Kanoe.cz

Základy kanoistiky - kapitola 1

1. VÝVOJ KANOISTIKY VE SVĚTĚ A U NÁS

    Používání nejrůznějších plavidel při překonávání řek a vodních toků je staré jako lidstvo samo. Obrazy různých primitivních plavidel jsou na rytinách, které byly nalezeny na různých místech naší Země. Za nejstarší dochovaný důkaz je pokládán člun zhotovený ze stříbra, který byl nalezen v hrobě sumerského krále. Jeho stáří se odhaduje na 6000 let.

 

    Plavidla, která měla rozhodující vliv na pozdější sportovní a turistické pádlování, mají původ u severoamerických Indiánů, kteří stavěli a používali malé čluny poháněné pádlem pro dopravu, lov, i k válečným účelům (obr. 1). Jsou to plavidla otevřená, se zvednutými špičkami, typická svou charakteristickou stavbou, kdy na pevnou kostru zhotovenou z přírodně rostlých dřevěných žeber se připevňuje obšívka z březové kůry. Stejný způsob stavby se používal při výrobě kanoí ještě v padesátých letech našeho století a změnil se až s vynálezem vodovzdorných lepidel, která umožnila skořepinovou stavbu. Další velký zlom nastal s příchodem laminátu, který úplně vytlačil používání dřeva na stavbu turistických lodí. Kanoe se do Evropy dostala pravděpodobně s objevy Kolumbovými. Slovo kanoe je termín používaný pro malý člun poháněný pádly. V Anglii byly tyto kanoe používány k rekreačním účelům již v roce 1850 a odtud se pomalu rozšiřovaly do celé Evropy.

obr1
Obr. 1

    Druhé plavidlo, které můžeme pokládat za rozhodující pro rozvoj kanoistiky je eskymácký kajak (obr. 2). Jeho původ je u Eskymáků v severních oblastech naší zeměkoule, kde v tvrdých povětrnostních podmínkách vzniklo plavidlo celé uzavřené, pouze s otvorem pro sedícího člověka. Tento otvor se ještě překrýval krycí zástěrou pevně připojenou ke kajaku zamezující vniknutí vody do lodě i při převrácení. Byly to lodě úzké, prohnuté v kýlu, velmi obratné, užívané Eskymáky hlavně k lovu tuleňů. V ovládání těchto plavidel dosahovali značné obratnosti a při převrácení dokázali vrátit loď do původní polohy, aniž by plavidlo opustili. Na stavbu kajaků používali velrybí kosti, z nichž byla zhotovena kostra, na kterou byla natažena kůže z tuleně nebo mrože srstí dovnitř. Eskymák seděl na dně kajaku, což mu zajišťovalo značnou stabilitu.

 

    Kajak se v Evropě díky přírodním podmínkám používal hlavně ve skandinávských zemích, ze kterých se postupně rozšířil do ostatní Evropy, kde už byl využíván k rekreačním a později i ke sportovním účelům.

obr2
Obr. 2

    Jedním z nadšených propagátorů byl Skot Mac Gregor, který postavil plavidlo podobné kajaku a nazval je Rob - Roy. Sním podnikl řadu propagačních jízd s velkým ohlasem po celé Evropě. Vynález skládacího kajaku v roce 1905 Alfrédem Heurichem přispěl k velké oblibě tohoto plavidla, které se rázem dalo přepravovat i do míst méně přístupných a tím využívat toky těžko dostupné s pevnými loděmi (obr. 3).

 

    Rozmach rekreačního a sportovního využívání kanoí a kajaků vedl ke vzniku prvních kanoistických klubů. Nejstarším je Royal Canoe Club v Anglii založený roku 1866. Po něm vznikaly kluby v Německu, Francii a v dalších zemích. U nás má největší zásluhy o rozvoj vodní turistiky a kanoistiky Josef Rássler-Ořovský, který při &127;YK (Český Yacht Klub) propagoval a dal podnět ke stavbě kanoí, které byly využívány pro turistiku na našich řekách. Po vzniku řady kanoistických klubů došlo v roce 1913 k založení Svazu kanoistů království českého, předchůdce dnešního Českého svazu kanoistů. Dne 20.1. 1924 byla v Kodani založena mezinárodní kanoistická federace International Representantschaft fur Kanusport (IRK) zástupci Švédska, Dánska, Německa a Rakouska. Náš svaz přistoupil k IRK roku 1925 jako pátý člen a je počítán mezi pět zakládajících zemí.

 

    V roce 1933 v Praze proběhlo I. ME v rychlostní kanoistice, které přispělo k zařazení kanoistických soutěží do programu OH roku 1936. V roce 1938 se ve švédském Vaxholmu uskutečnilo i první MS. První MS ve vodním slalomu se konalo roku 1949 v Ženevě, od roku 1959 se koná současně s vodním slalomem i MS ve sjezdu na divoké vodě. Mistrovství republiky v rychlostní kanoistice se poprvé uskutečnilo v roce 1925, mistrovství ve vodním slalomu v roce 1939 a ve sjezdu 1957.

obr3
Obr. 3

    Všechny soutěže se pořádají každoročně. V době 2. světové války IRK zanikla a v roce 1946 vznikla na jejích základech Mezinárodní federace kanoistiky - ICF, která pracuje dodnes a jejímž předsedou byl v letech 1954 - 1960 československý kanoistický funkcionář JUDr. Karel Popel,do své smrti 1972 čestný předseda ICF. Ten se také zasloužil o uspořádání MS 1958 v rychlostní kanoistice v Praze.

 

    Roku 1967 se uskutečnilo MS ve vodním slalomu na Lipně a ve sjezdu v témž roce na Labi ve Špindlerově mlýně. V roce 1994 v Praze - Tróji proběhlo I. Akademické MS ve vodním slalomu a o rok později jsme v Tróji byli pořadateli jednoho ze závodů série SP.

 

    V současnosti se MS v rychlostní kanoistice koná každoročně, s výjimkou roku konání OH. Náročnou soutěží je Světový pohár, kde závodník musí prokázat vysokou výkonnost v dlouhém časovém rozpětí.

 

    Pro první OH ve vodním slalomu pořádané v roce 1972 v Mnichově byla vybudována první umělá slalomová dráha na světě v Augsburku, ležícím 60 km od Mnichova. Další start se musel odložit o 20 let na OH v Barceloně 1992. MS dospělých je pořádáno v lichých letech, MS juniorů v letech sudých (první MS se konalo v roce 1986 v rakouském Spittalu, v roce 1996 byla pořadatelem MS Česká republika). Poslední velkou soutěží je Světový pohár, který se pravidelně uskutečňuje od roku 1990.

    Na závěr si připomeňme několik slavných jmen z historie naší rychlostní kanoistiky.

Vítězové OH

Brzák - Syrovátka
Mottl - Škrdlant
Holeček
Čapek
Brzák - Kudrna
Doktor

Berlín 1936, C2 1000m
Berlín 1936, C2 10 km
Londýn 1948 a Helsinky 1952, C1 10 km
Londýn 1948, C1 10 km
Helsinky 1952, C2 1000m
Atlanta 1996, C1 500 a 1000m


Mistři světa

Pavlisová - Zvolánková
Karlík - Felix
Felix - Kudrna
Vokněr
Vrdlovec
Szabó
Doktor

Waxholm 1938, K2ž
Waxholm 1938, C2 10 km
Kodaň 1950, C2 1000m a 10 km
Macon 1954, C1 10 km
Tampare 1983 a Mechelen 1985, C1 10 km
Plovdiv 1989, K1 10 km
Dartmouth 1997, C1 500m

    Nejvýraznější osobnosti rychlostní kanoistiky
    Generace 30. a 40.1et: B. Karlík, J. Brzák - Felix (trojnásobný mistr světa), Vl. Syrovátka, V. Reif, J. Vízner, L.Cígler. Ve 40. a 50. letech: J. Holeček , Fr. Čapek, B. Kudrna. V 60. letech jsme zaznamenali pokles, nahoru šla výkonnost opět v letech 70.: Čtvrtečka, Šach, Masár. 80. léta: Vrdlovec, Kubíček. Přelom 80. a 90. let Procházka, A. Szabó, M. Doktor.

    Ve slalomu a sjezdu na divoké vodě jsme řadu let světovou velmocí. Mnohonásobní mistři světa Lída Veberová - Polesná (šestkrát), Vladimír Jirásek (čtyřikrát), Petr Sodomka (osmkrát). Deblisté Valenta - Stach, bří. Pollertové, Kmošták - Halfar, Nedvěd - Schwarz, bří. Benhákové a řada dalších.

    V letech 1955-1971 byly do programu MS zařazeny smíšené dvojice, kde jsme také dosáhli mistrovských titulů (Martanová-Pecka, Novákovi, Sirotková-Janoušek, Krčálová-Svoboda, Svoboda-Traplová, Koudelovi).

    K současné světové špičce patří: Lukáš Pollert (zlato na OH 1992, 2. OH 1996, 2.MS 1997), deblisté Šimek - Rohan ( stříbro na OH 1992 a 1996, čtyřnásobní mistři světa, vítězové šesti ročníků SP), kajakáři Štěpánka Hilgertová (zlato OH 1996, stříbro MS 1997), Irena Pavelková (vítězka SP 1997, 4. MS 1997), Luboš Hilgert, Jiří Prskavec a další.

    Na poli diplomatickém je prof. Jar. Pollert předsedou slalomové komise a členem boardu ICF.

    K předním zemím světa patříme také ve vodní turistice. Naši vodáci od sedmdesátých let vyjížděli na expedice do Asie, na Sibiř a v dnešní době pořádají výpravy za vodními terény do všech koutů světa.

zpět na obsah

UNIVERSITA KARLOVA, Praha 1998
Bronislav KRAČMAR, Milan BÍLÝ, Petr NOVOTNÝ