Cyklické a držené záběry


Záběry můžeme rozdělit do dvou kategorií:

Držené - pasivní

Některé řídící záběry fungují jen tehdy, když se loď vzhledem k okolní vodě pohybuje (nebo když se voda pohybuje vzhledem k lodi, to je totéž) - pádlo se chová jako kormidlo, nějak je nasměrujeme, držíme ve vodě, a loď zatočí. Tyto záběry jsou vůči pohybu lodi statické - pádlo se vzhledem k lodi drží, nepohybuje se s ním.








Cyklické - aktivní

Jiné záběry fungují i tehdy, když loď úplně stojí. Ty uvádějí loď do točení nezávisle na jejím pohybu, pádlem se vzhledem k lodi opakovaně pohybuje.

Slalomář se vždy snaží uplatnit spíš aktivní variantu záběru, aby kromě působení proudící vody ještě přidal svou sílu a účinnost záběru zesílil, ale i to má své vyjímky. Protože běžný vodák nemá tolik síly a nejede jen dvouminutovou trať, častěji použije pasivní záběr, při něm vyvine velký tlak nebo tah s minimem námahy - například závěs s nataženýma rukama nebo ulomení vzadu s opřením pádla o bok lodi. Tyto dva typy záběrů se mohou kombinovat tak, že začneme drženým záběrem, když ten pro otočení lodi nestačí, přejdeme na odpovídající opakovaný záběr.

Dobrý kanoista tyto dva typy záběrů využívá takto:

  • Držené záběry neprodlužuje, nemá smysl třeba být v závěsu, když loď nejede nebo na pádlo nepůsobí proud. Krátké přitažení nebo ulomení dá lodi impuls a pak už se pádluje dál. Vyjímkou je situace, kdy je kolem lodi rychlý proud, například ve válci - závěs pak může být na celý průjezd válcem.
  • Dále je podstatný rozdíl v časování při jízdě na C2. Kdo dělá delší držený záběr, musí navázat s dalším záběrem přesně ve fázi (současně) s druhým členem posádky, který pádluje v určitém rytmu. Opět příklad se závěsem: Háček může být v závěsu během několika záběrů zadáka, pak musí začít pádlovat zaráz se zadákovým záběrem a ne že zadák změní rytmus svého cyklického záběru jen proto, že háček se zrovna rozhodl ukončit závěs.


  • Nikdy nesetrvávejte v držení pasivního záběru, když se voda vzhledem k pádlu nepohybuje. Nejen, že pak nemá účinek pro řízení, ale ani není oporou pro stabilitu.


Specifickou vlastností C2 oproti lodím s jedním jezdcem je také to, že zatímco jeden z jezdců drží pádlo staticky, druhý uděluje lodi rychlost stálým pádlováním, takže se loď nezastaví a statický záběr má delší účinnost.
Na singlu není možné kombinovat dva typy záběrů, jako na C2. Pohon lodi a řízení musí zajistit jeden záběr. Proto je singlířská záběrová technika složitější, než deblířská.

V následujícím přehledu záběrů si ukážeme vždy obě varianty, pokud existují. Použijete je tak, že při proudění vody kolem pádla můžete pádlo držet v pasivním záběru, řídící účinek ale můžete zesílit přechodem do aktivního záběru.

Neberte doslova zavedené názvy - vždy je důležitější, co záběr dělá, než jak se jmenuje. Endicott k tomu říká:

  • Třeba takové ulomení může být pasivní - držím pádlo vzadu a řídím. Ale někdy potřebuji zesílit účinek a proto táhnu za ručku k palubě a páčím o bort nebo ulomení přechází ve zpětný široký záběr a to jsou rozhodně záběry aktivní!
  • To stejné pro vylití - J-záběr. Normálně ho dělám aktivně v celé délce, někdy ale vzadu podržím pádlo u bortu (naopak než při ulomení) a to už je pasivní záběr.



Typické využití výhody dvou nezávislých pádel na C2: Zadák v závěsu (pasivní záběr) a háček přímým nebo širokým záběrem táhne loď dopředu.