Kdo má sedět kde?
Musím zdůraznit, že pravidla pro posazení dvojice na místo zadáka a háčka nejsou absolutní, platí zde zcela jistě, že vyjímka potvrzuje pravidlo. Přesto je dobré se ve chvíli, když se poprvé dává dohromady dvojice na C2, trochu zamyslet. Nestrčit automaticky na zadáka toho, kdo umí zrovna v tu chvíli lépe zadácký záběr. Také na mýtus, podle kterého závodník se od turisty pozná podle toho, že posadí slabší osobu (ženu) dozadu, můžeme dnes zapomenout.
Větší a menší
Zde je několik kritérií, každé vyznívá trochu jinak:
- Viditelnost: Větší zadák lépe vidí přes menšího háčka
- Dosah při závěsu: U háčka to není podstatné, ale zadák sedí vzadu a při zatáčení na svou stranu musí dosáhnout co nejdál dopředu, proto je lepší větší zadák. Právě toto je odlišné u moderních slalomek a u lodí z doby, kdy se jezdil C2 Mix, dnes by méně dvojic jezdilo s ženou vzadu.
- Jízda přes ruku: Delší jezdec a kratší pádlo usnadňují přehazování, protože přehazuje háček, měl by být delší
- Jízda přes ruku: Pokud oba dělají závěs na stranu zadáka (háček přes ruku) delší zadák má pádlo víc vpředu a kratší háček méně vpředu, to znamená, že si víc zavazejí, než když je háček větší.
- Délka záběru: Zadák i háček mají pádlo stejně dlouho ve vodě a mělo by tedy urazit vzhledem k lodi stejnou dráhu. Menší vodák se pro stejnou délku záběru musí víc natahovat dopředu, ale to není vhodné pro zadáka, protože nemá tolik místa. Kratší háček nemá s větším natahováním problém.
- Vidíte, že to není jednoduché, menší důležitost mají výhody při záběru přes ruku, protože se jedná jen o minimální počet záběrů. A abychom byli úplně přesní, pro některé body je důležitá spíše délka paží než délka trupu.
Silnější a slabší
- Při jízdě dopředu: Silnější háček brání přetáčení zadákem, takže ten pak nemusí tak intenzivně srovnávat směr. To je argument pro mírně silnějšího háčka.
- Při řízení: Rychlé a důrazné změny směru musí dělat oba členové posádky, ale zadák přece jen musí řídit víc. Podle Endicotta také samotná složitost vylívání neboli J-záběru vyžaduje větší sílu, aby za stejnou dobu jako háček stihne zabrat uměl zadák zabrat i srovnat směr. Také přitahování zadákem podle něj vyžaduje víc síly, protože poloha pádla vůči těžišti lodi není tak příznivá, jako u háčka. To jsou argumenty, proč silnější člen posádky má sedět vzadu.
- Milan Bílý k tomu dodává: Já bych s Endicotem asi souhlasil. Z mých zkušeností jsou většinou zadáci o něco silnější, určitě jsou nuceni během jízdy vyvinovat větší statickou sílu. Samozřejmě ideální je silová vyrovnanost (Hochshorneři při finálové jízdě na MS v Seu nemuseli ani jednou ulomit).
- Milan správně zdůrazňuje “statickou” sílu, háček totiž musí mít velkou výdrž a dynamiku záběru.
Těžší a lehčí
Pokud je jeden o hodně lehčí, to je ale dost výjimečné, je skoro jistě i menší, takže je logické posádku rozesadit podle výšky. Kromě předozadního vyvážení je hmotnost a částečně i výška důležitá pro náklony. Turistický styl, kdy na zádi sedí stokilový mořský vlk a na háčku má čtyřicetikilovou éterickou dívku, takže veškeré náklony obstarává zadák, je potřeba rychle zapomenout. Každý jezdec musí povolit náklony tomu druhému, hlavně náklony na stranu toho lehčího.
Předchozí úvahy můžeme tedy shrnout tak, že těžší, větší a staticky silnější jezdec by měl jezdit vzadu. Fotografie je odstrašující příklad.
Muž a žena
Pamětníci vzpomínají na doby, kdy se jezdila kategorie C2 Mix, která mnohdy přinášela na závody humorné scény. I když tato kategorie byla zrušena, smíšené ani ženské posádky nejsou ze závodů vyloučeny. Proto se nebojte, vyjeďte na splouvání i na závody, kde žena může jet třeba K1W, muž C1 a spolu C2. Smíšené dvojice sice první nebudou, ale společné projetí trati, i když se za každou brankou pohádají, co kdo udělal špatně, je určitě oživením pro závodníky i pro diváky.
V dobách C2 Mix se jezdilo na kanoích s posádkou sedící na koncích lodi, proto byly trochu jiné úlohy především zadáka (nebylo intenzivní přitahování na ruku). Mnoho dvojic tak jezdilo lépe se ženou na zadáku a větší síla muže na háčku způsobila, že zadačka nemusela tolik vyrovnávat směr. Na lodi s dírami u sebe je situace trochu jiná a odpověď, kde má sedět žena, najdeme v předchozích odstavcích, když pro ženu dosadíme její skutečné parametry, většinou je z dvojice lehčí, slabší a menší, ale může to být i jinak :-).
Podélná poloha těžište
Na C2 s váhovým poměrem jezdců souvisí poloha těžiště. Ale i na C1 nebo kajaku je možné se posouvat víc dopředu nebo dozadu a tím těžiště ovlivnit. Můžeme tedy o těžišti uvažovat obecně. Je zde ještě jedna věc, kterou znají kajakáři: Statické těžiště v lodi je jedna věc, druhá věc je těžiště při úplném potopení špičky (méně už zádi), právě u kajaků, a to dokonce i slalomových, bývá v “nafouknutí” přídě značný rozdíl. Ale zde toho moc nevymyslíme - je to jen kritérium pro výběr lodi. Je dobré, aby těžiště hmotnosti bylo o kousek dozadu oproti působišti výtlaku ponořené lodi - tedy na přídi je u stojící lodi s posádkou větší objem nad vodou, než na zádi. Ale přehnané posunutí těžiště dozadu zmenší efektivní délku lodi a ta pak jede pomalu a nevyrovnaně.
Když už jsme u návrhu lodí, dejme prostor člověku nejzkušenějšímu: Vláďovi Galuškovi, konstruktérovi lodí a pádel, zakladateli a majiteli firmy Galasport:
- Část lidí se snaží mít loď vyváženou už při nasednutí, podle mě by se mělo zasednutí do lodě posouvat podle jízdy v rychlosti
- Loď musí pocitově lehce naskakovat a pak naopak špička musí rychle dolů
- Na různé typy terénu je výhodnější různé vyvážení lodi: Třeba na Lipno může být těžiště víc vpředu než na Trnávce, kde je pořád potřeba naskakovat na nějaké vlny a válce
Pro většinu lidí v zavřených lodích je poloha sezení neměnná, je potřeba hledat kompromis. Shrneme si tedy, jak poloha těžiště ovlivňuje jízdní vlastnosti:
- Posun těžiště dozadu znamená vynoření špičky, zkrácení délky ponoru lodi - loď jede pomaleji
- Posun těžiště dozadu umožňuje lepší naskočení na válce
- Posun těžiště dozadu umožní snadnější pivoty
- Posun těžiště dozadu zvětší “nadskakování” špičky a tím riziko doteku branky
- Posun těžiště dozadu zvyšuje riziko ponoření zádi ve válci a převrácení lodi “přes záda”