Zásady pro přímý záběr, které by měl dodržet zadák, háček i singlíř
- Záběr žene loď dopředu jen tehdy, kdy je pádlo před tělem vodáka. Jakékoliv protahování záběru dozadu je k ničemu a případně loď brzdí.
- Z toho plyne, že pro prodloužení záběru je potřeba se natáhnout co nejvíc dopředu, táhnout pádlo do úrovně těla a pak hned vytáhnout a znovu vrátit dopředu.
- Kdo se teprve učí mít hezký přímý záběr, může mít při začátku záběru obě ruce natažené, tělo a ruce musí zboku vypadat jako mírně nakloněné písmeno A. Horní ruka je natažená během celého záběru. V této fázi jde především o odvyknutí turistickému pádlování s pádlem někde u břicha.
Natažení pro záběr
Pádlo jde z vody ve chvíli, kdy dosáhne úrovně těla
- Tah dozadu musí začít, až je pádlo ve vodě. Pohyb pádla dozadu, když je ještě nad vodou, by zkrátil účinnou délku záběru.
- Hlavní práci při záběru dopředu dělají zádové svaly. Pádlování není záležitost jen rukou, ale celého těla! Zapojí se všechny svaly od hýždí přes zádové svaly, dále hrudník a v neposlední řadě i krční svalstvo, které udržuje hlavu v takové poloze, aby se oči mohly dívat dopředu a ne na palubu.
- Velkou část záběru tedy “táhneme” tělem a ne jen rukama. Když se nakloníme tělem pro záběr, nesmí to být prohnutím dopředu, aby záda zůstala vzadu a dopředu se naklonila jen ramena a hlava. Tělo musí být prohnuté spíše naopak, břicho a hrudník směrem k palubě.
- Nic se nesmí přehánět, přílišné naklánění těla dopředu rozhoupe loď. To je chyba - čím méně se loď houpe v podélném směru, tím lépe.
Pádlo putuje vodou stále co nejblíž u lodi. Pádlo našikmo s listem dál od lodi by ji stáčelo z přímého směru.
Hruška pádla nesmí být během tahu za pádlo níž, než je výška očí, platí pro dvoumetrového dlouhána stejně jako pro malé děti.
Při neefektivním pádlování dávají kanoisté hlavičku (“hrušku”) pádla k palubě, správně by hruška měla být ve výši očí. Toto ale není nějaké pravidlo záběru, jak se někdy uvádí, je to především kontrola, jestli pádlujeme správně. Výška hlavičky vzhledem k očím je totiž dána tímto:
- Jestli je pádlo našikmo = chybně (při pohledu zepředu) nebo téměř kolmo k hladině = správně. Se šikmým pádlem je hlavička někde u paluby a podle toho tedy poznáme, že záběr je špatný.
- Délkou pádla vzhledem k výšce jezdce.
- Hloubkou ponoření listu. Správné je ponoření celého listu, aby byl záběr účinný, ale ne hlouběji - pádlo se pak zbytečně potkává s kameny na dně, kvůli většímu předklonu se loď víc houpe atd.
Špičkový slalomový záběr
- Pokročilí kanoisté, kteří nedělají chybu protahováním pádla dozadu a pro záběr se zcela samozřejmě natahují dopředu, mohou záběr dále zdokonalit: Ve chvíli zasazení pádla do vody mírně pokrčí horní ruku, to záběr ještě o kousek prodlouží.
- Kromě prodloužení záběru ohnutí horní ruky “kolem hlavy” nastaví pádlo kolmo k hladině, což je pro dobrý záběr žádoucí, přitom nemusíme záběru uhýbat hlavou.
- Dále spodní ruka může být při začátku záběru velmi mírně pokrčená, přesněji tak zanoří list pádla do vody a umožní to vložit do záběru víc síly.
- Předozadní houpání lodi bude menší, pokud se kanoista nenahýbá dopředu celým tělem, ale pohne se dopředu v kyčlích a i ve chvíli zasazení pádla do vody drží hrudník zpříma.
- Kent Ford, bývalý reprezentant USA, doporučuje vnímat záběr ne jako “táhnu za pádlo dozadu”, ale spíš “dám pádlo do pevného bodu ve vodě a posunu spodní částí těla loď dopředu”. Ford říká, že standardní postup výuky, kdy se učí táhnout za pádlo dozadu, je chybný. Je potřeba se natáhnout maximálně dopředu a pak neřešit dráhu a pohyb pádla, ale odpor, který voda klade pádlu. Trénovat se to dá tak, že si najdeme pevné body na hladině a kritériem správnosti je, že pádlo “neprokluzuje”, ale pevně se zaboří do vody. Je to jistě věc pocitu, fakticky se pádlo vodou posunuje, ale právě jakási “důvěra v pevnost umístění pádla” je pro kanoistiku zásadní, od přímého záběru přes řízení až po eskymáka. Kent Ford dále nabádá, že rychlost a délku přímého záběru si vyladíme právě podle toho, jaký celkový odpor pádlo během záběru klade, například vzadu, kde už se tělo nemůže dál posunout, odpor ustává a proto je nutné záběr ukončit. To víme, ale Kentův postup nám pomůže si uvědomit, kdy přesně odpor vody ustává a bod vytažení pádla si zpřesnit. Pro úplnost uvádím, že Kent Ford je všestranný jezdec na kanoích i kajaku, v současné době například jezdí na creekovém kajaku těžkou vodu a na základě těchto zkušeností píše, že uvedený přístup je vhodný pro kanoe i kajaky při všech typech ježdění. Je jen dobře, že se tento přístup rozšířil a dnes ho většina trenérů praktikuje i u nás.
- Nejlepší návod pro přímý záběr napsal Emmanuel Brugvin, protože se jedná o velmi dokonalý a přitom ne moc rozsáhlý dokument, uvádím ho v přesném překladu jako dodatek. I když pojednává o záběru na C1, všechna uvedená doporučení platí i pro C2.
Do 90. let minulého století se ruce pro záběr úplně natahovaly dopředu. Pak se záběr prodlužoval mírným pokrčením horní paže. V dalším vývoji se dospělo k tomu, že spodní ruka není úplně napnutá, ale pozor, není ani příliš pokrčená. Kdo ve škole nespal a ví, jak vypadá funkce kosinus ví, že při velmi malém úhlu se vzdálenost dosahu změní jen zanedbatelně.
Zatímco matematicky je to střední škola, na vodě jsou tyto nuance na úrovni kanoistické univerzity :-) Pokrčená ruka tedy nezkrátí záběr, ale umožní citlivější zasazení (vložení pádla do vody).
Pro špičkový záběr je dobré znát i trochu teorie, najdete ji na konci této stránky o silách na loď a pádlo.
Postup při výcviku
Při výcviku musíme naučit sebe nebo začínající vodáky postupně oba způsoby pádlování - prvně s maximálním předklonem, nataženýma rukama. Následuje techničtější záběr, kdy klademe důraz na dodržování dalších zásad techniky - kam se díváme, jestli nestříká voda od pádla, jestli je pádlo blízko u lodi a kolmo k hladině. Styl s větším předklonem a nataženýma rukama je také použitelný při akceleraci, dojezdu při závodech - pro krátkodobé zvýšení výkonu.
První fáze - natažené ruce. Vzhledem k mnohem menší výšce a kratšímu dosahu můžeme dítě nechat pádlovat s rukama úplně nataženýma v začátku záběru. Také větší předklánění díky zanedbatelné váze dítěte nerozhoupe loď. Když už háček pochopí, jak se maximálně natáhnout pro nejdelší záběr, může se soustředit na citlivější zasazení pádla.
Přehnaný předklon také vede k tomu, že se kanoista nedívá dopředu - to lze akceptovat krátkodobě, při akceleraci nebo dojezdu, jinak je potřeba mít hlavu zvednutou.
Přiměřený předklon, hlava zvednutá, mírné pokrčení horní ruky také umožní mít list pádla blíž u lodi bez ohýbání hlavy
Hodně velký, až přehnaný předklon, můžeme použít pro jeden záběr, pokud potřebujeme dosáhnout na vrchol vlny před válcem, záběrem a tlačením lodi koleny dopředu pak válec proskočíme.
Štěpánek - Volf
Nejlepší česká posádka. Všimněte si rozdílu mezi zadákem a háčkem. Tento rozdíl je sice stejný, jako na našich fotografiích, ale tam jsme to mohli přisuzovat rozdílné síle, velikosti a zkušenosti háčka a zadáka. I u těchto vynikajicích jezdců je vidět, že háček má míň pokrčené ruce a naopak víc vyklenutý hrudník dopředu, jak píše Brugvin. Obojí je dáno mimo jiné prostorem, který má zadák omezený.
Další poučení ze slalomu: Cvičíme jízdu “naplno”
Ať už cvičíte záběr kvůli turistice nebo pro slalom, kvalitní záběr si zafixujete krátkými úseky s maximální rychlostí jízdy, na klidné i divoké vodě.
Děti musí mít už od začátku výcviku představu o tom, co to znamená “teď jedu naplno” i za cenu drobných chyb v technice. Chybičky se odstraní, schopnost se rychle rozjet zůstane. Základním problémem všech dvojic v turistice je to, že zadák ulamuje a nikdy nemůže dělat stejně rychlý záběr, jako háček. Občasným prohozením zadáka a háčka zajistíme, že každý z dvojice lépe vnímá problémy toho druhého a víc mu vychází vstříc. Každé takové chvilkové prohození posádky je vždy doprovázeno naprostým odmítáním z její strany.
Chyby
- Držení horní ruky nízko
- Netrénovat dlouhé úseky rovně - hned trénovat zatáčení
- Loď se příliš houpe v podélném směru - špatné vložení pádla vzhledem k poloze trupu
- Přenášení těžiště těla do záběru - za pádlem
- Loď se houpe do stran (tlak na koleno na straně záběru)
- Šplouchnutí pádla do vody - tah za pádlo dřív, než je ve vodě
- Speciální chybu dělají někteří jezdci na nafukovacích lodích - při natažení dopředu pro záběr nebo pro přitažení nadzvedávají zadek (svůj, ale v důsledku se tím nadzvedává i zadek lodi :-). Odstranění této chyby: Tlačte pánev dolů a prohýbejte tělo podle návodu, uvedeného v předchozích odstavcích.
- Chybou pokročilejších kanoistů může být to, že se sice natáhnou dopředu za pádlem, ale pak prvně táhnou rukama, takže se dřív pokrčí spodní ruka než narovná tělo.
- Chybou i těch nejlepších bývá to, že zabírají tělem a zádovými svaly, ale neposunují se v kyčlích, případně nechávají i břicho vzadu a natahují se jen rameny.
Chyby přímého záběru názorně:
Tah za pádlo, když ještě není ve vodě (záběr jen částí listu)
Pádlo našikmo u paluby - stáčí loď a záběr není efektivní
Pádlo vzadu za tělem
Správně: Záběr zadáka vypadá stejně, jako záběr háčka.
Chybně: Zadák má pádlo kdesi za zády, háček horní ruku nízko, listy pádel nejsou pod vodou.