Vliv jednotlivých záběrů na náklon


Když se zabýváme tím, že druhým hlavním faktorem náklonu je tlak na pádlo, zkusím přibližně popsat vliv jednotlivých záběrů na náklon, ale toto si rozhodně zkuste sami, protože každý dělá tyto záběry trochu jinak:
  • Přímý záběr nesmí loď naklánět na žádnou stranu, ve skutečnosti začátek záběru mírně loď naklání od pádla. I když by se tato síla ve dvojici vykompenzuje, dobrý deblíř ji stejně jako na C1 eliminuje pohybem trupu.
  • Široký záběr naklání loď podle natočení pádla - celkem snadno se můžeme o pádlo natočené mírně nahoru opírat a tím způsobíme náklon od pádla. Trochu těžší je “zakousnout” pádlo do vody a tahem naklánět loď směrem k pádlu. To platí pro široký záběr dozadu i dopředu.
  • U slalomového ulamování také záleží na natočení pádla, je to záběr identický s počáteční fází širokého záběru dozadu. Můžeme si vybrat, na kterou stranu loď nakloní, proto je pro stabilizaci lodi lepší, než rychlostní ulamování. Pokud dáme pádlo dost naplocho na hladinu, naklání od pádla. Pokud ale páčíme o loď, pádlo je jakoby zakousnuté pod lodí, naklání to směrem k pádlu. Rychle tekoucí proud zboku na pádlo v ulomení nakloní loď natolik k pádlu, že se může převrátit. Řešením je ulamovat daleko od lodi, jak bylo popsáno v části o řízení.
  • Rychlostní ulomení neboli vylívání (J-záběr) naklání loď k pádlu. Konec tohoto záběru je velmi háklivý na přitékající proud, pádlo je v nepříznivé poloze - není možné se s ním opřít o vodu a posunout je dál od lodi. To je důvod, proč na těžké vodě používejte vylívání jen během pohybu pádla vpředu, razantnější točení je nutné provést slalomovým ulomením a nebo přitažením.
  • Přitahování a závěs naklání loď na stranu od pádla. I když se kvůli závěsu (někdy) nakláníme za pádlem, což nahýbá loď k pádlu, samotný závěs nahýbá loď naopak. To je výborné pro udržení rovnováhy v opravdu silném válci nebo při vjezdu do silného proudu - intenzitou závěsu regulujeme stabilitu. Ale tah za pádlo v závěsu musíme jakoby odečíst od toho, jak loď nakláníme tělem.
  • Přitahování přes ruku naklání loď od přehozeného pádla. Dále pak platí totéž, co pro přitažení na ruku.
  • Tlak na pádlo položené naplocho naklání loď velmi silně od pádla.

Po náklon je vždy podstatný úhel pádla vzhledem k hladině. Při většině řídících záběrů ho můžeme měnit a tím náklon ovlivnit.
Pro jakýkoliv typ záběru, ať už je to přímý nebo řídící, tedy platí: Když je pádlo ve vodě, můžeme loď naklonit nebo naopak náklon vyrovnat. Například při přímém záběru, kdy se loď naklání na moji stranu, pootočím záběrovou plochu k lodi a přejdu do závěsu nebo dám pádlo naplocho, pootočím záběrovou plochu nahoru a opřu se.


  • Zkuste si ulomení s různě natočeným listem - od listu naplocho na hladině přes list kolmo k hladině a dále podržet pádlo po vylití více čí méně kolmo k hladině.
  • Zkuste široký záběr s listem kolmo k hladině a pak s natočením na obě strany.
  • Zkuste závěs úplně bez náklonu a pak s náklonem
  • Ve válci nebo během nájezdu do proudu si zkuste regulovat sklon pádla horní rukou a sledujte vliv na náklon.


Hladká jízda

Záběry způsobují náklon lodi, proto je nutné umět tento vliv jednak využít, ale také eliminovat. Na lehké nebo klidné vodě při řízení se loď v turistice může jen minimálně naklánět směrem do oblouku, ve slalomu se mírně naklání směrem z oblouku pro podtočení zádi. V obou případech se ale nesmí houpat při jednotlivých záběrech.

Navíc zde jde i o rovnováhu předozadní, která je už z principu narušována tím, jak kanoista přesunuje těžiště těla při záběru. Toto narušení ale opět eliminuje síla vody na pádlo při záběru.


  • Na klidné vodě si postavíme kelímek s vodou na loď, normálně pádlujeme, kelímek nesmí spadnout, můžeme posuzovat klid své jízdy podle toho, kolik vody se rozlije.
  • Zkuste v pravidelném rytmu pádlovat háček-zadák-háček-zadák... na střídačku. Loď se vůbec nesmí houpat v příčném směru.
  • Natáhněte pádlo dopředu, zasaďte je do vody jako při začátku záběru a držte v této poloze. Všimněte si, o kolik níž je příď lodi, než při jízdě. Správně je v této statické poloze o něco níže a to při jízdě kompenzujete tahem za pádlo. Pokud se loď při jízdě předozadně houpe a špička lodi klesá stejně, jako při držení pádla v klidu, je chyba ve vertikální síle na pádlo - není v rovnováze se změnou těžiště při začátku záběru.

Vliv vzdálenosti listu od lodi na náklon


V kapitole o parametrech záběru jsme si řekli, že vzdáleností pádla od lodi a úhlem pádla vzhledem k hladině mají vliv na náklon a ne na řízení.

Vzdálenost od lodi je jednoduchá: Pádlo dáváme dál, když se potřebujeme na tu stranu naklonit, čím dál, tím větší náklon. Kromě toho větší vzdálenost pádla od lodi při přímém záběru umožní jezdit jistěji velmi obtížné úseky:
  • Pádlo dáte našikmo, takže list je dál od lodi
  • Pokud se loď naklání na stranu k pádlu, natočíme hranu listu, která je blíž k lodi, směrem dopředu a zabíráme
  • V extrémním případě otočíte hranu úplně dopředu, takže se jedná o přitažení
  • Většinou takto jistí svou stranu háček, zadák má tendenci se opírat o vodu pádlem naplocho nezáběrovou stranou, protože mu to připadá přirozenější z ulomení. Ale tento způsob nepohání loď. K posouzení obou způsobů se ještě dostaneme.
  • Jak uvidíme dále, stabilizace má svou obdobu u eskymáckého obratu. Opření o pádlo odpovídá tzv. páce, stabilizace přitažením tzv. šroubu.

Takže stabiliace přitažením, stabilizace širokým záběrem, u singlířů i přitažením přes ruku - vše s pádlem co nejdál od lodi.

IMG_1843
S pádlem dál od lodi se v závěsu nebo i v záběru velmi snadno reguluje “balanc” i při jízdě na vrcholu vlny.

Návrat na začátek stránky