Jízda vlnami


Při přímé jízdě ve vlnách po proudu musíme maximálně udržovat loď, aby se nečekaně nepřetočila.
To neznamená, že není možné jet vlnami příčně - Tam, kde je řeka poměrně široká, můžeme trénovat příčnou jízdu vlnami sem a tam, kolmo k proudu. Například pod Čeňkovou pilou, kde je poměrně málo míst k nájezdům do protiproudů s dostatečnou hloubkou, je velmi dobrá možnost nácviku této jízdy, ale samozřejmě i nácviku právě probírané přímé jízdy vlnami dolů.

Při přímé jízdě velkými vlnami je potřeba udržet loď, aby "netancovala" po vrcholcích vln a nedostávala se do vln a nebo do válců, které často mezi vlnami bývají, v nechtěných úhlech.
Základní zásada pro vlny a pro válce je tato: Je potřeba zabírat ve správnou chvíli, na vrcholku vlny a do skoku tlačit loď koleny dopředu. Do vln nepadáme v předklonu, ale naopak, po nastrčení koleny se tělo jakoby zdrží vzadu, dostane se do mírného záklonu, tím se nadlehčí špice a nezaboří se do další vlny. Záklon má své meze, i ve velikosti i v délce trvání: Pokud se loď pozastaví, ale to se týká spíš válců než vln, nateče voda ze zadu na záď a loď se může úplně zastavit nebo převrátit.
V příčném směru není důvod se naklánět doleva nebo doprava.


Záběr na vrcholu vlny

Slalomová loď se přitom chová jinak, než lodě s vysokými borty - nesleduje hladinu, ale má snahu se víc "zapíchnout" do vln a tím absolvuje kratší cestu. V místě "díry" mezi vlnami rovněž nesleduje hladinu, ale přeskakuje. Celá podstata kvalitní jízdy je pak tato: Čím lépe zabereme na vrcholku předchozí vlny, tím dál doskočíme do další vlny, loď se nezapíchne a jede rychle a stabilně.

Úplně jiný je způsob jízdy na krátkých a vysokých lodích, například na kánoích kanadského typu - loď se pohupuje mezi vlnami, víc kopíruje hladinu, není nutné tolik pádlovat dopředu.


Když loď zvedne špičku za vlnou, háček se rozhodně nenahýbá dolů pro záběr do "díry" mezi vlnami, jak to vídáme u snaživých háčků především na gumových lodích, ale počká si na příhodné místo pro záběr v další vlně


Zde předklon pro záběr nevadí - loď je ještě před první vlnou a předklon nezpůsobí zapíchnutí do další vlny. Háček se snaží zabrat ve správném místě.


Přímá jízda ve velkých vlnách je na singlu obtížnější než na C2. Hlavní zásadou je nenechat si loď stočit bokem a vůči tomu je deblovka odolnější, jednak díky současnému záběru na obo stranách a také díky rozložení hmotnosti jezdců. Singlíř se stáčení musí vyhnout nejlépe záběrem na ruku i přes ruku, raději než ulamováním, které loď brzdí.



Pokud se loď stočí, v naprosté většině případů má snahu se převracet proti proudu, samozřejmě nezávisle na straně, kde pádlujeme. Pokud to nějak udržíme, při pádu pod vlnu se loď často sama stabilizuje.


Singlíř(ka) si musí směr rovnat záběrem přes ruku se stejnými zásadami, jako při jízdě na ruku - optimální je záběr do nejvyššího místa vlny.

Chyby:

  • Předklánět se pro záběr do díry mezi vlnami
  • Nechat si na vrcholku vlny stočit loď napříč


Návrat na začátek stránky