V úvodu jsme si řekli, že se nebudeme věnovat úplným základům. Zde tedy nenajdete úvod do vodáctví, ale doporučení pro spíše zkušené vodáky, kteří chtějí vést začátečníky (děti) hned od začátku ke kvalitní technice. Nepatřím k dlouhodobým vedoucím dětských oddílů, ti by mě množstvím zkušeností s dětmi na řekách mohli “strčit do kapsy”. Ale na skupině dětí, které vedu, je vidět co a jak z probíraných poměrně složitých technik se mohou děti naučit. Něco se učí rychle, něco dělají pořád dokola špatně, někdy je to pro mě samotného překvapivé. Proto sem tuto kapitolku zařazuji.

Odkdy začít s výcvikem?


Nevím. Ve slalomu se jezdí oficiálně od 11 let. Mnoho rodičů-kanoistů ale posílá své děti na závody mnohem dřív, existují závody předžáků. Někdo jezdí na vodu s kojenci. Nic z toho neodsuzuji ani nedoporučuji, protože je to složité. Sám jsem se u dětí dost bál o bezpečnost, ale pozdější začátek znamená, že je voda nebude bavit a už vůbec ne s rodiči. Jsou zde i nebezpečí zdravotních a vývojových problémů, když se to přežene.



2005: Ema netuší, že to bude trvat jen 5 let, než se na tomto kanálu bude také prohánět...


Dobře už od začátku - výcvik začátečníků, především dětí.


Tato škola je o slalomových technikách v turistické kanoistice, od slalomářů si při začátečnickém výcviku vezmeme toto:
  • Samostatnost dětí při jízdě
  • Nácvik řízení na klidné vodě
  • Samozřejmé používání bezpečnostních pomůcek
  • Posunování hranice toho, do čeho se dítě bojí vjet

Posadit děti ve školním věku do raftu nebo jako porcelány do kanoe je škoda - mnohem lepší je vysvětlit jim základy záběru a pak je nechat se trochu motat, ale za nějakou chvíli jim to začne jít. Důležité je začít na klidné vodě, nevystrašit.
Tvrzení, že “lehká voda” pro začátečníky je “do WW2”, je absolutní nesmysl. Jde o všechny potenciální problémy, do kterých se dítě může dostat, nejen o typ vln a válců, jak to je klasifikováno ve WW stupnici. Holčička, motající se s kajakem ve válci půlmetrového jízku na Moravici kam se nedalo hned doplavat, děti pod kánoí nebo pod raftem, které vyděšeným rodičům zmizí z dohledu, dítě, které odbočí do jiného ramena řeky a přitom není možné přistát (vše se stalo), budou mít z vody ještě dlouho strach a argument, že to přece byla lehká voda WW1 jim nic neřekne. Zkušený vodák, který vede děti, vidí tisíc možných nebezpečí a musí se snažit vést děti k tomu, aby se jim vyhýbaly.
To stejné platí pro bezpečnostní vybavení. Stále omílané bláboly o tom, jestli helmu na WW1 už ano nebo spíš tedy na WW2- a nebo až na WW2+ svědčí o tom, že autoři těchto názorů o výcviku dětí na vodě nic nevědí. Děti budou mít rozhodně menší problém, když budou mít zafixováno, že na tekoucí vodě se prostě jezdí v lodi, s pádlem, s vestou a s helmou než když jim budeme motat hlavu s nějakými poučkami, kdy co mají na vodě mít. Člověk nikdy neví, co se stane: Díky této zodpovědnosti svého syna jsem přežil ve zdraví s helmou na hlavě krupobití, kdy nebylo možné se rychle nikam schovat.

S dětmi můžeme vymyslet maximální množství her: Honičky, hada, rytířské souboje, přiměřeně proložené výcvikem. Pro jedno “seš to” dítě vyvine víc snahy, než když na ně budeme křičet a nutit je do rychlé jízdy.


Tak teď konec hry a pojďme na výuku.


Naprosto nesmyslný je názor, že děti se na vodě nemají nic učit, že mají jezdit jen pro radost. Pokud se naučí špatně zabírat, těžko se to budou odnaučovat, budou mít unavené ruce, nic neprojedou a nebude je to bavit. Dítě není nejšťastnější s hromadou sladkostí u televize s tím, že nemusí nic dělat a už vůbec ne překonávat nějaké překážky. Děti mají jezdit pro radost, ale ta radost je o něco opravdovější, pokud se ustrašeně nedrží bortů jako porceláni, ale po nějaké chvilce trénování opravdu na vodě něco umějí. Ze své zkušenosti vím, že naprostou většinu dětí od 5 do 12 let baví se učit různé záběry, zatáčky, prostě techniku. A dokonce jejich rodiče, postávající původně na břehu, si přivážejí své turistické lodě a učí se techniku od dětí.


Stejně tak je potřeba nechat děti, aby se postaraly o svoje vybavení. Je to dost nepříjemná práce pořád nosit mokré neoprény na sušení, neztratit nic z nekonečně rozsáhlé vodácké výbavy. Ale kdo si zvykne hned, nemusí si zvykat později.

Velmi důležité je, aby děti někdo zodpovědný posouval směrem k bezpečným, ale neustále obtížnějším terénům. Jsou obrovské rozdíly v povaze dětí - někdo by se bezhlavě pustil do všeho a někdo se bojí i toho, co už několikrát úspěšně projel. Takže je potřeba působit na jednu nebo na druhou stranu - vysvětlovat nebezpečí a nebo posílat děti do nácvikových míst se vzrůstající obtížností.

Nejdůležitější dovednosti k zvládnutí jsou tyto:

  • Praktické dovednosti - nastupování, vystupování, jak vylít loď, nezapomenout si půlku věcí u řeky.
  • Jízda dopředu, pěkný záběr
  • Základní záběry pro řízení
  • Náklony
  • Cvaknutí

Ukážeme si to na obrázcích.

Učíme základy



První leze do lodi zadák, háček mu drží loď rukou nebo obráceným pádlem. Zadák se pádlem napříč opírá o břeh. Pak nastupuje háček.
Až do úplného odražení od břehu máme pádla napříč a opřená.



Pokud loď zaručeně neujede, mohou nastupovat oba zaráz.




Takto se vylívá loď bez vypouštěcích špuntíků - jeden - druhý - jeden - druhý - několikrát dokola

Učíme záběry


Nejlepší a nejrychlejší metoda je sednout si za začínajícího kanoistu či v našem případě kanoistku a nastavit postupně

  • všechny tří úhly, které pádlo při každém záběru svírá s podélnou osou lodi a s hladinou
  • místo, kde má být pádlo vzhledem k tělu
  • polohu rukou na pádle
Protože většina vodáků začíná na otevřené turistické lodi, kde zadák na háčka nedosáhne, je možné totéž dělat ze břehu.


Začneme na klidné vodě. I začátečník musí mít pádlo správné délky.


Nácvik širokého záběru


Nácvik přitažení


Nácvik přitažení přes ruku


Na dalších obrázcích je vidět výsledek (který dítě a často i dospělý začátečník do příště zapomene :-)



Přes ruku - dolní ruka už není tak daleko od listu, pádlo je dál od lodi, takže jsme se přece jen něco naučili.


Na šestileté dítě docela vzorný záběr. Je lepší se naučit takto pádlovat už od začátku než se pak pracně přeučovat. Hned od začátku je také nutné pádlovat na C2 současně, bez ohledu na rozdíl síly, velikosti nebo zkušeností.


Správně nastavené ruce pro přitažení. ještě je dobré se zabývat držením hlavy a nějakou zábavnou formou nutit děti, aby se stále dívaly tam, kam jedou.


Učíme souhru na C2


Pokud se začátečníky nesedíte v lodi, například trénujete děti ze břehu, je potřeba je pořád hlídat aby na C2
  • pádlovali oba současně
  • zadáci kvůli řízení nekazili záběr
  • se nehádali a nesváděli jeden na druhého, co se jim nepovedlo
  • se uměli domluvit, kam a jak pojedou
  • vkládali do pádlování stejné úsilí - ne že se háček dře a zadák fláká nebo naopak

Deblovka má výhodu, že si dvě děti mohou dodávat odvahu, nevýhodou je často různý názor na vodácké situace. Zde pomůže to, aby se zadák naučil dávat najevo, co vlastně chce dělat - pro méně zkušeného háčka stylem “zaber, přitáhni, ...”, pro zkušeného háčka “tento kámen jedem zleva a pod ním otočka a výjezd vpravo”.

Tak umíme nastoupit, vystoupit, pak zabrat, zatočit a snad se i domluvit.

Učíme nájezdy a výjezdy divoké vodě


Nenuťte malé děti, aby při řízení musely udržet pádlem takovou sílu, jako dospělý, speciálně přes ruku. Rychle tekoucí voda táhne za dětské ruce obrovskou silou, není proto chyba, když dítě má například při závěsu do proudu ve vodě jen menší část listu pádla. Rychlost, správné držení těla a pádla, to vše může dítě dělat i při menší síle, vložené do záběrů.


Víc než řev a nadávání někdy pomůže vlézt do vody a nastavit malému vodákovi ruce a tělo


A pak už to dělají správně sami


Učíme se cvaknout


Nakonec jedna velmi důležitá věc: Začátečníci a děti především se strašně bojí převrhnutí, je potřeba si to vyzkoušet.

Mnoho začátečníků si vůbec nepřipouští, že by se mohli cvaknout, přitom se to může stát úplně každému a kdykoliv.
Ten pán na následujícím obrázku se necvaknul proto, že se drží lodi - jedná se totiž o vodáka, který běžně jezdí těžkou vodu až do WW6. Jde o plánované cvaknutí, kterým si zadák a především malý háček procvičí nouzové opuštění lodi. Fotky jsou celkem zbytečné - cvaknout se umí každý.
A ještě jedno doporučení: Několikrát během plavby je dobré si nalít trochu vody z řeky za krk. Uděláte si skutečnou představu, jaká je její teplota, když se zvrhnete, tělo bude připravené na případný tepelný šok.





Návrat na začátek stránky