Kanoe.cz

Základy kanoistiky - kapitola 11

11. VODNÍ TURISTIKA

Vodní turistiku chápeme v nejširších souvislostech jako formu turistiky spjatou se specifickým, zde vodním prostředím, které z ní vytváří jednu z nejatraktivnějších pohybově rekreačních aktivit, dobře dostupnou pro většinu celé populace. Díky intenzivnímu působení přírodního prostředí (voda, sluneční záření, klimatické změny) dochází k výraznému rekreačnímu efektu.

  • Vodní turistika je tvořena třemi základními složkami:
  • specifickou pohybovou činností,
  • kulturně poznávací činností,
  • odborně technickými dovednostmi a znalostmi.

Pohybová činnost
   Jedná se o pohybovou aktivitu, jejímž obsahem jsou návyky a dovednosti, získané při vodáckém výcviku. Pohybová činnost může být různé intenzity, závisející především na charakteru zdolávání konkrétního terénu. Jednotlivé prvky pohybové činnosti na vodě popisují kapitoly Technika pádlování a Technika jízdy.

Kulturně poznávací činnost
   Předmětem kulturně poznávací činnosti je cílené, komplexní poznávání oblasti, ve které se pohybujeme. Získáváme přehled zeměpisný, přírodovědný, kulturní a hospodářský, ke kterým přistupuje poznávání ekologie dané oblasti. Kulturně poznávací činnost je specifickou složkou, která vodní turistiku odděluje od všech ostatních aktivit, spojených s vodním prostředím.

Odborně technické dovednosti a znalosti
   Odborně technické dovednosti dovolují vodnímu turistovi řešit problémy s materiálem, opravovat loď, stavět stan, vařit v přírodě apod.
   Vodní turistika je tradičně rozdělována na formy krátkodobé a dlouhodobé.
Krátkodobou formou vodní turistiky rozumíme vodáckou akci nepřesahující rámec víkendu, resp. dvou dnů. Obsahem bývá sjíždění takových vybraných úseků vodních toků, které mají optimální vodní stav a svoji technickou náročností jsou přiměřené pro účastníky akce. Na území ČR jsou využívána období jarního tání sněhu, přívalových vod při průtržích, či vysokého vodního stavu v potocích a říčkách při podzimním vypouštění rybníků. Při víkendových akcích na jaře a na podzim bývají k přenocování využívány noclehárny a sokolovny.
   Příprava krátkodobé formy není tolik náročná. Je důležité mít připravenou náhradní variantu pro případ změny vodního stavu.
    Při krátkodobé formě bývají sjety úseky s vyšším stupněm obtížnosti. Je nutné zajistit zdárný průběh a bezpečnost akce. Na toky vyšší obtížnosti je nevhodné vyplouvat osamoceně. V nebezpečných situacích nastupuje díky vědomí osamělosti deprese a při zvrhnutí chybí loď, která by mohla poskytnout pomoc.

Dlouhodobé formy vodní turistiky


   Jedná se o vodácké akce převážně v době dovolených a prázdnin. Jsou náročnější než formy krátkodobé jak při plánování a přípravě, tak při vlastní realizaci akce. Vyspělost účastníků v kanoistice bývá menší, jedná se o rekreanty či účastníky dětských putovních táborů. Tábořiště a kempy u vodních toků jsou v prázdninových měsících přeplněny, vznikají potíže v dopravě, zásobování, někdy i při vlastní plavbě. Zajištění ubytování, dopravy, stravy apod. v době soustředěného rekreačního provozu vyžaduje dlouhodobější plánování, zahrnující organizační zajištění tábora či dovolené, vyžadující bezpodmínečně:

  • výběr řeky (obtížnost, tábořiště, nákup, jakost vody, dopravní dostupnost, krajinná a kulturní atraktivita);
  • rámcový program vybudovaný na základě zkušenosti, resp. studia kilometráží a Původců ( především u zahraničních řek), s programem náhradním pro případ horších klimatických podmínek či změny charakteristiky řeky, program je vhodné rozpracovat na jednotlivé dny,
  • u putovního tábora výběr účastníků (plavci!) a vedoucích (odborná licence). Materiální zajištění, projevující se v odpovídajícím technickém stavu materiálu a v přiměřenosti výběru vodácké výzbroje a výstroje pro určenou skupinu a vybraný vodní tok ( lodě, pádla, opravy, vaření, stany, osobni věci, záchranné prostředky, ...).

   Doprava materiálu je omezující, musíme-li využít vlakové spojení. Lodě je nutno poslat s předstihem, polohy stanic odbavujících lodě (do 35 kg hmotnosti) limitují výběr startovního a cílového místa. Opačným případem je neustálá přítomnost autobusu či aut s vlekem. Lodě mohou jet "nalehko" bez bagáže, akce je mobilnější a je možno využít úseků několika řek. Zde odpadá putovní charakter zájezdu.

   Táboření. Při putovních akcích využíváme kempů a tábořišť v okolí řeky. Volné táboření je ve střední Evropě natolik omezeno vyhláškami, že je nepovažujeme za reálné (srovnej s volným tábořením ve skandinávských zemích). Je vhodné při plánování akce s početnější skupinou táboření předem objednat. Je nutné zajistit ostrahu či uložení mater

iálu před zcizením.

Při stravování se klade hlavní důraz na snídaně a večeře. Na dobu jízdy je nutné mít připraveno jedno nebo více menších svačin, sestávajících se z trvanlivých potravin. Pitný režim by měl odpovídat celodennímu fyzickému výkonu, pobytu na vzduchu a slunci. Hlavním jídlem bývá večeře - buď jako součást programu uvařená vlastními prostředky nebo jako stravování v restauračních zařízeních. U dětských vodáckých táborů se stravování organizuje společně, odpovídá tomu i vybavení na vaření a způ

sob zásobování (nutno zajistit předem zvláště v menších obcích).

Režim plavby. Při vodáckých táborech je nutno dbát specifik a věkových zvláštností účastníků. Časová kalkulace proto vychází z cestovní rychlosti (spád řeky, vodní stav, rychlost proudu, překážky, počasí, směr a síla větru, velikost a vyspělost skupiny, typy lodí). Tu tedy nelze přesně určit. Na tekoucí vodě se může pohybovat od 4 do 12 km/h. Maximální pobyt na řece i s přestávkami je limitován v rozmezí od 8.30 do 17.00 hodin. Je nutno kalkul

ovat s rezervou (úraz, opravy, poznávací činnost, ...).

zpět na obsah

UNIVERSITA KARLOVA, Praha 1998
Bronislav KRAČMAR, Milan BÍLÝ, Petr NOVOTNÝ