávu v oblíbeném bistru i jídlo. I když miskami poké nebo kávou na pláži si zpestřoval čas i v USA. „S koronáčem a všemi restrikcemi to bylo takové smutnější, přeci jen o dnech volna člověk nemohl cestovat tak, jak jsme byli zvyklí dřív.“ Na ryby vyrazil jen jednou s parťákem Pavlem Davídkem. „Jeli jsme hned ze začátku soustředění. Chytili jsme toho málo, ale na večeři pro dva to stačilo. Byl jsem domluvený s kamarádem, který si tam koupil novou loď, že pojedeme na oceán. Ale bohužel oba termíny, kdy jsme mohli oba, bylo tak ošklivé počasí, že by to na oceánu nebylo fajn, spíš by to bylo o kejhák. Tak jsme to odsunuli na někdy příště.“
V závěru soustředění už docházely osmadvacetiletému kajakáři síly. „Ke konci jsem toho opravdu měl plný zuby, i když jsem zajížděl pak už v traťových tempech mnohem lepší časy než vždycky ze začátku jara. Ale byl to jen jeden úsek ostře.“
Vedle parťáků Radka Šloufa, Viléma Kukačky a Pavla Davídka a trenéra Karla Leštiny ho doprovázela sestra Anna. „Cvičila s námi i různá cvičení, prostory jsme měli i na loděnici. Masérský stůl jsme měli v baráku mimo centrum, takže na masáže jsme byli tam.“ Část soustředění měl tým k dispozici i lékařský dohled.
S Radkem Šloufem se Dpstál také poměrně intenzivně věnoval tréninku na deblu, na němž vybojovali místa pro olympijské hry v Tokiu. „Na debla jsme se dostali docela často oproti předchozím rokům. Nejdřív to vycházelo jednou za týden, ale ke konci, kdy jsme jezdili traťové tempo, tak jsme se s Radkem i trenérem dohodli, že budeme jezdit častěji. V posledním týdnu jsme na debla chodili už hodněkrát.“
Po krátkém volnu po návratu čekalo Dostála pár tréninků na Vltavě. V pondělí už se chystá do Račič na soustředění před prvními domácími nominačními závody. „Pak by měl následovat Světový pohár, který bude stěžejní pro nominaci na olympijské hry. Doufejme, že to dopadne dobře. A potom budeme ještě týden v Račicích trénovat závodní tempo a pak pojedeme do Livigna na vysokohorskou přípravu na čtrnáct dní. Takový je plán. Uvidíme, jestli nám do toho hodí vidle covid. Zjistili jsme loni, že to funguje asi i bez toho Livigna. Snad by příprava měla dopadnout dobře.“
Před olympijskými hrami v Tokiu mají rychlostní kanoisté v plánu ještě závěrečný aklimatizační kemp v japonském Susaki, odkud se přesunou rovnou do dějiště her. „V Tokiu se mi líbí, protože je tam těžší voda, což mi vždycky dělalo dobře.“
Tagy: press, rychlostní kanoistika, nominace, Olympijské hry, top
