Kanoe.cz

Základy kanoistiky - kapitola 3

3. VODÁCKÉ VYBAVENÍ

VYBAVENÍ A ÚDRŽBA MATERIÁLU     Vodácké vybavení se skládá z výzbroje a výstroje. Výzbrojí rozumíme lodě, pádla, krycí deky či zástěry, lana a ostatní vybavení sloužící k provozování vodní turistiky a ostatních vodáckých aktivit.
    Výstroj je potom oblečení, specifikované podle druhu a náročnosti činnosti na vodě (od vodáckého oblečení až po speciální neoprenové oblečení, neoprenové boty, přilbu apod.).

VODÁCKÁ VÝZBROJ

    Základem výzbroje je loď s příslušenstvím. Každý začínající i pokročilý vodák by se měl seznámit s vlastnostmi lodí a hlavními požadavky, specifickými pro jednotlivé typy lodí. Při výběru a pořizování lodě je nutno učinit kompromis, který bude zahrnovat jak primární  hledisko funkčnosti lodě, tak i hledisko hospodářské, praktické, estetické apod.

    Základní vlastnosti lodí
    Základními fyzikálními a chemickými vlastnostmi lodí jsou podle forem a povrchu především pevnost, pružnost, odolnost proti otěru, hmotnost, odolnost proti UV části spektra slunečního záření, odolnost proti změnám teploty vzduchu, vody atp. Z těchto vlastností se potom tvar lodě ukazuje jako rozhodující pro limitaci hydrodynamických vlastností. U každé lodi hodnotíme tři základní hydrodynamické vlastnosti: rychlost, obratnost a stabilitu.
    Tvar lodě, který tyto vlastnosti výrazně ovlivňuje, je daný délkou, šířkou, podélným a příčným profilem. Pro rychlou loď je nejvýhodnější takový příčný profil, který klade nejmenší čelní odpor, tzv. "V" profil.

                                  obr9a
                                                             

Obr. 9a
                                                                              
Příčný profil

    Pro obratnou loď je to zase příčný profil, který má nejmenší odpor při pohybu do stran - tzv. "U" profil. Turistická loď pak klade velké požadavky i na stabilitu. Tomu odpovídá obdélníkový nebo téměř obdélníkový profil. Čím je kýl rovnější, tím je loď rychlejší, čím je prohnutější, tím je loď obratnější, ale pomalejší.
    Loď s prohnutým kýlem se lehce ovládá při přejezdu proudu a při traverzu. Bod otáčení lodě se rychlostí posunuje vzad a pomáhá držet loď v přímém směru. Příď však vystupuje z vody a zvyšuje se čelní odpor. Vyšší točivost znamená i to, že sebemenší boční

                                         obr9b
                                                                Obr.9b
                                                                               
Podélný profil

podnět vyvádí loď z přímé jízdy a je nutná neustálá korekce směru. Rovný kýl drží lodi přímý směr i při bočních podnětech (vítr, proud). Loď jede rychleji, drží směr a bez pádlování jede déle setrvačností. Bez náklonů je loď neobratná.
    Dynamické vlastnosti lodí, rychlost, obratnost a stabilita, si často navzájem odporují. Delší a užší loď je rychlejší, zato méně obratná a méně stabilní. Loď kratší a širší je obratnější a stabilnější, ale pomalejší.

obr10      Stabilita lodě
     Každá loď má v závislosti na profilu určitou  stabilitu a v určitém místě tzv. mrtvý bod.  Nejstabilnější je profil obdélníkový (pra-Fice) nebo s plochým dnem (kanoe) Bej  menší stabilitu má profil kruhový nebo klí nový (sjezdové a rychlostní lodě).
     V rovnovážné poloze působí na loď  hmotnost jezdce i lodě pomyslně v těžišti  hmotném (T). Proti této síle působí jako reakce vztlak v těžišti výtlaku (V), nedochází k momentům otáčení a loď je v rovnováze.
     Při náklonu se T posune do strany, V rovněž. Síly nepůsobí proti sobě,       ale vytvářejí dvojici sil, moment otáčení. Pokud tento moment vrací loď zpět do polohy, kdy jsou síly v rovnováze, loď se nachází v poloze stabilní. Ve chvíli, kdy se síla těžiště přesune dále od středu lodě, než činí vzdálenost síly reakční, dochází k překlápění, loď je v poloze labilní (obr. 10).
                            

Obr. 10
    Stabilita lodě je nepřímo závislá na výšce T od hladiny. Ovlivňuje ji rovněž tvar ponořené části závisející na tvaru příčného profilu. Při náklonu do strany se stabilita lodě s plochým dnem nezmenšuje až do mrtvého bodu, kdy se dostane na zaoblený bok a rychle se pak zvrhává. Půlkruhový profil si při náklonech zachovává stejnou vratkost nemá mrtvý bod. Klínový profil náklonem stabilitu zvětšuje - dostává se na plochu.

    Obratností lodě je míněna nejen její rychlost, s jakou se otáčí kolem svislé osy, ale i pohyb lodě do stran. Uveďme několik poznámek o odporu vodního prostředí limitujícího obratnostní vlastnosti lodě:
·  u přídě i zádi vzniká odpor vody proti bočnému směru pohybu,
·  odpor se zmenšuje tam, kde se příčný profil blíží půlkruhovému profilu,
·  na opačné straně vzniká sání srážející se vodou za lodí, roste s ponořeným profilem
    /podélným/, zmenšuje se prohnutím kýlu,
·  čím hladší povrch, tím menší odpor.
    Obdobná pravidla platí i při posuzování rychlosti lodě. Rychlost lodě se zmenšuje velikostí profilu středního (tj. největšího) žebra a dalšími nepříznivými podmínkami:
· na mělké vodě se záď přisává ke dnu, loď táhne větší vlnu,
·  relativní rychlost se zmenšuje na proudící vodě,
·  rychle jedoucí loď v peřejích je bržděna zařezáváním přídě do vln, totéž platí pro jízdu
    ve vlnách, které jsou kratší než délka lodě,
·  rychlost značně redukuje jízda na klikatých a meandrujících tocích,
·  více zatížené lodě zvětšují ponořenou část čelního profilu a tím se brzdí,
·  jízdu zpomaluje vítr, a to tím více, do čím větší plochy se opírá proti směru jízdy.

    Bod otáčení lodě
    Loď v jízdě naráží na vodu, překonává její odpor a vytváří u přídě vlnu. Rozražená vlna svírá loď z obou stran a drží ji relativně stabilně ve směru jízdy (zvláště tzv. "V" profil). Od poloviny lodě k zádi voda ustupuje do stran, vzniká boční podtlak, záď se stává pohyblivější. Tím se bod otáčení lodě dostává před plošný i hmotnostní střed lodi.
    S touto skutečností souvisí i umístění sedaček a celkové rozložení zatížení lodě. Je-li loď přetížena vpředu, je příď potopena, klade větší odpor, lehká záď klouže do stran a musíme neustále korigovat směr jízdy.
    Loď se při otáčení otáčí nejprve pomalu, po uvedení do postranního pohybu se rychlost otáčení zvětšuje. Otáčení zrychlíme odklonem. Na straně, na kterou je loď  nakloněna, je ve vodě ponořena menší část profilu, na níž působí voda a loď se začne otáčet na opačnou stranu náklonu (způsob jízdy na sjezdových lodích).

    Nejčistěji používané druhy lodí
    Můžeme jednoznačně říci, že technický pokrok, používané progresivní technologie při konstrukci závodních plavidel i pádel se projevují i při výrobě a konstrukci plavidel pro rekreační sport. Nejužívanějšími druhy lodí ve vodní turistice i v ostatních formách vodáckého sportu jsou kanoe a kajaky, nafukovací a skládací plavidla, pramice.
    Jednotlivé druhy lodí označujeme takto:

 
kanoe pro jednotlivce
pro dvojici
pro trojici a více
turistická s otevřenou palubou
kajak pro jednotlivce
pro dvojici
skládací nafukovací
- pro jednotlivce, dvojici
pramice
nafukovací raftové čluny
   C1
   C2
   C3 a více
   T2, T3, atd.
   K1
   K2
  
   F1, F2
   -
   R2, R4, R6, atd.

    Diferenciace a specializace závodních disciplín se projevila ve vývoji lodí. Ty členíme na rychlostní, slalomové a sjezdové.
    Ve vodní turistice používáme především lodě slalomového typu. Oproti závodní slalomové lodi je turistická loď poněkud vyšší, aby měla vyšší výtlak, tím i nosnost. Nízká konstrukce špičky a zádi závodní lodi umožňuje naopak podjíždět brankové tyče podmáčknutím a zatopením špičky, respektive zádi. Tvary turistických lodí se potom diferencují podle toho, zda jsou určeny pro sjíždění náročnějších až extrémních úseků vodních toků nebo jsou určeny do klidnějších vodních terénů.

 

       KANOE

    Plavidlo, označované jako kanoe, se do Evropy dostalo koncem minulého století z Ameriky. Je to velký odkaz, který zanechali severoameričtí Indiáni ostatním národům.
    Z původních dvou forem, dlouhé s rovným kýlem pro plavbu na jezerech a krátké s prohnutým kýlem a zvednutými špičkami pro proudící vodu, se v současné době vyvinula řada modifikací pro závodní a sportovně rekreační využití.

 

    obr11
                                                  

Obr. 11

 

     Podle své funkce a určení jsou profesionálními i soukromými výrobci zhotovovány kanoe s palubou či bez paluby. Rozeznáváme proto tato uspořádání kanoí (obr. 12):

 

               obr12
                                                    

Obr. 12

 

a) Zcela otevřené - jsou velmi oblíbené mezi nejširší vodáckou veřejností.  Postrádají palubu, dobře se do nich       naskládají zavazadla, mají velký výtlak. Jejich použití je zejména při vícedenní vodní turistice, v oblasti rekreačního "sportu pro všechny". Nevýhodou je, že zcela postačují  pouze při použití do I. (resp. lehčího II.) stupně obtížnosti  (I.-II. WW Kilometráže čs. řek).
b) Polokryté - přední i zadní špičky, resp. luby jsou pevně kryté. Bývají uzpůsobeny na upevnění krycí zástěry na celý povrch lodě pro jízdu v peřejnaté vodě až do IV. stupně obtížnosti (IV. WW) nebo proti nepříznivému počasí. Bez krycí zástěry je možno i s naloženou lodí sjíždět menší peřeje až do stupně II. WW).
c) Celokryté - lodě s palubou ze stejného materiálu jako je dno lodi, pouze s méně vrstvami tkaniny, slouží výhradně pro slalom a sjezd a pro náročnější formy vodáckého sportu rekreačního, popřípadě pro expedice. Nejsou příliš vhodné pro dlouhé túry.

 

    Tvary lodí
    Důležitá je délka lodi a to především délka a tvar její ponořené části, které určují její jízdní vlastnosti. Podélné prohnutí zkracuje čáru ponoru a tím zmenšuje vodivost a zvyšuje točivost (viz výše).

 

    Délka
a) Krátké kanoe, 4 až 4,5 m, jsou snadno ovladatelné, hůře vedou,   jsou točivější, skýtají méně prostoru pro zavazadla. Určení: mírně proudící řeky se zatáčkami.
b) Univerzální 4,5 - 5 m dlouhé kanoe jsou kompromisem mezi vodivostí a točivostí. Je možno sjíždět vodní toky až do obtížnosti WW II i přejíždět velká jezera.
c) Dlouhé kanoe přes 5 m jsou určeny pro dlouhé cesty po hladké hladině. Mají dostatek místa pro zavazadla. Posádka 2 a více osob.

 

    Šířka
    Čím širší je loď' a plošší dno, tím je větší její stabilita. Stabilní kanoe jsou široké přes 95 cm, 85 cm a méně jsou kanoe úzké, labilní.
    Profil dna - viz předchozí text "Příčné profily. Historicky rozlišujeme u kanoí tři hlavní skupiny, které se liší svým tvarem, konstrukcí i technologií výroby.
    První historickou skupinu tvoří žebrové kanoe. Jako nosný prvek je využito dřevěné kostry s luby, příček, kýlové latě a oblouků. Materiálem je obvykle jasan. Povrch lodě může být potažen přelakovaným plátnem nebo pouze přelakován. Nedostatkem takto vyrobených lodí byla malá odolnost proti poškození, pracnost výroby, obtížnost oprav při túře.
    Od poloviny šedesátých let nabývá rozhodujícího významu druhá skupina - kanoe skořepinová. Předchůdcem skořepinových lodí byly lodě ze skořepin, zhotovených z několika dýh, slepovaných vodovzdorným lepidlem. Skořepinové lodě jsou vytvořeny samonosnou skořepinou, zhotovenou z několika vrstev tkaniny. Tkanina tvořená pramenci vláken o průměru 3,5 - 20 mm nebo též kompozit odolává převážné části mechanického namáhání. Přenos napětí do vláken obstarává tzv. matrice, u nás nejčastěji polyesterová nebo epoxidová pryskyřice.
    Rozšířeným materiálem je u nás pro svoji cenovou dostupnost i pro relativně vyhovující mechanické vlastnosti laminát, tvořený skelnou tkaninou prosycenou polyesterovou pryskyřicí. U laminátové kanoe se zpravidla pro zvýšení tuhosti používá dřevěné, duralové nebo laminátové výztuže. Výhody laminátových lodí jsou proti dřevěným žebrovaným zcela jednoznačné. Je to jejich pružnost, pevnost, snadná údržba a opravy. Je však třeba tyto lodě zajišťovat proti utopení.
    Pro výrazné zvýšení pevnosti (min. dvojnásobné) se místo skelných vláken používá kevlar. Kevlarové vlákno je i mírně lehčí, avšak výrazně dražší. Opravy kevlaru jsou obtížnější. Při použití výztuže z uhlíkových vláken - karbonu dosáhneme ještě větší pevnosti, menší hmotnosti, ale výrobky jsou značně křehké, proto bývají kombinovány s kevlarem, skelným vláknem či doplňovány tvrzenými pěnami (Airex, polyuretan).
    V 90. letech dominuje výroba plastových lodí. Ve výrobě nezávodních lodí je nejvýraznější použití plastů. Polyetylén je termoplastický, dobře zpracovatelný a recyklovatelný materiál. Výroba lodí a ostatních doplňků je řešena:
a) Tlakovou technologií - PE granule jsou rovnoměrně natavovány  (přes 125 "C) a přetlakem pak napouštěny do formy.
b) Rotační technologií - PE granule jsou nasypávány do pomalu rotující   formy a zvolna natavovány do uvedené teploty, aby pak přesně vyplnily   žádaný tvar.
    Ohřev i chlazení u obou postupů jsou mírné a celkové.
    Jednovrstvý polyetylén (PE) využívá vnitřní vazby molekul nikoliv do řetězců, ale do sítě. Materiál je houževnatý, homogenní, pevný proti otěru i proražení. Je relativně levný a recyklovatelný.
    Pevnosti se dosahuje bud' větší tloušťkou vrstev namáhaných partií (dno, špička) nebo kombinací s polyuretanovými (PU) vzpěrami. Lodě jsou těžší, špatně opravitelné, při větším poškození jsou k odepsání. Materiál sám o sobě ve vodě neplave. V porovnání s kompozity vyniká větší životností.
    Sendvičový PE - dvě tenčí vrstvy PE jsou vyplňovány pěněnými materiály. Výrazně roste pevnost materiálu, klesá hmotnost, materiál plave. Výroba je náročnější, tím stoupá i cena výrobku.

 

obr13     ABS - sendvič - tvrzený PU tvoří výplň dvěma ABS vrstvám (akryl - butadien - styrol). Materiál má výbornou pevnost, pružnost a tvarovou paměť (poškozená místa se po nahřátí horkovzdušnou pistolí vrací do původní polohy), dále je hladký a plave. Lodě jsou mírně těžší než kompozi tové,jsou drahé. Výrobní názvy:  Royalex, Airex, Royalite, atd.
     Kompozitní i plastové materiály se  používají jak pro výrobu kanoí, tak pro výrobu kajaků.

 

    Sedačky
    Sedačka zajišt'uje pohodlné sezení. Při klečení zajišťuje kontakt jezdce a co nejpevnější spojení s lodí. Sedačky jsou upevněny bud na konzolách na bocích                            Obr. 13                            lodě, upevněné na dně nebo nejlépe zavěšeny do límce paluby.

 

    Klekačky
    Klekačky se sedačkou a upevňujícím popruhem umožňují dokonalé ovládání lodě (CI, C2), bezpečnou jízdu a dokonalý kontakt s lodí, zejména v náklonech a při jízdě v těžké vodě. Zakleknutím na obě kolena se značně zvyšuje stabilita lodě. Klekačka je měkká, nejlépe polyuretanová podložka pod klečící koleno, často v podobě zarážky proti posunu vpřed. Je doplněna popruhem, který vychází ze středu lodě, přechází přes stehno a je upnutý na vnitřním boku lodě. Mohou být nahrazeny plechovými či laminátovými pásy. Tyto však při zvrhnutí ztěžují opuštění lodě.

 

    Krycí deky (špricdeky)
Krycí deky nebo též zástěry se používají jako ochrana proti vniknutí vody do lodi shora a ze stran při jízdě v peřejích nebo při převržení, popřípadě proti dešti a chladu. Krycí deky se používají na lodích otevřených, polozavřených i zavřených.

 

obr14

Obr. 14

 

    Zvýšený otvor, často dvojitý, upevněný nad pasem vodáka, nazýváme komín. Pro první dva typy lodí se používá jako materiál pogumované plátno, pro zavřené lodě rovněž. Dražší, ale dokonalejší zástěry jsou zhotoveny z neoprenu (obr. 13).
    V přední části se nachází oko či popruh pro rychlé stržení špricdeky z límce lodě při převržení. Krycí deka může být vyrobena přímo jako pokračování vodácké bundy. Krycí deky se upevňují k lodi několika způsoby.
    Nejjednoduším upevněním je zaklesnutí komínu do límce paluby zavřené, celokryté lodě pomocí gumy provlečené okrajem deky.
Na polokrytou loď je možnost upevnění obdobná nebo ocelovým či silonovým lankem s napínákem. Na otevřenou loď je připevněna pomocí silonového vlasce provlečeného oky zástěry do drážky boční lišty (obr. 14).

 

     3. kapitola - 3. část
       KAJAK

   

Původní eskymácké plavidlo z kůže a kostí ulovených zvířat prodělalo svůj vývoj přes dřevěné lodě, později i přes svoji skládací podobu, až dospělo ke své dnešní sportovní formě (obr. 15).

    obr15
 
          

Obr. 15
obr16
 
Obr. 16

    Rozvoj skořepinových a PE technologií podpořil široký rozvoj výroby a tím i možnost tvarových i funkčních modifikací pro jednotlivé specializované účely.
    Ve vodní turistice ustoupily skládací kajaky kajakům pevným a nafukovacím (obr. 16). U nás převažují kajaky jednomístné. Je to velmi rychlá a obratná loď, poskytující požitek z jízdy v peřejnatých úsecích, na technicky náročných tocích.
    Kajak pro jednotlivce bývá dlouhý do 4 m, 70 cm široký a vysoký do 40 cm. Dvou místný kajak se v našich zemích používá zřídka (obr. 17).

obr17

Obr. 17
obr18
 
Obr. 18

Pro jízdu v extrémních podmínkách na horských tocích se v současnosti využívá kajaků z polyethylenu - viz materiál pro výrobu kanoí. Tento materiál spolu s vyztuženou přídí zvyšuje značně odolnost proti otěru, nárazu.
    Vodák může nastupovat na břehu a po hladké skále sjet do vody. Pro úzké potoky jsou vyráběny zkrácené kajaky.

    Modifikace kajaků
    Pro divokou vodu se mimo závodní oblast používají převážně dnes již běžné kajaky, které se postupně diferencují podle dalšího určení (obr.18).
    Univerzální tvar kajaků je určen pro všeobecné použití a pro učení začátečníků. Vyznačují se velkým výtlakem přes 250 l, mají kulaté boky, které se nezařezávají do vody, velký límec a pohodlné sezení. Umožňují jízdu i méně technicky vybaveným jezdcům. Je vhodný do velmi vodnatých terénů. Krátká varianta (topolino) je určena pro úzké toky s častými překážkami.
   Playboat - loď pro surfování na vlnách, pro hry ve válcích atd. Mají menší výtlak, ostřejší zadní hrany, nižší záď, zvednuté špičky. Vyžadují vyšší technickou úroveň jezdce.
    Lodě pro rodeo - jsou speciální kajaky s prohnutými palubami, extrémně nízkým výtlakem, ostrými hranami, jsou krátké a ploché, dovolují podélné obraty. Vyznačují se velkou manévrovací schopností.
    Všechny tvary použité pro kajaky jsou modifikovány i pro singlkanoe. Místo sezení je loď vybavena sedačkou a klekačkami (obr. 19). Pro divokou vodu jsou zvláště v Americe používány otevřené lodě (Cl i C2), které jsou dokonale vycpané velkými nafukovacími vaky proti zalití lodi. Jezdec (jezdci) sedí - klečí poněkud výše a mohou jak sjíždět toky velkých obtížností, tak provádět eskymácké obraty (C 1 - obr. 20).

obr19
Obr. 19

obr20

Obr. 20

    Sedačky
    Podobně jako u kanoe zaručují pohodlné sezení a kontakt s lodí. Jsou zavěšeny do zesílení límce a visí 2 - 3 cm nade dnem lodě. Prostor mezi sedačkou a lodí je podložen či vypěněn tvrzenou PU pěnou. Boky sedačky mohou být nalepeny dle šířky pánve jezdce měkkým materiálem (galapor). Doplňkem sedaček jsou kolenní či stehenní opěrky, stavitelné opěrky bederní a opěrky pro chodidla.

    Zajištění lodi proti potopení
    Měrná hmotnost laminátových a epoxidových pryskyřic je vyšší než měrná hmotnost vody. To znamená, že lodě z těchto materiálů po naplnění vodou klesají ke dnu a musí se proti potopení zajistit. Pro lepší manipulaci se zvrhnutou lodí se zajišťují i lodě plastové.

obr21 Obr. 21

    Vzduchové komory jsou zabudovány ve špičkách lodí jejich přepažením. Nevýhodou je, že i malou prasklinou vniká voda a komora se stává neúčinnou. Jinou možností jsou plováky v lodi. Plováky musí mít nosnost vyšší než je hmotnost lodě. Používá se nafukovacích vaků, míčů a matrací, lehčeného polystyrenu.   
     Spolehlivě se připevňují do špiček, na dno nebo se polystyrenem    vyplní celý nevyužitý prostor lodi.

PRAMICE

    Turistické využití pramice se u nás datuje od konce první světové války. Místo pohonu vesly se začala používat pádla, za účelem plavby v peřejích a v propustcích byly na špičky montovány kryty a zvýšeny boky. Takto vzniklo ojedinělé kanoistické plavidlo na světě vůbec. Sportovní pramice (obr.21) se dvěma špičkami umožňuje kolektivní jízdu v družstvu při poměrně dobré stabilitě a ovladatelnosti. Počet členů posádky bývá lichý 7 - 5 osob podle velikosti plavidla a věku a váhy posádky – většinou dětí a mládeže.

NAFUKOVACÍ PLAVIDLA

    Rozvoj používání nafukovacích plavidel byl způsoben skutečností, že doprava složených nafukovacích člunů do méně přístupných míst (např. při expedicích, plavbách v nepřístupném horském terénu) je snazší nebo dokonce vůbec možná. Dalším důvodem rostoucího rozvoje je možnost využití zvláště větších plavidel pro terény,které jsou pro klasické sportovní lodě nesjízdné. Velkých člunů je využíváno rovněž ke komerčním účelům.
    V Československu byla profesionálně vyráběna vorová nafukovací plavidla pod označením Matylda. Je to vor, sestavený ze čtyř velkých a dvou malých nafukovacích válců, se 3 - 4 příčnými prkny, dva trámky s havlinkami (úchyty pro upevnění předního "vrátenského" vesla a zadního vesla "opačiny").

obr22

Obr. 22

obr23


Obr. 23

K výbavě lodi patří pádla o délce 2 m, pumpa, úvazy pro uchopení při převržení, karabiny a pod. (obr. 22).
    Kajaky jsou jedno a dvoumístné, mohou být opatřeny krycí dekou pro využití na divoké vodě, viz obr. 16.
    Kanoe jsou dvoumístné, uzpůsobené ke klečení, případně rovněž s krycí dekou(obr. 23). Při dodržení vysokého tlaku ve vzduchových válcích lodě dobře drží tvar a nekopírují vodní terén.
    Rafty jsou nafukovací sportovní plavidla pro čtyři a více jezdců, dnes využívaná velmi často ke komerčnímu vození zákazníků (obr. 24).
    Rafty uzavřené - dingy -jsou vybaveny samovylévacím dnem, či drenážemi, mají velkou torzní pevnost a jsou určeny pro obtížnější terény. Rafty otevřené jsou bez zadního oblouku. Nafukovací plavidla jsou konstruována
                                                               z bočních válců (některé jsou dvoukomorové), sedaček, dna, polopaluby, upevňovacích ok a popruhů pro jezdce v lodi a ze záchytných lan. Boční válce slouží jako hlavní nosné části člunu, mají zvednuté obě špičky pro lepší nájezdy do vln a válců. Sedačky slouží jako opora pro posádku, pomáhají udržovat příčný tvar lodi. Mohou být nafukovací, plastové nebo dřevěné. Do člunů se připevňují šněrováním.
    Dno je řešeno podélnými válci, které jsou pro zlepšení odtoku vody s bočními válci sešněrovány. Samovylévání bývá řešeno drenážními otvory. Oka a záchyty pro posádku vytváří dostatečnou reakci při záběrech a dovolují rychlé opuštění člunu při převržení. Záchytná lana obepínají celou loď a slouží jako držadla pro plovoucí členy převržené posádky.

    Materiál a údržba nafukovacích plavidel
    Jsou vyráběna jako dvouplášťová. Vnitřní vrstva - PE, PU - drží vzduch a vnější vrstva - gumotextil-polyamid - chrání člun před poškozením. Nafukování lodě se děje přes plastové ventily dvojčinnou pumpou či kompresorem.

obr24
Obr. 24

Každý výrobce doporučuje: tlk nutno hlídat při změnách teplot. Na chladné vodě raft dofukujeme, na slunci upouštíme. Skladování je nutné v suchém a rozbaleném stavu. Nevystavujeme zbytečně dlouho UV záření.

       3. kapitola - 4. část
       PÁDLA

obr25

Obr. 25

    Kajakářské pádlo (obr. 25) je složeno ze žerdi a dvou listů bud symetrických, pro obtížné terény, nebo asymetrických, pro hlubší klidnější vodu. Bývají vzájemně pootočeny o 65 - 90° (obr. 26).

    Listy
    Pro rychle tekoucí divokou vodu je vhodné použití krátkého, širokého, symetrického, mírně prohnutého listu. Pro snadnější manipulaci je celé pádlo kratší, proto pro vyvinutí stejné síly na kratší žerdi musí být plocha listu poněkud větší - širší list. Délka pádla bývá 195 - 210 cm, natočení listů asi 80°. Pro dlouhé klidné úseky, přímořskou turistiku atd. se používá dlouhý, užší, asymetrický a mírně prohnutý list, blížící se tvaru  rychlostního pádla (tzv. lžíce). Plocha listu je menší, délka pádla 210 - 240 cm, natočené listů asi 65°.
    Speciální určení má tzv. squirt - velmi krátký a hodně široký list, velmi zaoblený pro snadné hladké vedení vodou, snadnou manipulaci a pro výraznou dynamiku, natočení listů je asi 45°. Natočení listů je nutné zvláště při silném větru. Každý jezdec má svoji optimální polohu natočení.

    Žerď
    Je vyrobena z hliníku, duralu, dřeva či pevných kompozit. Může být dělená pro záložní či turistická pádla. Pružnější žerď slouží rekreačním účelům, šetří klouby při nárazech, pro vyšší výkon je nutná žerď pevná, tvrdá, která však více namáhá zápěstí.Pro snížení námahy zápěstí byla zkonstruována dvojnásobně zahnutá žerď - Double torque (obr. 27). Pod pravou rukou u pravého a pak levou u levého pádla má být úchop mírně profilován.

obr26
Obr. 26

    Kajakář tak pocitově kontroluje natočení listu (např. při eskymáckém obratu, protahování listu vodou, závěsu atd.) Na duralové žerdi se nasazuje proti skluzu neklouzavá pěnovka.

   

obr28


Obr. 28

   Kanoistické pádlo
    Skládá se z listu, dříku či žerdi a hrušky či hlavičky (obr. 28). Pro divokou vodu je určen široký, krátký, mírně prohnutý symetrický list pro záběry v menší hloubce i možnosti záběru přes ruku (viz kap. Technika a taktika jízdy ).
    Pro hladkou vodu je výhodný rychlostní typ - tzn. dlouhý, úzký, rovný a symetrický list. List může být dlouhý a výrazně zaoblený, neboť se předpokládá dlouhý záběr s menší frekvencí.

    Materiál pádel
    Dřevěná pádla jsou vyráběna jako lepená, často s dýhováním tvrdou vrstvou. Zůstávají v oblibě i přes nástup dalších materiálů.
   Plastové listy bývají nasazeny na duralový dřík. Trpí určitou měkkostí, občas prasknou. Pořizovací cena je nižší.
   Kompozitní listy - laminát, karbon, kevlar. Dvě vrstvy jsou vyplněny tvrzeným pěnovým materiálem (PU, Airex atd.) nebo dřevem. Vyznačují se vysokou pevností, vyšší cenou. Jsou křehčí než předchozí typy. Při záběru neuhýbají, ani se nevlní. Proti vylomení krajů jsou pádla opatřena vnitřním kováním - v listu je zapuštěn hliníkový profil.
               

    Příslušenství lodí
    Většina sportovních plavidel je velmi hladká, proto se špatně přenášejí a chytají v proudu vody. Na oba konce lodě se proto připevňují různá oka nebo držáky. Chytač lana se napínají přes celokryté i polokryté lodě křížem od špičky okolo límce, resp.límců k zádi a nazpět. Tak je možno loď uchopit v proudu. Další volná šňůra může být připoutána k lodi. Na konci je opatřena plovákem pro označení v případě potopení.
    Pro vedení lodi proti proudu se používají tzv. koníčkovací lana dlouhá min. 2 x 25 m. Pro dokonalé vysušení lodě popřípadě i za jízdy je loď vybavena přivázanou houbou.

VODÁCKÁ VÝSTROJ

    Pro vodáka je důležitá jak důkladná výzbroj, tak i kvalitní oblečení. Dobrá výstroj nám umožní prodloužit aktivní sezónu prakticky na celý rok. Dokáže udržovat tělesnou teplotu i v nepříznivém počasí a v případě zvrhnutí.
    Důležitou součástí vodácké výstroje je oblek z pogumovaného plátna, tzv. vodácký oblek, používaný při jízdě za chladného a deštivého počasí. Je ušit jako dvoudílný oblek - bunda s kapucí a kalhoty. Praktické jsou rybářské klobouky, pokud nepoužíváme přilbu. Na obtížnějších úsecích používáme celoročně neoprénové obleky. Tzv. mokrý neoprénový oblek přiléhá těsně k tělu a umožňuje vytvoření slabé vrstvičky vody mezi oblekem a pokožkou, která pak tvoří dostatečnou tepelnou izolaci. Z neoprénu jsou vyráběny rovněž rukavice, ale především obuv, která se používá jako doplněk ke gumovému vodáckému obleku.
    U neoprénových obleků se nejčastěji používají dlouhé kalhoty s tílkovým vrškem v kombinaci s polosuchou vodáckou bundou. V teplejším počasí pak krátké nohavice nad kolena a zvýšený pas. Krátké neoprény jsou šity do polohy vsedě resp. vkleče. Síla neoprenu je 2 - 4 mm. Slabší málo izolují, silnější jsou hůře ohebné.
    Suché neoprenové obleky jsou drahé, ale dovolují použít jako podklad fleece nebo pleteninu, bavlnu. Oblek není zcela přiléhavý, má však neprodyšné neoprenové lemy a zipy. Vnitřní vrstvy hřejí a odvádějí vlhkost do bavlněného oblečení či moiry. Ve vodě je nutné ochránit nohy a ruce. Při turistice se používá tenisek. Měly by chránit kotník a nepadat z paty. V náročnějších terénech a v chladnějším prostředí jsou vhodné neoprenové ponožky, doplněné sandály či boty.
    Rukavice jsou šity do úchopu s ohnutými prsty. Mohou být bez dlaňové části. Návleky na ruce poskytují větší kontakt s pádlem. Navlečou se na pádlo a po uchopení se uzavřou suchým zipem. Neumožňují po dříku pádla přehmatávat.
    Převlečení vozíme v lodním vaku vyrobeném z polyamidu, dokonale svařeným, se suchým zapínáním. Menší "suchá" zavazadla pak ve vodáckých PE nádobách různých velikostí (fotopřístroje, lékárna, peníze, doklady, opravářský materiál atd.).

   Vodácké vesty
    Jsou povinné pro děti do 12 let při jakémkoli pohybu na vodě, pro ostatní jsou doporučené od obtížnosti toku WW II, či při plavbě na velkých vodních plochách. Vesty mohou zachránit život, slouží i jako prevence, v neposlední řadě i jako právní pojistka vedoucího akce. Pomáhají udržovat tělesnou teplotu a chrání před nárazy (obr. 29).
    Existuje mnoho tvarů a typů vest. Tvarově by vesta měla dobře padnout, nebránit pohybu, nepadat či vyjíždět přes obličej. Dobrá je možnost individuálního přizpůsobení na těle pomocí popruhů s přezkami, zipů či suchých zipů.
    Závodní vesta by měla těsně přiléhat k tělu. Kajakářská vesta je kratší než pro C 1, C2, R4 atd., aby se neopírala o krycí deku a netlačila do brady. Vesty do náročnějších terénů jsou vybaveny kapsami pro házecí pytlík, nůž, lano, oky pro karabinu (uprostřed zad). Sdružený bezpečnostní popruh u vest pro náročný terén udrží značnou zátěž – až půl tuny, je vypnutelný jednou rukou v případě potřeby rychlé záchrany.

obr29

Obr. 29                                         Obr. 30

    Různé typy vest mají své použití pro různé vodní terény. V zásadě platí, že vesta by měla udržet hlavu vodáka nad hladinou. Vesta je vyrobena ze syntetických tkanin výraznějších barevností. Výplň je PU, PVC - vypěněné. Polyesterové výplně jsou levné, rychle se však vymačkají a ztrácejí nosnost.

Nosnost vest
 
pro vodní slalom a sjezd
pro turistiku
pro extrémy a rafty
6 kg
min. 7,5 kg
12, 14, a více kg

    Helmy
    Vodácká helma chrání před úrazem hlavy (často i obličeje, zvláště při zvrhnutí jezdce. Použití je od WW II (obr. 30). Požadavky: ochrana hlavy, týla, spánků, možnost dobrého rozhledu, musí dobře sedět, netlačit, musí v ní být slyšet. Materiál je odolný proti proražení či prasknutí. Upínání je pevně spojeno se skeletem nýtováním. Udržuje pevné držení helmy (nesmí spadnout přes oči) a umožňuje individuální úpravu velikosti. Výplň je nenasákavá, helma proto i plave, upínání bývá pod bradou.
    Skelety jsou vyrobeny z plastů i z kompozitových materiálů (pro slalom a sjezd), výplň z pěnového PU, polystyrenu, polyamidu. Lze použít i hokejistické helmy, do kamenitých toků pak i helmy integrální nebo s chráničem obličeje.

OPRAVY A UDRŽOVÁNÍ LODÍ A PÁDEL

    Fyzická trvanlivost lodi je ovlivněna ohleduplností k materiálu při provozu. Přilby dokonalém zvládnutí techniky jízdy, schopnosti "číst vodu a při nepřeceňování; vlastních dovedností vydrží loď velmi dlouho. Druhou podmínkou její trvanlivosti je! správná péče o loď.
    Po skončení denního výcviku a při ukládání lodi na tábořiště či na krakorec (stojan'na lodě ) je nutné loď řádně umýt, vylít, odstranit nečistoty (listí, bláto, písek), aby lodě dnem vzhůru. Zavřené lodě laminátové, dřevěné lodě rychlostní, resp. Turistické zavěšujeme na vystlané popruhy. Pokud jsou pevně přivázány ke konstrukci, v místech opření se guma i laminát časem poruší.

    Opravy lodí
    U laminátových lodí je možno provést opravu i u značně poškozených lodí a to přímo v terénu. Hlavní podmínkou je však maximální odstranění vlhkosti opravovaného místa. Toho je možno dosáhnout bud osušením na slunci nebo spěcháme-li, zahřátím jiným způsobem (nad ohněm, nebo plynovým vařičem). Rychlejší je polít poškozené místo asi půl až jedním decilitrem denaturovaného lihu a zapálit. Po dohoření dle výsledku zopakovat (pozor na nebezpečí popálení).
    Po vysušení všech vrstev prasklého místa povrch očistíme a zdrsníme. Před lepením záplat musí být stržen tzv. předgel a pigmentační nebo lakované vrstvy. Záplaty se spojí pouze se suchou vrstvou bílé tkaniny. Povrch zdrsníme rašplí, hrubým smirkovým plátnem nebo plátkem na železo. Je vhodné místo odmastit. Před vlastní opravou připravíme záplaty ze sklotextilu (kevlaru) a namícháme pryskyřici. Loď se opravuje pryskyřicí, které se použilo při stavbě lodě. Nejběžnější je pryskyřice CHS 104 nebo epoxidová ( 1200, 1505, 2100, 2200). Jako skelná tkanina je nejpoužívanější skelná tkanina s gramáží 150 - 350 g/m2. Těžší tkanina (500 g/m2) je na opravy nevhodná lehčí (100 g/m2) spotřebuje více pryskyřice. Takový laminát nemá potřebnou pevnost.U polyesterové pryskyřice přidáme více urychlovače, než uvádí výrobce. Pryskyřice tak rychleji vytvrdne.
    Na odmaštěné místo naneseme pryskyřici a přiložíme sklotextil, který dokonale prosytíme pryskyřicí. Závisí na velikosti a hloubce děr, kolik a jak silné vrstvy záplat použijeme. Každá další vrstva vždy překrývá předcházející po stranách min. o jeden cm. Vrchní záplata je z nejslabšího textilu. Čerstvou záplatu překryjeme igelitem nebo celofánem. Docílíme tím hladšího povrchu.
    Při úplném proražení lodi nalepíme záplatu nejprve zevnitř, přiložíme igelit, resp.celofán, alobal a zajistíme kobercovou páskou. Igelitem (PE) rovněž chráníme opravu do úplného vytvrzení před vlhkostí (déšť, rosa, mlha). Zároveň z místa opravy nestéká pryskyřice. Po vytvrzení opravené místo vybrousíme, vytmelíme epoxidovým tmelem.
    Po vytvrzení vybrousíme a natřeme epoxidovým emailem. Tmelu a emailu používáme co nejméně. Nezvyšují totiž pevnost lodi, zvyšují však její hmotnost. Vytvrzení záplat můžeme zrychlit opatrným zahřátím (u ohně, vařičem apod.). Zvýšení teploty o 10° zrychlí dobu vytvrzení o polovinu. Při jízdě opravíme loď rychle I a provizorně tak, že poškozené místo osušíme, dosušíme lihem a přelepíme omyvatelnou tapetou, resp. TESA páskou. Po doplutí následuje důkladná oprava.

    Nafukovací plavidla
    U nafukovacích plavidel dochází nejčastěji k prodření či protržení. Vnitřní vrstvy se nejlépe slepují lepidly na butylové duše, Purocelem atd. Lepidla na bázi chemoprenu po čase odpadnou.Vnější textilní nebo gumotextilní obal se šije režnou nití a přelepuje záplatou z stejného materiálu pomocí chemoprenu. Vnější záplaty by měly být zastřiženy do oblých tvarů, aby při jízdě nezachytávaly o nerovnosti. Prasknou-li příčky mezi komorami (např. přehřátím nafouklého raftu na slunci), je závada neopravitelná, díl je nutno nechat vyměnit u výrobce.

    Opravy pádel
    Zlomený, rozštíplý nebo rozlepený list pádla dobře vysušíme. Odstraníme starý lak a zbytky lepidla, natřeme epoxydovou pryskyřicí, spojíme a řádně stáhneme provazem gumou nebo svorkou. Vrstva lepidla ve spáře by se měla pohybovat v rozmezí jedné až dvou desetin milimetru, aby spoj nebyl křehký. Dřík opravujeme obdobně. Při příčném zlomu opravíme dřík uložením nové podélné části klínovým způsobem Kování pádla zhotovíme z cca 4 cm vysokého a 1 mm tlustého mosazného nebo nerezového plechu. Hrany listu je vhodné předem olaminovat úzkou páskou ze sklotextilu, aby se při nárazech o kameny neodíraly. Laminátová pádla opravujeme obdobně jako laminátové lodě. Pokud je dřík laminátový nebo uhlíkový (kanoistické pádlo), je nutné jej chránit před bočními nárazy. Laminátová pádla rovněž zbytečně nevystavujeme slunečnímu záření.

zpět na obsah

UNIVERSITA KARLOVA, Praha 1998
Bronislav KRAČMAR, Milan BÍLÝ, Petr NOVOTNÝ